Vítek Schmarc
- Počet článků 10
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2694x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
Vítek Schmarc
Poslední žert pana Milana K.?
Kostlivci minulosti, zdá se, pana Milana konečně dohnali. Hrozící zjištění o udavačské minulosti dost možná fatálně změní naše čtení mistrových děl, snad dokonce infiltruje školní osnovy a posune výklad některých jeho textů. Božský Kundera, ten, který se s grácií filozofa ohlíží za naší komunistickou minulostí, ten, který se izoluje od české kotlinky jako od čehosi provinciálně sešněrovaného. Zde byl zrozen, ale v civilizovaném světě dozrál a stal se periodickým čekatelem na Nobelovku. Odpor k české malosti, nebo útěk před svědomím? Celá začínající kauza má krom aspektu morálního ještě jeden důležitý dopad: konečně zmizí z Kunderova životopisu kaňka mytotvorby, kterou tam sám ukápl se stalinskou fundovaností.
Vítek Schmarc
Lepší Brabec v hrsti než Mácha na střeše?
F. A. Brabec se klasiků nebojí, což je věčná škoda. Možná bych tak byl ušetřen jeho vizionářského plenění mých oblíbených knih. Z Kytice nadělal vlasatý mág zasmrádlý svazek usušeného plevele, z Máje zase kýčovitou reklamu na ňadra Sandry Lehnertové a prázdniny v okolí Mácháče. Každým dalším filmem mě pouze utvrzuje v tom, že není nic horšího než přebujelé ambice zcela postrádající oporu ve schopnostech. Dozajista výtečný kameraman není absolutně schopen předat divákovi souvislou myšlenku a musí si tak vypomáhat spoustou barviček, krásných kopečků a krucifixů, které jsou zapíchány podél cest jako ve snu šíleného kapucína.
Vítek Schmarc
Temný rytíř – král všech komiksáků
Jednou za velmi, velmi dlouhou dobu se přihodí, že do kin přijde hollywoodský velkofilm, který má všechno. Lásku, napětí, nezapomenutelného padoucha, velkolepou akci, fantasticky zauzlený příběh, výstavní herecké výkony. Jednou za velmi, velmi dlouhou dobu se přihodí, že takový film kromě nákladných efektů, velkolepých honiček, masivních explozí a dalšího škváru, který diváci tak milují, má ještě něco navíc. Myšlenku a duši. Prostě jednou ze velmi, velmi dlouhou dobu se přihodí, že do kin dorazí snímek tak výtečný jako Nolanův Temný rytíř.
Vítek Schmarc
Švejk zpivrncovatělý aneb jak Urban Haška prznil
Dobrá ilustrace se pozná tak, že vystihuje text, který doprovází. Pokud toto tvrzení přijmeme, pak práci, kterou prestižní hospodský a prasečinkový kreslíř Petr Urban odvedl na klasice Jaroslava Haška, musíme nutně označit za selhání, či spíše (mírněji řečeno) za zbytečnost. Proč? No například proto, že Urban vlastně neilustruje sám román, ale spíše panující českou představu o něm, jakési emblematické shrnutí Švejka do pojmů jako "blbost", "pivo", "hospoda", "vychytralost" a konečně ono Nejedlého oblíbené "lidovost" apod.
Vítek Schmarc
V kraji boha Radegasta aneb malé pivovary v podhůří Beskyd
Seznamovat se s malými pivovary v různých koutech naší země je opravdová potěcha pro tělo i ducha. Nejen proto, že produkty každého z nich vyprávějí svůj vlastní příběh, ale i proto, že když člověk překoná vrozenou lenost a vydá se přímo na místo, potká zajímavé lidi a tak nějak víc pochopí duši nápoje, který je pro náš národ neotřesitelným symbolem prosperity a umu. Naše malá expedice pod Beskydy byla poznamenána nejen radostí z poznávání, ale i naprosto otřesným počasím... Možná bůh Radegast pohoršeně trestal naše impertinence směrem k jeho pivu, možná si pozval na pomoc krále Gambrina a další vykutálená HGB božstva z Evropské unie. Tak jako tak, vůle zvítězila nad rozmary klimatu a naše chuťové pohárky byly doslova a do písmene hýčkány lahodnými produkty minipivovarů podbeskydí...
Vítek Schmarc
Pornorichter aneb kult těla kraluje
Milan Richter je podle všeho rozená hvězda českého showbyznysu. Marná sláva, jak říkával starej Spejbl: "Co není v hlavě, to musí bejt v nohách" a pražský radní skutečně chybějící kulturu ducha přenesl bezezbytku do kultury těla. Následek je logický, mnohé perly, které před časem vypustil z úst na margo (nejen) pražských umělců, se staly ztělesněním určitého trendu, který v české porevoluční společnosti pevně zakořenil. Kultu těla. Kultu povrchu – není důležité, co se ukrývá uvnitř, důležité je zaobalit to perfektním pozlátkem, značkovým oblečením, stylovými doplňky, estetickou trendy vybroušeností... Styl nade vše, obsah stranou. Nemohl-li se tedy Milan Richter stát politikem "oduševnělým", stal se politikem "vtěleným".
Vítek Schmarc
Temný rytíř se vrací aneb proč se těším na nového Batmana
Jedna z filmových událostí letošního roku se blíží. Nolanův remake Batmana už klepe na dveře amerických kin a rozechvívá superlativní centra tamějších kritiků. Prestižní server Rotten Tomatoes zatím ukazuje na svém neúplatném tomatometeru závratných +/- 90% a kritický konsenzus zní následovně: "Temný, komplexní, nezapomenutelný. Temný rytíř slaví úspěch nejen jako zábavný komiksák, ale též jako velmi vzrušující kriminální sága." Zdá se, že nevyzpytatelný britský filmař skutečně vdechl netopýřímu mýtu druhou mízu a etabloval ho mezi novodobou komiksovou šlechtu.
Vítek Schmarc
A přece se točí! aneb pivní kultura v Matičce měst
Češi se rádi považují za národ pivně kulturní. Na zlatavém moku si tradičně zakládají jako na jednom z pilířů národní identity, za prvé dle tradičního mýtu je české pivo nejlepší na světě, za druhé ho běžný Čech vyslope tolik, že se i buclatý Bavor musí v koutku rdít. Jak je na tom ale skutečně pivní kultura nejlépe odhalí, co např. Praha, turistický uzel republiky, nabízí cizozemským cestovatelům v této oblasti. Zdá se, že celá šíře pivní produkce se z tohoto hlediska smrskla do obligátního plzeňského Prazdroje, hvězdy všech průvodců, výčepní stálice Gambrinus, černého Velkopopovického Kozla a potrefených staroprameňáckých outletů. Popravdě, pokud by se česká pivní kultura měla měřit podle těchto značek, nacházíme se kdesi hluboko v evropském pelotonu a velmocím typu Belgie či Německo hledíme na záda z pěkného povzdálí.
Vítek Schmarc
Dejte nám svoje prachy aneb naše město podporuje kulturu
Že Dny neklidu potažmo celá iniciativa Za Prahu kulturní přinesly pražské kultuře nějakou zásadní změnu, to si mohl myslet jen skutečný naiva. Médii sice proběhly zprávy, že grantový systém dozná změn a přeměna divadel na akciovky bude dočasně pozastavena, nicméně již diváci zasedání magistrátu ze dne 19. června 2008 šířili do světa zvěst, že celý ten slavný ústupek Béma, Richtera a spol. není nic jiného než taktická klička, jak si koupit trochu více času, zatočit s nepohodlnými revolucionáři a uklidit si cestičku pro bezpečnou realizaci svých úmyslů (kterými samozřejmě veškeré podpisy pod peticí, demonstrace, koncerty a povykování v prostorách magistrátu nedokázaly pohnout).
Vítek Schmarc
Othello na Pražském hradě aneb zaškrtit už v prvním dějství!
Stalo se příjemnou tradicí, že v čase divadelní okurkové sezóny vyráží drama i komedie pod širé nebe a hledá tak osvěžující genius loci. Prolnutí Shakespeara, mistra slova vázaného i volného, s archaickým prostředím Pražského hradu slibovalo stylovou podívanou, která se vyváže z nutnosti inscenovat klasika nově a hledat v něm skryté smysly i možné přeinterpretace. Z toho pohledu mě vlastně první kontakt s Letními shakespearovskými slavnostmi nijak zvlášť nezklamal, neboť nabídl nevýbojné a záměrně konzervativní nastudování klasika. Počasí bylo krásné a Purkrabství tvořilo více než důstojnou kulisu Othellovu boji se sebou samým i ďábelskými našeptavačem Jagem. Nicméně pod širým letním nebem se toho večera odehrála inscenace, kterou bez jakýchkoli pochyb možno označit nejen za nejhoršího „Shakespeara“, kterého jsem v životě viděl, ale za nejhoršího špílec jako takový...
