Do Krkonoš jenom na povolenku?

A pokud se to osvědčí, bude omezen přístup i do jiných hor a chráněných a ohrožených lokalit. Přestože vnímám, jak jsou poškozována chráněná území a považuji ochranu přírody za naši zcela zásadní povinnost, s návrhem nesouhlasím!

Při čtení zprávy, která oznamuje počátek zkušebního omezení návštěvy Krkonoš a vysvětluje důvody ze strany Ministerstva životního prostředí (čtěte zde) se mě zmocnily takové smíšené pocity. Byly to prvotní pocity milovníka přírody a přírodozpytce a zároveň člověka velmi svobodomyslného a svobodymilovného. Po určité úvaze jsem však dospěl k přesvědčení, že tento projekt je veskrze špatný. Pokusím se vysvětlit proč:

Lidská činnost přírodu mění a tím pádem i ničí. Jinak to asi nejde a podstatné je pouze to, aby ty změny byly, pokud možno, pomalé, a to ničení co nejméně ničivé. V podstatě v každé zemi zůstávají větší či menší území, která bychom měli zachovat v jejich původní podobě. Má to mnoho důvodů, přes ochranu vodních zdrojů a lesů po zachování unikátních rostlinných a živočišných společenstev. Ta území sice také často bývají svým charakterem poměrně málo vhodná pro zalidnění, průmysl i zemědělství, ale v jisté době se naneštěstí stala místy pro sporty a turismus a s tím související služby a infrastrukturu. A to je ten problém.

On by to sám o sobě až takový problém nebyl, kdyby na konci minulého století nepřišel boom těchto aktivit. Na touhu lidí vyrazit do přírody, ale také v ní provádět neuvěřitelné množství různých činností, logicky zareagoval podnikatelský sektor, státní samospráva, a to často za štědré pomoci státu i nadnárodních struktur. „Vždyť je to přeci báječné, když se lidé chtějí hýbat, sportovat a zdravě žít!“ A tak se začaly stavět hotelové resorty, komunikace a parkoviště, a to v místech, kde bývalo jen pár chaloupek a pár podnikových rekreačních zařízení. Začaly se budovat další sjezdovky s vleky, stavět nové lanovky a navyšovat kapacita těch stávajících a vytvářet další nejroztodivnější projekty, jako cyklistické stezky a dráhy, dráhy pro motokáry, koloběžky, místa pro výcvik a provozování paraglidingu, lezecká střediska, stromová centra apod. Hlavně se však zpřístupnila donedávna těžko dostupná místa a vybudoval se dostatečný servis pro to, aby se na ně dalo nejen snadno dostat, ale v pohodlí na nich i setrvat.

Mnozí odborníci i různě zainteresovaní laici si počali uvědomovat, že přírodě hor a jiných chráněných území tento stav neprospívá, a tak se pokoušeli prosazovat i restrikce, které však dostávaly ve stavu neutuchající podpory všemožných aktivit čím dál tím více schizofrenní charakter. Vznikly antagonistické skupiny ochránců, které by nejraději národní parky a chráněná území zcela znepřístupnily a zakázaly tam jakoukoli industriální činnost na jedné straně, a na druhé straně skupiny lidí, které by z těchto míst chtěly udělat „disneylandy“ a místa neomezených komerčních a industriálních aktivit. Jistě také existovala a existuje velká skupina lidí, kteří se jak názorově, tak i věcně snaží prosazovat nějaký kompromis, ale to je čím dál tím těžší, protože podnikatelé proinvestovali ohromné prostředky, od kterých očekávají návratnost a mnoho obcí a měst na turismu a různých sportovních aktivitách postavilo svoji existenci.

V minulých několika letech se stav v Krkonoších dostal už za hranici únosnosti. Vrcholové partie našich nejvyšších hor, které jsou z přírodovědného hlediska také ty nejcennější, se staly takovým Václavákem, což ve své podstatě neprospívá vůbec nikomu a ničemu. V tomto okamžiku přichází „spásný nápad“ ze strany Ministerstva životního prostředí, že je potřeba nastavit nějaké návštěvnické limity. Takže se na jedné straně v Peci, která už dávno není malebným horským městečkem, staví dál hotely a parkovací domy, modernizovaná lanovka na Sněžku dopraví za hodinu na vrchol 250 lidí (to znamená, přes den se může ve vrcholových partiích pohybovat 2000 lidí, kteří tam nevyjdou) a na druhé straně se to celé má z moci úřední nějak omezovat.

Je asi těžké začít měnit to, co se z mého pohledu chybně několik desítek let budovalo. Možná by ale stačilo se pomalu ale jistě vydat cestou určitého přirozeného znepřístupnění extrémně vytížených míst. Já vím, že je absurdní zrušit dnes lanovku na Sněžku, ale kdyby nebyla, bylo by náhle na hřebech možná desetkrát méně lidí. Takže v tuto chvíli alespoň nezjednodušujme přístup na další a další místa. Zní to možná diskriminačně, ale hory by měly být jen pro ty, kteří jsou schopni a ochotni je s pokorou užívat a nejen využívat. Lanová a stromová centra, stejně jako cyklodráhy a podobné atrakce mohou být v příměstských parcích.  Cyklisté by do vysokohorského terénu měli mít jen velmi omezený přístup, a to jen po některých stávajících zpevněných cestách. Rozvoj tradičního horského zemědělství by mohl přirozeným způsobem znepřístupnit některé oblasti, protože na stráně s volně se pasoucím dobytkem, ovcemi a pasteveckými psy prostě lidé ve vlastním zájmu masově chodit nebudou.  

Na druhou stranu je absurdní, aby turistovi s baťůžkem u jakési brány za Pecí někdo řekl: „Už jste dnes pětistý prvý, takže máte smůlu, musíte si počkat, až za dvě hodiny lanovka těch pět set lidí sveze dolů a pak si můžete na tu Sněžku vyšlápnout.“ Je dost možné, že změny klimatu pomalu a jistě omezí a časem třeba i zlikvidují na našich horách zimní sezonu, o to více bude snaha domoci se návratu investic v sezoně letní. Je a bude na každém, jestli se v létě vydá z přelidněného města do přelidněného Špindlu, ale mělo by být lidem systémově zabráněno, aby přelidnili hory kolem něj, ale ne zákazy vstupu, ale tím, co bylo uvedeno výše, tedy reálným znepřístupněním hor pomocí aut, kol, lanovek a podobně, a také odsunutím a rozptýlením různých sportovních aktivit do míst, kde nevznikne žádná škoda, a naopak se zde může úměrný turistický ruch stát příležitostí k rozvoji a zvelebení místa či oblasti.

Možná to působí jako utopie, ale jsem osobně naprosto přesvědčen, že právě v oněch dlouhodobých, nenásilných a kontinuálně neměnných řešeních je to celkové řešení skryto. Realita je bohužel jiná, ochrana přírody a životního prostředí probíhají pouze jako různé „hurá akce“, v prosazení kterých jednou zvítězí fanatičtí ochránci, jindy cosi prolobují přímo zainteresovaní podnikatelé. Stát, a to nemyslím jen tuto vládu, ale všechny vlády předešlé, se doposud nestal garantem nějaké jasné, vyvážené a odbornými stanovisky podložené politiky, která by řešila to, co již velmi dávno mělo být řešeno. Jen připomenu: udržení vody v krajině, ochrana lesů před důsledky klimatických změn, tedy masové usychání porostů a invaze kůrovce, ochrana původních ekosystémů a na nich žijících rostlinných a živočišných společenstev, extenzivní zemědělství apod. To vše mohlo být již minimálně třicet let budováno, místo toho se již třicet let jenom žvaní a ti či oni politikové přichází v pravidelných periodách se spásnými projekty, které ale málokdy vůbec uvedou v život a dosud nikdy je nedokončili. Mám obavu, že v Krkonoších to dopadne úplně stejně.