Koho zajímají Paroubkovy názory na Danuši Nerudovou, ať zvedne tlapku!

Ne, že by „jeden z nejoblíbenějších českých politiků“ neměl právo své názory vyjádřit, ale moc nerozumím tomu, proč někomu takovému dávají prostor prestižní média. U nás jsou všechny tlapky připaženy a na zemi.

Píšu-li „někomu takovému“ mám na mysli toho, kdo patrně z důvodu frustrace z vlastní neúspěšnosti a neobliby dehonestuje prezidenskou kandidátku Danuši Nerudovou tím, že zpochybňuje její vzdělání. Od někoho, kdo nevstoupil do vysoké politiky z pozice rektora vysoké školy, ale z “topmanažerské“ funkce Restaurací a jídelen Prahy 1, to působí vskutku legračně.

Ne každý absolvent vysoké školy ekonomické se stane ekonomickým stratégem, a ne každý, kdo se prezentuje jako ekonomický stratég, jím opravdu je. A to ani nemluvím o tom, do jaké míry se dá mluvit o makroekonomii jako o exaktní vědě. Na každý pád se nemusí prezidentem ani premiérem stát samozvaný ekonomický guru (názorně vidíme, že to bývá spíše na škodu), naopak praxe z řízení univerzity je asi pro vstup do vysoké politiky poměrně solidním předpokladem, stejně jako racionální uvažování vysokoškolského pedagoga.

Nemyslím si, že by se Danuše Nerudová pro úřad, o který se uchází, potřebovala dovzdělat v managmentu restaurací nebo „kočkováním“ na Matějské pouti. Zmíněný Jiří Paroubek se v hodnocení odbornosti Danuše Nerudové také odkazuje na Václava Klause, který v rámci své arogantní rétoriky uvedl, že by této prezidentské kandidátce nedal v oboru makroekonomie ani zápočet. I to je poněkud kuriózní vyjádření. Klaus totiž, přestože habilitoval na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy jako docent ekonomie a v roce 1995 byl jmenován profesorem pro obor financí na Vysoké škole ekonomické, tak jako vysokoškolský učitel téměř nepůsobil, pouze jeden semestr na VŠE přednášel a o dvacet let později tamtéž vedl seminář. Od revoluce do dnešních dnů se prezentoval téměř výhradně jako politik a na školách jen občasně přednáší.

To uvádím jen proto, aby bylo patrné, kam jsou vysloužilí politikové ochotni až dojít, aby na sebe strhli mediální pozornost, která jim zjevně chybí, přestože oba již toho mají asi dost málo, co by společnosti mohli nabídnout, respektive Jiří Paroubek asi nikdy nic neměl a jeho krátký pobyt na politickém výsluní skončil krachem a je dodnes symbolem arogantního papaláštství, a Václav Klaus se dle mého soudu utopil ve vlastních dogmatech, která povýšil na „boží zákony“, a která  vzbuzují spíše už jen kontroverze a výsměch.

V rámci názvu tohoto článku nedokážu posoudit, kolik diváků, posluchačů a čtenářů potřebuje slyšet moudra Jiřího Paroubka, ale z mého pohledu tento expolitik patří už jen do bulváru, ve kterém je řadu let jako doma, a to skrze své arogantní chování, rodinné peripetie a směšné esoterické spády. Kam patří Václav Klaus, nevím, asi nejspíše jen do svého institutu, jehož zdi by v rámci domácího vězení asi neměl opouštět ani v obrazném mediálním smyslu. V rámci úsporného režimu by do něho mohl na jaře integrovat Miloše Zemana, případně i Jiřího Paroubka. Představuji si, jak by si tam v izolaci na věčné časy hladili svá ega.

https://www.idnes.cz/volby/prezidentske/2023/prezidentske-volby-model-ipsos-babis-pavel-nerudova.A221202_120157_prezidentske-volby-2023_knn