Cože? Ještě stále se bojíme bubáka multikulturalismu?

Asi ano. Je také někdy poměrně ošidné, rozlišit blázna od provokatéra a šílené nápady od nápadů, kterými se blbnou lidé ideologicky. Pojem "multikulturalismus" je k tomu jako dělaný.

Po tíhou nasátých informací a argumentů jsem si tuhle všiml, že špičky mnou nedbale pohozených bot v předsíni tvoří ideální pentagram. Nebude to asi náhoda. Nejspíše v tom místě bude vstup do jiné dimenze. Vstoupit do jiné dimenze lze však i jinak. Stačí si přečíst třeba něčí článek na téma "multikulturalismus".

Multikulturalismus je myšlenkový a politický směr, který zastává stanovisko, že v jednom demokratickém státě mohou společně žít nejen jednotlivci, ale i skupiny s různou kulturou a zdůrazňuje prospěšnost kulturní rozmanitosti a různých kulturních vlivů pro společnost a stát.

To je obecná definice.

Nemyslím si, že je nějak těžké pochopit, že jsme v multikulturní společnosti žili, žijeme a žít budeme. Není snad ani nikterak komplikované zhodnotit, že řada vlivů, které utvářely v historii naši kulturu (stejně jako kulturu jiných zemí) ji obohatily a stále ji obohacují. Kultura je široký pojem a lze si pod ní představit umění, stejně jako životní styl, stejně jako třeba náboženství. Ve střední Evropě se odpradávna s migrací obyvatelstva prolínaly vlivy západní  a východní, severské i středomořské a s tím i vlivy katolické, protestanské, židovské i částečně pravoslavné. Později díky sdělovacím prostředkům a možnosti cestovat jsem přijali prvky mnohých kultur: Významný byl vždy vliv Německa, ale také Francie, později Ruska a ještě později Spojených států. Aniž bychom si to mnohdy uvědomovali, přijali jsme i některé aspekty kultury afroamerické a dokonce i islámské. 

Na našem území žijí etnické i náboženské menšiny stejně jako zde pobývá (krátkodobě, dlouhodobě i trvale) mnoho různých cizinců.  Je docela patrné, že s tím nejsou žádné zásadní problémy. Proč tedy zpochybňovat multikulturalismus z hlediska výše uvedené definice a hrozit se toho, že je takto prezentován i ve školní výuce. Asi jediným důvodem, proč na samotný pojem multikulturalismus někdo hystericky reaguje, je patrně to, že si v jakémsi zoufale zúženém vidění světa představuje, že multikulturalismus znamená přijetí principů islámu, a to ještě jeho extrémních forem: islámu fundamentalistického a radikálního. Nic nenasvědčuje tomu, že by se u nás něco takového dělo a dít mělo. Odstrašující příklady z některých západoevropských zemí s velkou muslimskou komunitou jsou snad dostatečným mementem.

Multikulturalismus rozhodně nemusí a také nemá znamenat, že se násilně převezme vše, co někdo přinese nebo někdo někde odkouká. Principem je otevřenost k různým vlivům, ale také jejich selekce a osvojení si pouze toho, co nám vyhovuje, co je kompatibilní s naší kulturou, naší etikou a naší tradicí. Je toho mnoho, ale mnoho je  i toho, co nám nevyhovuje. Zažili jsme násilný vliv "germánské kultury" i "sovětské kultury"  (přestože jak ruská, tak i německá kultura nás také ovlivnili v minulosti i pozitivně), a tak bychom měli být připraveni. Vždy se také ve společnosti najdou extrémy. Jsou nacionálně ladění lidé, kteří budou vždy odmítat vše cizí, stejně jako lidé až naivně otevření, kteří jsou schopni vstřebat pro nás absurdní normy. Drtivá většina však, doufám, uvažuje zdravým rozumem, a tito lidé se multikulturalismu obávat nemusejí.