Marcela Štolová
Dívám se, poslouchám.... a žasnu...
Budete- li mít něco na srdci, můžete mi napsat na marcelastolova@centrum.cz
- Počet článků 112
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1453x
Seznam rubrik
Marcela Štolová
Cesta do Bretaně - část 9. - Hadí stezkou na Crucuno
Je úterý. Celou noc pršelo. A to mi chodí z Prahy zprávy, že - dle předpovědi - má být v Bretani jen oblačno až zataženo. Stejně jako každé jiné ráno si dojdu ke správcům pro objednanou bagetu a čokoládový croisant. Dnes jsem se ale rozhodla vzít si z úschovy své peníze a doplatit z nich zbytek pobytu.
Marcela Štolová
Cesta do Bretaně - část 8. - Zmáčený návrat do La Trinité
Je pondělí. Dneska chci vyrazit do La Trinité sur Mer. Vrátit se k onomu osudnému mostu, který ovlivnil můj život víc, než jsem si myslela. Vyříkat si to s ním, vypořádat se - s ním, se svými strachy a taky sama se sebou.
Marcela Štolová
Cesta do Bretaně - část 7. - Okouzlená St. Colomban
Je sobotní ráno. Nějak se nemůžu vyhrabat ze spacáku. Po včerejším výletu se cítím jak spráskaný pes. Dneska nikam nemůžu. Zajdu si jen nakoupit do Plouharnel (cca 15 minut cesty), pak se budu jen tak poflakovat okolo stanu a v podvečer se půjdu vykoupat k Sainte Barbe. Prima plán, ale v supermarketu se o mě pokoušejí mdloby. Nevím, jestli se mi podaří dojít do kempu anebo sebou praštím někde cestou.
Marcela Štolová
Cesta do Bretaně - část 6. - Ztracená mezi menhiry
Je pátek. Vydávám se do Carnacu na obhlídku menhirů. Opět přes Le Bihor a Kerbaque. A opět kolem domku hovorného staříka. Už z dálky ho vidím, jak se potlouká kolem svého obydlí. Raději přidám do kroku. Teď už jdu najisto, bez mapy.
Marcela Štolová
Cesta do Bretaně - část 5. - Quiberonské dozvuky
Čtvrtek. Původně jsem měla v úmyslu vstát brzo ráno, dokud ještě nebude slunce tak moc pálit, jít na menhirové pole v Carnacu, pak se stavit v centru na něco dobrého k obědu a nakonec zavítat na pláž, když už se konečně můžu koupat. Jenže po včerejšku mi není nejlíp. V noci jsem nemohla spát. Nejspíš následkem úžehu. A když na mou hlavu dopadly první sluneční paprsky, poněkud se mi přitížilo.
Marcela Štolová
Cesta do Bretaně - část 4. - Přehřátá v Quiberonu
Je středa. Nemohla jsem dospat. Dnes pojedu vlakem na poloostrov Quiberon. Prý jsou tam naprosto úžasné pláže, tak uvidíme. V 9,20 přijíždí vlak, ale s odjezdem otálí. Máme zpoždění, protože musíme čekat na vlak z Quiberonu. Vede tam totiž jen jedna jediná kolej.
Marcela Štolová
Cesta do Bretaně - část 3. - Užaslá v Ste. Barbe
Je úterý. Tuhle noc už mi zima nebyla, ale jsem pořád unavená a ospalá. Včera jsem dokonce usnula na pláži, což se mi ještě nikdy v životě nestalo. Asi vážně ještě nejsem úplně vpořádku... Anebo už opravu stárnu :-) A tak se rozhodnu dnešní dopoledne věnovat lenošení a studiu francouzštiny. No, asi spíš jen tomu lenošení.
Marcela Štolová
Cesta do Bretaně - část 2. - Žíznivá v Carnacu
Je pondělní ráno. Mám za sebou první noc. Strašlivě studenou noc. K ránu jsem se musela pořádně nabalit. Snad bude dnes teplo. Mám v plánu podniknout cestu podél pobřeží do Carnacu. Vzhledem k tomu, že jsou tu všude dvojí nápisy, tak vím, že bretonsky je to Karnag. A Plouharnel je Plarel.
Marcela Štolová
Cesta do Bretaně - část 1. - Neveselý začátek cesty
Konečně nastal vytoužený den D, ale moc radosti v tom není. Odjíždím ublížená a bolavá. Je to spíš útěk. Prchám od člověka, který pro mě hodně znamená a se kterým jsme se nerozloučili zrovna nejlépe. A prchám vlastně i sama před sebou a před svými pocity.
Marcela Štolová
Ve Stuttgartu - část 4. V Regensburgu utržená z řetězu
Je ráno. Chystám se domů. Přes Regensburg. Je to prý překrásné město, takže si ho nemůžu nechat ujít. Maruška mě vyprovází k vlaku. Už se ani nepokouším odporovat a dobře dělám. Sice bych i sama pochopila ceduli hlásající "Nenastupujte prosím" přímo u vlaku stojícího na "mé" koleji, ale vzhledem k tomu, že ten vlak 5 minut před plánovaným odjezdem odfrčl beze mě, byla bych nejspíš značně nervózní. Naštěstí vzápětí přijíždí jiný vlak, který mě odváží do Norimberka. S ohromujícím zpožděním čítajícím 3 minuty! Jsem skutečně v superpřesném Německu?
Marcela Štolová
Ve Stuttgartu - část 3. Ze středověkého města do ZOO
Je ráno, prší. Ochladilo se a tak místo minisukně natáhnu dlouhé kalhoty. Pořád prší. Už se mi ten déšť začíná zajídat. Po snídani přemítám, které boty si vzít. I když jsem je opět večer oboje vycpala novinami, nestačily vyschnout. Nakonec volím ty méně mokré. Jdeme s Dietrem na malou procházku po vinicích. Původně jsme si myslela, že když už je pondělí, tak dnes budu městem brouzdat sama, ale Maruška můj návrh rezolutně odmítla. Jen si v práci něco zařídí a udělá si volno
Marcela Štolová
Ve Stuttgartu - část 2. V zeleném městě, na arabském tržišti
Probouzí mě nesmělé sluneční paprsky probleskující mezi kapkami deště. Kouzelná podívaná. Neodolám a půl hodiny si hraju s foťákem. Pak rychle na snídani, čeká mě dlouhý den. Snídáme všichni společně. Pomaluplynoucí pohodová snídaně. Beze spěchu. Takhle si představuju rodinné stolování v jižních přímořských zemích. Klid, radost, nádherný pocit sounáležitosti. Kdyby pro nic jiného, tak pro tohle ten výlet stojí za to.
Marcela Štolová
Ve Stuttgartu - část 1. Mám na růžích ustláno
Už dlouho mě Maruška zve do Stuttgartu, ale pořád to nějak nevycházelo. Nebyl čas, peníze, dostatek dní dovolené... nebylo s kým jet. Poslední nabídka přišla jako na zavolanou. Potřebuju si něco ujasnit. Cizí prostředí, jazyk, lidé... Neznám lepší podmínky pro utřídění myšlenek. A navíc to beru jako průpravu na mou velkou výpravu do Bretaně. Můžete namítnout - jakápak průprava? Úplně obyčejná cesta to je. Máte pravdu, ale pro mě to zase tak běžné není. Kromě jedné jediné cesty autem hned za německé hranice, to bude mé poprvé. Poprvé v zahraničí sama bez cestovky. Je za tím absolutní absence orientačního smyslu a s tím spojený pocit vlastní nedostatečnosti - že se ztratím. Že to sama prostě nezvládnu. Možná je nejvyšší čas dospět :-)
Marcela Štolová
Konečně Bretaň?..aneb o touze a strachu.
Oproti jiným letům, kdy jsem se do poslední chvíle nedokázala rozhodnout, jsem si tentokráte zajistila dovolenou včas. Vybrala jsem si cyklistický zájezd s etapovým dojezdem k Arachonu, kde se rozkládá největší evropská písečná duna. Paráda! Do syta si zakonverzuju francouzsky, skvěle si zajezdím na kole a ještě se vykoupu v Atlantiku.... Jenže to jsem netušila, že vše bude jinak.
Marcela Štolová
Co je láska?
...............................................................................................................................................................
Marcela Štolová
Strach ze života
................................................................................................................................................................
Marcela Štolová
Už i disident dostal rozum aneb Za bolševika bylo líp?
Měli jsme se lépe tehdy anebo dnes? O tom by se dalo polemizovat, protože zde hrají důležitou roli subjektivní pocity a preference. Nikomu neberu jeho názor. Jen mi vadí, když se při argumentaci LŽE.
Marcela Štolová
Kde se stala chyba?
Přiznávám se bez mučení. Zvonila jsem svazkem klíčů. Víra a euforie. Už je to dávno. Listopad 1989. Toužila jsem se svobodně nadechnout, svobodně projevovat, svobodně cestovat...
Marcela Štolová
Na Skok v Berlíně - A sama!
Probouzíme se do dalšího pošmourného dne. Ale jak to? Vždyť podle předpovědi dnes už mělo být slunečno! Během snídaně se dohodneme na dnešním programu. Půjdeme se podívat, jak vypadá Postupimské náměstí za světla. A pak vyklidíme náš nudlózní pokoj a na další objevování Berlína se už vydáme se všemi zavazadly.
Marcela Štolová
Reklama na stáří?
Taky jste znechuceni "vlezlou" reklamou útočící ze všech stran? Na nabídky typu "Vyhráli jste... ale musíte si napřed objednat" jsme si už nejspíš všichni zvykli. Ale nad tou poslední mi už zůstal rozum nadobro stát.
Marcela Štolová
Na Skok v Berlíně - Postupimské zastavení
Je ráno. Pohled z okna dává tušit, že dnešní den bude stejně šedivě zamlžený jako ten včerejší. Ale přece si nenecháme zkazit dovolenou. Na dnešek jsme si naplánovaly bohatý program. Tedy Martina naplánovala. Sice nemáme úplně stejný vkus, ale na vymýšlení tras jsem moc líná. Nebaví mě zjišťovat, kde je jaká pamětihodnost a jak se tam dostanu, a tak se raději vezu. Ale napřed snídaně. Poberu instantní kaši, čaj a nádobí a vyrazím do kuchyňky. Ale co to? Narážím na zamčené dveře. A nikde ani zmínka, kdy se otevřou. Cedule jen hlásá, že provoz místnosti končí ve 22,00hod. Asi tady není zvykem vstávat brzy.
Marcela Štolová
Na Skok v Berlíně - mlha přede mnou, mlha za mnou.
Je listopad. Jeden z řady nádherných slunečných a teplých dní. Sedíme s kamarádkou v kavárně. Pohodička. Když tu mě překvapí otázkou: "Nechceš se mnou zajet do Berlína?" Do Berlína? Tam mě to nikdy nijak zvlášť netáhlo... Ale ještě jsem tam nebyla, tak co by ne? Jede se do Berlína!
Marcela Štolová
Peníze nade vše?
Ve včerejším deníku Metro mě zaujal článek Magdy Hettnerové “Lidé: Stavbu tu nechceme”. Ilustoval jej obrázek makety sedmipatrového kolosu. Aha, to bude zase o Kavčích Horách, pomyslela jsem si a pustila se do čtení. S překotnou zástavbou všech “volných plácků” zásadně nesouhlasím. Vadí mi, když mizí poslední ostrůvky zeleně. Vadí mi, když se někdo snaží stůj co stůj vytěžit a zpeněžit každičký kousíček země. Vadí mi arogantní likvidace přírody.
Marcela Štolová
Languedocem a Provencí - 9. Sbohem a šáteček
Můžeme si přispat. Dnes se nikam nespěchá. Žádný organizovaný výlet. Odjezd směr Praha bude až v odpoledních hodinách. Myslím, že po včerejším večírku na rozloučenou přivítá pozdější snídani každý. Krmě je dnes obzvláště bohatá. Mimo jiné hned dvě pomazánky - likvidují se zásoby. Jsme poslední turnus. Po nás potopa.
Marcela Štolová
Languedocem a Provencí - 8. Od Jeskyně víl k Ďáblovu mostu
Tak dneska máme snídani o 20minut později. Hurá, přivezli bagety! Jde se snídat. Přicházím k míse s pomazánkou. Vlastně k prázdné míse, kde původně byla pomazánka. Kam se poděla? Vždyť snídaně teprve začíná?! Kuchař bere mísu, že ji odnese. "Prosím Tě, nech mi ji tady." Ještě s dalším vyhladovělým účastníkem zájezdu vymazáváme téměř mikroskopické zbytky kouskem bagety. Ať aspoň víme, jak chutnala. Hm, výborná. Škoda!
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
