Božena

Novou životopisnou sérii ČT o Boženě Němcové jsem očekával s určitým „napětím“. Možná proto, jak rozdílnou úroveň mají po umělecké i faktografické stránce podobné projekty. Božena se dle mého názoru jasně řadí k těm zdařilejším .

Filmy a seriály o notoricky známých osobnostech jsou poměrně těžkou filmařskou disciplínou, a to proto, že předurčeným žánrem pro životopis je dokument. I ten se jistě dá pojmout různě, může se zabývat přednostně určitým životním obdobím příslušné osobnosti, může klást důraz na její osobní nebo veřejné (v případě umělce umělecké) aspekty apod., ale dokumentarista se může vždy opřít o relevantní fakta a o vyjádření odborníků (případně pamětníků). Smysl dokumentu bývá jasný, ale tvůrci životopisného filmu nebo seriálu si musí položit zcela zásadní otázku: Co vlastně chtějí divákům sdělit, respektive proč volí právě takovou formu.

Obvyklým nešvarem filmových životopisů bývá ignorování historických reálií, jak jsme tomu byli svědky u série o Marii Terezii. Umělecky možná docela slušné dílo tady z určitého pohledu znehodnotily naprosto neuvěřitelné faktografické chyby. Z mého osobního pohledu je dalším nešvarem jakýsi "hollywoodský" přístup, který často ignoruje nejen výše zmíněná fakta, ale zaměří se často na nějaký senzační aspekt, který rozvine tak, že ten převálcuje vše ostatní. Příslušná osobnost pak působí jaksi černobíle, a to třeba jako deviant, světec, hrdina či padouch, a ne jako reálný člověk, který se nějak zapsal do historie. Trochu jsem se obával, aby i Božena Němcová takto nedopadla. Aby nebyla ztvárněna jako mučednice nebo naopak prostopášnice, aby ji autoři nenechali „zkamenět“ nebo naopak zcivilnět do té míry, že by ztratila svoji nevšednost i významnost.

Viděli jsme zatím jen první díl, takže se ještě něco takového může klidně stát, ale osobně věřím, že v duchu odvysílaného dílu se ponese celý seriál. Ten duch se z mého pohledu nesl v rovině dobré vyváženosti. Autoři si hned na začátku dali záležet na tom, aby si divák uvědomil společenské poměry 1. poloviny 19. století, a v tomto smyslu si seřídil i svůj fokus. Takto bude jistě třeba postupovat i nadcházejících dílech, ve kterých se patrně dočkáme obecně známých kontroverzí. To, co jsem měl možnost zatím shlédnout, na mě působilo velmi věrohodně, a to jak ohledně reálií, tak i postav. Nezaregistroval jsem pro mě žádný nepřesvědčivý herecký výkon, ale představitelka hlavní role mě téměř nadchla. Takhle nějak si patrně lze mladou Boženu Němcovou na základě dostupných informací představit a naopak: možná si ji mnozí už navždy budou představovat tak, jak ji v neděli večer viděli.

Když už jsme u těch představ, osobnost Boženy Němcové si vskutku zasluhuje jakousi rehabilitaci. Myslím, že povinná četba Babičky otrávila několik generací čtenářů, mě nevyjímaje, a svezla se s tím logicky i její autorka. V době, kdy jsem se měl nadchnout stěžejním dílem české literatury 19. století, jsem hltal rodokapsy (posléze Hrabala atd.), a přestože jsem býval velmi pilný čtenář, přečetl jsem si celou Babičku až na prahu čtyřicítky, a to se svými dcerami, které se při tom šklebily stejně jako kdysi já. Asi jí za Hrabala na nočním stolku nevyměním, ale o to nejde. Mnoho literárních průkopníků ztratilo lety svou atraktivitu. V tomto směru je však Božena Němcová daleko čtivější než drtivá většina jejích vrstevníků z řad v té době slavných spisovatelů. Její společenský význam je pak zcela zásadní.   

Vrátím-li se k seriálu, jsem zvědav na proměnu Barbory v Boženu, tedy na změnu osobité a nekonvenční ženy ve spisovatelku, a s tím i na „proměnu“ Anny Kameníkové v Annu Geieslerovou. Je to sice poměrně nepodstatné, ale i vizáž druhé jmenované (po práci maskérů) odpovídá dobovým portrétům Boženy Němcové skoro až neuvěřitelně. Doufám, že stejně přesvědčivě bude působit i ztvárněná postava a pevně věřím, že i další díly budou stejně divácky atraktivní a věrné, jako byl díl prvý.