Vítek Schmarc

Othello na Pražském hradě aneb zaškrtit už v prvním dějství!

Stalo se příjemnou tradicí, že v čase divadelní okurkové sezóny vyráží drama i komedie pod širé nebe a hledá tak osvěžující genius loci. Prolnutí Shakespeara, mistra slova vázaného i volného, s archaickým prostředím Pražského hradu slibovalo stylovou podívanou, která se vyváže z nutnosti inscenovat klasika nově a hledat v něm skryté smysly i možné přeinterpretace. Z toho pohledu mě vlastně první kontakt s Letními shakespearovskými slavnostmi nijak zvlášť nezklamal, neboť nabídl nevýbojné a záměrně konzervativní nastudování klasika. Počasí bylo krásné a Purkrabství tvořilo více než důstojnou kulisu Othellovu boji se sebou samým i ďábelskými našeptavačem Jagem. Nicméně pod širým letním nebem se toho večera odehrála inscenace, kterou bez jakýchkoli pochyb možno označit nejen za nejhoršího „Shakespeara“, kterého jsem v životě viděl, ale za nejhoršího špílec jako takový...