Je možné zneuctít památku Antonína Zápotockého?

Prý ano. Stalo se to podle Vojtěcha Filipa v Českých Budějovicích, kde dosud Antonín Zápotocký je. Nebojte se, nevstal z mrtvých, je zde pouze stále čestným občanem, což se nelíbí zastupiteli, který ho chce toho občanství zbavit.

Jeden by řekl, že máme aktuálně jiné problémy než se starat o občanství komunistických prezidentů, ale ono je to asi trochu jinak. Covid není jediným tématem, život jde dál, a stejně jako jsou i jiné nemoci jsou i jiná témata. Osobně si myslím, že je užitečné neustále připomínat, že je v našem Parlamentu zastoupena strana, jejíž ideologická i faktická vazba na KSČ a na předlistopadový režim vytváří právní lapsus, protože stále platný Zákon č. 198/1993 Sb. jasně stanoví protiprávnost komunistického režimu a legalizuje odpor proti němu.

V tomto směru je tedy drzost představitelů KSČM do očí bijící a nelze to nechat bez povšimnutí. Dost na tom, že tato strana má významný vliv na politiku naší země, její předseda je místopředsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a s touto stranou sympatizuje prezident republiky. Říci mi někdo v „divokých“ devadesátých letech minulého století, že takovýto stav bude jednou realitou, myslel bych si, že se úplně zbláznil. Žijeme-li v morálním marasmu, který toto umožňuje, máme stále ještě zmíněný zákon, dle kterého je adorace představitelů komunistického režimu zcela nepřípustná.

Určitě není od věci si tak připomenout osobu Antonína Zápotockého, kterého se Vojtěch Filip zastává. Je třeba deklarovat, že na rozdíl od jiných není druhý dělnický prezident nikterak historicky rozporuplnou postavou, přestože se celou dobu svého politického působení završeného funkcí prezidenta snažil vytvářet vlastní obraz bodrého, slušného, prostého a lidového politika. Realita je zcela jiná. Zápotocký byl od dvacátých let fanatickým komunistou a obdivovatelem stalinismu, o čemž svědčí pozdější skutečnost, že právě on byl hlavou státu v neblaze proslulých padesátých letech poznamenaných komunistickými čistkami, justičními vraždami, násilnou kolektivizací a neuvěřitelnými křivdami spáchanými na lidech, kteří byli skutečnými vlastenci. Zápotockého jméno je též spojeno se skandální měnovou reformou, která ožebračila statisíce obyvatel.

Je třeba zmínit, že Antonín Zápotocký byl vězněn nejen v prvorepublikovém žaláři za prokázanou protistátní činnost (propuštěn při amnestii TGM), ale také v nacistickém vězení a posléze pobýval v koncentračním táboře. Na této skutečnosti je také postavena směšná obhajoba Vojtěcha Filipa. Vojtěch na svém Twitteru píše, cituji: „…kdo si neváží práce, ani utrpení bojovníků z nacistických koncentráků. No fuj…“ Nechme stranou emoce a podívejme se na fakta. Zápotocký nebyl žádný bojovník, žádný odbojář, byl zatčen, když se pokoušel tajně emigrovat přes Polsko do Sovětského svazu.

Pominu-li to, že samotnou internaci v koncentračním táboře nelze vnímat jako nějaké hrdinství, hrdinné jsou pouze skutky, za které se tam, mnozí dostali, tak komunisté byli nacistickým režimem stíháni, internováni a popravováni jako představitelé jeho zásadního nepřítele a ve své podstatě jako zástupci konkurenční zločinné ideologie. Mimo to je prokázáno, že Zápotocký byl v Sachsenhausenu táborovým předákem (tzv. „kápo“) a byla uveřejněna i svědectví, že se podílel na týrání nizozemských vězňů (historik Petr Koura). To je tedy profil člověka, jehož památku bychom neměli zneuctívat.

Antonín Zápotocký je a zůstane součástí naší historie. Je zcela nepatřičné snažit se ho z ní nějak vymazávat, ale je zároveň naprosto absurdní ho jakkoli velebit. V historii vedle relevantních faktů zůstane Zápotocký zapsán jako člověk odpudivého charakteru a projevů, které z něho činí zločince. Nechápu, proč by měli být kreatury a zločinci čestnými občany jakéhokoli našeho města.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_Z%C3%A1potock%C3%BD

https://twitter.com/vojtafilip?ref_src=twsrc%5Egoogle%7Ctwcamp%5Eserp%7Ctwgr%5Eauthor

https://www.forum24.cz/vojtech-filip-se-rozhorcil-pirat-ublizuje-pamatce-antonina-zapotockeho/