Renáta Šťastná
- Počet článků 87
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 595x
Seznam rubrik
Renáta Šťastná
Inzerát
ON si podal inzerát - hledá prima mamču. ONA hledá přítele. Dlouho zvažuje. pondělí Konečně si koupila noviny. Našla jeho inzerát s telefonním číslem. Napsala mu SMS. Odpověď přišla vzápětí. Může jí zavolat? Může, večer. ONA má teď program. Večer zavolal a byl to zajímavý rozhovor. Shodli se na tom, že mají příjemné hlasy. ON jí bez dlouhého pobízení řekl svůj životní příběh. ONA mu řekla jen část. Rádi by se viděli. JÍ bylo fajn. ON byl rozpačitý. Když domluvili, napsal jí, že je to asi divné, ale že má rád sex a milování a ví, že někdo ne. ONA mu napsala, že na tom není nic divného, taky to má ráda. Volal jí a řekl, že by bylo fajn mít její fotografii. Domluvili si schůzku na středu. Už nebyl rozpačitý. Těšili se.
Renáta Šťastná
Proč by holka nemohla jít na fotbal?
Fotbalu vůbec nerozumím. Vím co je gól a faul a aut, vím, že proti sobě hraje dvakrát jedenáct chlapů ( většinou chlapů ), co se honí za míčem jako smyslů zbavení. Vím, že ten, co mezi nimi jakoby zmateně pobíhá, píská na píšťalku a ukazuje žluté a červené karty ( které mimochodem vím, co znamenají) je rozhodčí a ti dva co běhají od branky do půlky hřiště po kraji hřiště jsou lajnoví rozhodčí. Vím, že zápas se hraje dvakrát pětačtyřicet minut a mezitím je přestávka. Vím, co je malé vápno a velké vápno a že to nemá nic společného se stavbou. Vím i to, co je střídačka a kdo je náhradník. Vím, kdo je delegát. Vím taky, že nejdůležitější je čas rozhodčího.
Renáta Šťastná
Tomu říkám ladění...
Dáma v červených lodičkách na osmicentimetrových podpatcích, skvělé líčení, kterému samozřejmě dominovala červená rtěnka, černá sukně a červené sáčko moderního střihu, červená (jak jinak) kabelka a to všechno hrálo s elegantními pohyby a smysluplnými pohledy.
Renáta Šťastná
SATURNIN - Zdeněk Jirotka
SATURNIN: Myslím, že je to kniha, která by měla být vepsaná zlatým písmem do klenotnice české literatury. Já osobně neznám nikoho, kdo by ji neznal. Kdo by neznal toho svérázného chlapíka, sluhu s velkým es a člověka, který si s vtipem sobě vlastním umí poradit v každé situaci. Kdo by neznal ten obrázek, jak rozkládá lehátka na terase, či jak říká, že nikdo není dokonalý, pane.
Renáta Šťastná
Máma
Jezdí tím samým autobusem jako já. Menší paní s malým chlapcem. Je na nich vidět, že jsou šťastní, i když podle oblečení nemají na rozhazování. Ten kdo nemá nadbytek se umí radovat z obyčejných věcí. To si myslím. Napadlo mě, že možná nemají auto a to může být v dnešní uspěchané a moderní době společenský handicap. Jak pro ni, tak i pro synka, který ve škole jistě musí čelit nejrůznějším poznámkám.
Renáta Šťastná
Za zábavou
Ucpaná silnice, přikázané směry jízdy a zákazy vjezdu, policie, auta, lidi, děti, psi. Kolotoče, hudba z reproduktoru, houpačky, hudba z ještě většího reproduktoru, střelnice, hudba, výskot dětí, houpačky, pokřik lidí, střelnice.
Renáta Šťastná
Tomu se říká smůla…
Co všechno mohla zmeškat? Autobus a pak školu. No, nejspíš asi ne. Byla sobota poledne, takže školu určitě ne. Ale mohla zmeškat třeba autobus a pak rande. Nebo autobus a kino. Nebo vůbec nechtěla jít na autobus. Třeba nemá ani kluka. Třeba není na kluky. Třeba. Mohla ale zmeškat výlet parníkem. A to by ji určitě mrzelo. Nebo odjezd na dovolenou. Letadlo nečeká ... Mohla třeba zmeškat jen schůzku s mamkou. Řekne se jen, ale i to zamrzí. A navíc – mamky by člověk neměl strkat do škatulky JEN. Pro mamky se víc hodí NEJ...
Renáta Šťastná
Putování s rybou
Neznám horší pocit, než když mám na něco chuť a nemůžu to mít. Hrůza! Včera si takovou hrůzu prožilo moje dítě.
Renáta Šťastná
Prostě cirkus
Neděle odpoledne. Jedeme na výlet. Do cirkusu. Kdybych někomu vyprávěla, že jsme jeli na druhou a představení bylo od tří, řekl by nejspíš, že to se stane. Kdybych řekla, že se mi dítě během té hodiny, co jsme čekali u Mc Donalda stačilo polít komplet horkou čokoládou a ty pěkné světlé kalhoty změnily barvu k nepoznání a nepojmenování, řekl by, že to je prostě smůla, nebo že mám doma pěkný čuně. Kdybych navrch přidala historku, že mi synáček usnul v náručí deset minut před začátkem představení a já ho musela budit po třičtvrtě hodině aby viděl aspoň ty slony, na které se tak těšil, tak to už bych byla nejspíš podezřelá z toho, že si trošku vymýšlím...
Renáta Šťastná
Ctižádost + hodiny dřiny = Caramelka (z archivu - rok 2010)
Nejdřív jsem o nich slyšela. Potom jsem je několikrát viděla vystupovat a žasla nad jejich výkonem a lehkostí kroku. Zároveň jsem si ale uvědomila, že aby mohli předvést na pódiu to, co umí, museli tréninku věnovat mnoho a mnoho hodin. A to mi potvrdla i paní Jarmila Vašáková – choreografka a umělecká vedoucí souboru mladých stepařů, která má bohaté manažerské zkušenosti v oboru. Pojďte se také seznámit.
Renáta Šťastná
Mě vám rozbrečí kdeco…
Sobota, půl sedmé ráno. Stojím na Hradčanské u spadlých závor a čekám, až projede Pendolíno. Koukám do země a zvolna se seznamuji s čerstvým sobotním ránem. Najednou mě z myšlenek na nic vytrhlo hlasité zahoukání. Zvednu hlavu a vidím krásnou starou parní lokomotivu, jak za sebou táhne vagóny plné rozesmátých dětí. Ty stojí u okýnek a mávají a volají „Ahóóój...“
Renáta Šťastná
Pár stanic
Starší dáma v bílém elegantním pláštíku nastoupila na Můstku do vagonu metra a usedla vedle prošedivělého elegána. „Nevadí vám, že si sednu k vám? Mě se dělá špatně když jedu proti směru jízdy,“ řekla, aniž by se někdo ptal. „Já musím sedět po směru, víte? Já už mám pětaosmdesát a mám svoje představy ...“ Pán pokýval hlavou, hlasitě se zasmál a asi chtěl něco říct. Ale paní začala povídat.
Renáta Šťastná
Ranní kolaps
Sirény v dálce. Blíží se. Policejní auto, sanitka, další policejní auto. Provoz se zastavil. Další policejní auto. Vedro k zalknutí, a to je teprve půl deváté ráno. Co se zase kde stalo?
Renáta Šťastná
Každý příběh může mít šťastné pokračování!
ÚNĚTICE - Mít doma dvojčata, to je dvojnásobná radost. Jsou - li k tomu ještě talentovaná a úspěchy ověnčená a přitom velmi skromná, to je radost, která se nedá slovy popsat, ta se musí prožít. Takovou nepopsatelnou radost prožívá paní Iveta Nováčková, maminka patnáctiletých děvčat - Heleny a Julie – nadaných tanečnic.
Renáta Šťastná
Když se řekne sýr z Holandska...
Vyznat se ve světě sýrů není vůbec jednoduché. Doba, kdy jsme měli na výběr mezi eidamem a taveným sýrem je pryč a často zmateně stojíme před pultem a nevíme, co si vybrat. Holandské sýry svou chutí upoutají každého. Nejrozšířenějšími jsou eidam a gouda, ale gastronomických perliček tady umí mnohem víc.
Renáta Šťastná
Jak se plní sen … aneb na každého jednou dojde!
STATENICE – Jméno litoměřické rodačky Věry Cechlové Pospíšilové, se v poslední době skloňovalo ve všech médiích. Lásku k atletice chová naše bronzová olympionička už od dětství, ale dlouhou cestou, plnou úskalí a šrámů, si musela projít úplně sama. Nikdy se nevzdala a bojovala dál. Jaké to je jít tvrdě za svým snem, jakým byla olympijská medaile, si přišla popovídat i s námi.
Renáta Šťastná
Nečiním druhým to, co sám nemám rád - vzpomínka na rok 2010
Lysolaje – Jeho oči se na vás usmějí, jeho hlas vás pohladí. Brněnský rodák tu kotví už třináct let. Někdejší televizní hlasatel se raduje s rodinou a při vycházkách se psem po okolí rád rozjímá. Poznal, jak křehké je zdraví a nežene se za kariérou. To všechno a ještě mnohem víc je pan Alexander Hemala. Úplně normální kluk Pan Hemala se narodil u Brna. S láskou vzpomíná na své dědy. Jednomu se motal pod nohama v dílně a chtěl okoukat vše, co kluk od dědy okoukat může. Druhý děd byl učitel a fantastický vypravěč. „Dodnes si čtu jeho kroniky a mrzí mě, že mi ty jejich zkušenosti proklouzly mezi prsty. Moc jsem toho od nich nepochytil.“ Tatínek pana Saši hrál v Divadle bratří Mrštíků, v roce 1960 dostal nabídku od pana Wericha a odstěhoval se i s rodinou do Prahy. „To byla krásná doba,“ vzpomíná Saša. „Já, kluk z venkova, jsem najednou bydlel v Praze. U nás v domě bydlela třeba paní Kyselková, Zázvorková, Hegerová, Fialová nebo pan Hlinomaz. S bráchou jsme na ně koukali jako blázni. Znali jsme je z obrazovky a najednou je potkáváme na chodbě.“
Renáta Šťastná
Reprezentace na výbornou - vzpomínka na rok 2012
LYSOLAJE – Pan učitel Tomáš Zahoř (36) vyučuje fyziku, chemii, přírodopis a výtvarnou výchovu. Zároveň je třídním učitelem letošních deváťáků místní základní školy. Ač je nenápadný, přesto je velmi výraznou osobností s láskou k hudbě a sportu, která má obrovský respekt nejen u svých žáků. A právě on se postaral o vynikající reprezentaci školy, na kterou je vedení školy náležitě pyšné. V soutěži Zlatý Ámos 2012 o nejoblíbenějšího učitele se probojoval až do celorepublikového finále mezi šest nejlepších, přičemž přihlášených bylo přes 40 učitelů. Zlatou korunu si sice neodnesl, i přesto, že byl do poslední chvíle vítězi silným soupeřem. Nakonec ale s prázdnou neodešel. Tomášovi udělila osmnáctičlenná porota složená z novinářů cenu v kategorii Média Ámos 2012, což ho, jak sám říká, velmi překvapilo.
Renáta Šťastná
Když má člověk tvůrčí záliby, jako by prožil několik životů
Dovolte mi jednu vzpomínku na kamaráda, který nás nedávno nečekaně opustil.... HOROMĚŘICE – Pana Karla Málka znám už řadu let. Znám ho jako pamětníka, skvělého vypravěče a fotografa. Ale zatím ho neznám jako spisovatele. Svou knihu, která se právě objevuje na pultech knihkupectví, nazval „Letecké legendy“. Pojďte se také seznámit s jejím autorem. Život mu přinesl mnoho zkušeností a jako válečné dítě má i smutné vzpomínky, například na 10. červen 1942, kdy Němci ničili Lidice. Přesto neztratil smysl a cit pro krásné věci a života užívá plnými doušky.
Renáta Šťastná
Proč nebýt stále dítětem?
Kdo má vlastní děti, ten určitě ví, že najít tu správnou hračku není vůbec jednoduché. Inspirována zájmy a potřebami vlastního syna posouvám svoje obzory neustále směrem kupředu. Mám – li pak obdarovat děti svých kamarádek, postupuji velmi obezřetně. Ono totiž koupit hračku, která potěší, je účelná, bezpečná a vhodná, není jen tak. Pokaždé, když zajdu do obchodu s hračkami, zůstávám užasle stát a nevím. Může se to stát i Vám. Správný obchodník okamžitě přiběhne na pomoc a bude se snažit vyhovět ze všech sil. Dnes trochu omezují komunikaci mezi prodavačem a zákazníkem samoobslužné provozy, ale i tady musí být personál vyškolený a připravený jakkoli pomoci.
Renáta Šťastná
Ouva Tači aneb Skafocefalie očima a srdcem vyděšené matky (3. část)
Kapitola pátá – ARO Šla jsem tam se smíšenými pocity. Usměvavá sestřička mě vedla dlouhou chodbou. „Vy jste maminka toho krásnýho bumbrlíčka?“ zeptala. Hned mi vysvětlovala co je v kapačkách, které ONdra dostává a další věci, ale mě zajímal jen ON. A pak jsem ho uviděla. Ležel na posuvném lůžku, vyhřívaném na 26,5 stupně a vypadal krásně. Sice malinko pobledlý, ale naprosto čistý a bez modřin a otoků. Krásný andílek s velkou čepicí na hlavě. Přikrytý lehkou látkou, koukaly mu jen ruce a hlava. Když jsem ho uviděla, měla jsem největší radost z toho, že už to má za sebou. I když dlouhá cesta nás ještě čeká. Ale po té už půjdeme spolu! „Vítej zpátky,“ zašeptala jsem s očima plnýma slz. „Můžu si ho pohladit, sestři?“ zeptala jsem se. „Vždyť je váš,“ usmála se. „Já abych něco ... víte ...“ polykala jsem slzy.
Renáta Šťastná
Ouva Tači aneb Skafocefalie očima a srdcem vyděšené matky (2. část)
Kapitola třetí – NEMOCNICE Přijali nás v úterý 14. 1. 2003. Jen co jsme se trochu rozkoukali, poslali nás na vyšetření průtoku krve ve spáncích. Není to nic jiného než ultrazvukové vyšetření. Ke zdárnému průběhu vyšetření je třeba, aby hlava pacienta byla v klidu, nehýbala se a aby neplakal. 20 minut před vyšetřením přinesla sestřička kapky na uklidnění a já se radovala, jak pěkně zabraly. Jenže když jsme přišli do vyšetřovny, už se vrtěl a pobrekával. Zato pan doktor byl v klidu a říkal, že to zná. Jezdil ONdrovi sondou po hlavě a to se mu dočista přestalo líbit. Po deseti minutách jsme udělali pauzu, protože jsme se přes ONdrův řev neslyšeli.
Renáta Šťastná
Ouva Tači aneb Skafocefalie očima a srdcem vyděšené matky
Kapitola první – PORODNICE ( výňatek ) Nestačili jsme se s ONdrou ještě ani poznat a očichat, když druhý den po porodu přišla paní doktorka Krausová a řekla mi, že má ONdra na hlavičce srostlý šípový šev. Nevěděla jsem, co je šípový šev a po zážitku z porodu jsem byla ještě napůl otupělá. Řekla, že to nejspíš nebude nic vážného, ale aby měla jistotu, raději ONdru pošle na rentgen a pak se uvidí. Další den přišel pan doktor Zapadlo a s úsměvem přes celou tvář mi řekl, že to opravdu není nic vážného a že je to naštěstí jediný šev, který se nemusí operativně odstraňovat. Velkou nejistotu ve mě však vyvolal další pan doktor, který si to přihasil k večeru a zase mi to všechno, co už jsem věděla, zopakoval. Proč mi to teda pořád opakují dokola, když se nic neděje, ptala jsem se. Vrazil mi do ruky papír se slovy, že je to žádanka na vyšetření a že jsme objednaní na 6. listopadu na antropologické oddělení v dětské nemocnici v Motole. Pro jistotu.
Renáta Šťastná
Skafocefalie
Víte, co je skafocefalie? Já ano! I když, byla bych raději bývala, kdybych se s ní seznámit vůbec nemusela. Ale život mě naučil, že věci, které nás potkají, mají vždycky nějaký důvod.... Dnes nabízím ukázku z knížky, kterou jsem napsala pro rodiče, které by to potkalo také...
Renáta Šťastná
Sběratelství
Jo, sběratelství, to je téma na úvahu! Přiznám se, že sběratelství je mi velmi blízké už od dětství. Sběratele mám ráda, znám jich mnoho a sama jsem jedním z nich. A tak mám i pochopení pro to, že se někteří tváří a chovají, jako by byli z jiného světa, pro jejich vrtochy a rozmary a docela dobře chápu tu touhu po novém úlovku, pro jehož získání jsou ochotni udělat prakticky cokoli a dokážu i soucítit s tím, koho potká smutný okamžik a o svoji trofej přijde. Znám ale i pár lidí, kteří pro tuhle, jak někteří z nich říkají exotickou, skupinu lidí nemají vůbec žádné pochopení. Celkem vzato, jim to ale vůbec nevadí, mají svůj svět a v něm si spokojeně žijí.
| předchozí | 1 2 3 | další |
