Nikam se nepoděly…

Přečetl jsem si v jednom článku nářek nad tím, že se nám vytratily osobnosti. Myslím, že se pouze vytratila naše schopnost skutečné osobnosti vnímat, neboť za osobnost považujeme toho,kdo vytváří mediální humbuk a budí kontroverze

V tom článku je vzpomínáno na Havla, Klause, Paroubka, Topolánka a Zemana, s nímž prý končí éra velkých osobností v naší politice. Přijde mi to úsměvné. Václav Havel byl nepochybně významnou pozitivní osobností, ale musíme vzít v potaz, že byl součástí významných historických změn, což se do jisté míry dá říci i o Klausovi a Zemanovi.  U těchto dvou pánů bych však oddělil jejich počáteční politické role a smutné konce jejich politické i veřejné aktivity. Považovat za výrazné osobnosti Paroubka a Topolánka mi pak přijde jako hucpe. Je ovšem pravdou, že jsme si navykli vnímat coby osobnost člověka vytvářejícího mediální humbuk a budícího kontroverze.

V tomto smyslu můžeme jistě oprávněně vnímat jako významné historické osobnosti i jednoznačně negativní postavy dějin: Hitlera, Mussoliniho, Franka, Castra, Lenina, Stalina, Mao Ce-tunga nebo Putina. Předpokládám však, že se drtivé většině lidí po takovýchto osobnostech nestýská. Aniž bych chtěl jakkoli srovnávat výše uvedené zločince s našimi vysloužilými politiky, je, myslím, dobré si s odstupem času ujasnit, jaké skutečné zásluhy tito lidé mají a jak lze obecně vnímat jejich projevy a osobní charakterové vlastnosti. Nemohu za sebe říci nic jiného, že bych v případě Klause, Paroubka, Topolánka a Zemana mohl jen zaplakat. Čímž nechci tvrdit, že neučinili nic pozitivního, ale výsledný dojem značně ovlivňují „tragické“ konce jejich veřejné činnosti.

Autorka článku nevidí v české kotlince výrazné osobnosti. Chápu, a mám to logicky také tak, že je těžké přijmout jako osobnost někoho, s kým názorově nesouzním. Typickým příkladem může být třeba Tomáš Halík. Pokud by chtěl někdo tvrdit, že tento člověk není významnou osobností, a to jen proto, že nesouhlasí s některými jeho postoji, udělá ze sebe kašpara. Jinému nemusí připadat jako dostatečně výrazné osobnosti rektoři vysokých škol, ale to jsme zpátky u toho, čím by měla být ta výrazná osobnost výrazná. S ohledem na prezidentské kandidáty, což je to, čím byl příslušný článek inspirován, mi přijde i docela složité tvrdit, že výraznou a významnou osobností není Petr Pavel. Říkám si, co by musel ten člověk ještě udělat, aby se jí stal. Ožrat se před otevíráním korunovačních klenotů? To snad ne.

Osobně si pak myslím, a už jsem tento názor několikrát vyjádřil, že prezidentem nemusí být až tak výrazná osobnost, a už vůbec jím být nemá osobnost kontroverzní, vyvolávající ve společnosti výrazné protichůdné nálady a emoce. V tomto ohledu mi tak přijde několik prezidentských kandidátů zcela přijatelných. Bude-li z nich některý zvolen, budeme asi ochuzeni o věčné bonmoty, urážky, provokace, zlomyslnosti a mediálně pikantní ostudu, ale řekněme si, jestli nám to opravdu bude chybět. Někomu možná ano, mně tedy však ani náhodou.