Tisíc a jeden islám

Když jsem se kdysi dávno vloupal do zakázaného sektoru tatínkovy knihovny a postupně pak přečetl všech šestnáct svazků Tisíce a jedné noci, rozhodl jsem se, že se stanu muslimem. Tehdy se jim ještě říkalo "mohamedáni", a nikdo proti nim vcelku nic neměl. Naopak, první poučení o islámu jsem čerpal z Karla Maye, který svého Old Shatterhanda (pod jménem Kara ben Nemsí) poslal i do těchto končin. Prošla mi rukama i Lawrenceho Bouře nad Asií, Halliburtonův Létající koberec a pár dalších knížek, zabývajících se touto tématikou. No a když jsem se takto seznámil i s bezuzdnou erotikou "pohádek" Tisíce a jedné noci, má začínající puberta mne nasměrovala rovnou do beduínského stanu. A zde se objevil první praktický zádrhel. Díky své přehnané dětské štítivosti jsem nebyl schopen vykonávat velkou potřebu jinde než na splachovacím záchodě. A hledejte něco takového v poušti! Omývejte se pětkrát denně pískem, v jistých situacích dokonce výlučně levou rukou, kterou mám, jakožto většina praváků, mimořádně nešikovnou, ba přímo "levou"...

Hadži Oktábec se tedy ze mne nestal, ale k monumentální sbírce indicko-persko-arabských příběhů, které by do rukou nezletilce zodpovědný rodič opravdu nikdy dobrovolně nevydal, se vracím dodnes. Samozřejmě že nikoli k vykastrovaným pohádkám o námořníku Sindibádovi, Ali Babovi či Aládínovi. Opravdové islámské pohádky pro dospělé vypadají jinak. Třeba jako ta o veřejném  nosiči, kterého si najme krásná dívka, odvede ho domů, kde pobývají dvě další krásné dívky...
Nosič těm třem nejprve vysvětlí, že"...k rozkoši se musí čtvero věcí sdružiti: harfa, loutna, citera a flétna — čtvero nástrojů! K těm též čtvero vonných květin pojí se: je to myrta, růže, bílá fiala a sasanka. Vše to teprv uplatni se náležitě, máš-li víno, zahradu a mládí s dukáty..." A potom to jede jak v mládeži nepřístupném filmu:
...Vstala ta hospodyňka, opásala se zástěrkou, seřadila lahve, přecedila víno, ozdobila zelení džbán a přichystala vše, čeho potřebovali. Když předložila víno, usedla se svými sestrami. Také nosič usedl mezi ně, domnívaje se, že je ve snách. A hned zvedla hospodyňka džbán vína a naplnivši první číši, vypila ji a tak učinila ještě podruhé a potřetí. A naplnila ji znovu pro obě sestry svoje, nakonec pak pro nosiče, jemuž ji podala a pravila: "Napij se s chutí a s radostí na zdraví, neboť ten nápoj nemoc každou uzdraví!"
Nosič zřejmě zapomněl, že podle Koránu "...víno, hra majsir, obětní kameny a vrhání losů šípy jsou věru věci hnusné z díla satanova..." a že by se jich měl správně vystříhat. Takže "...uchopil pohár a ukloniv se, poděkoval a pravil: "Jen s čestným mužem prázdni číši, jinak nikoli; nechť je to člověk z čestných předků, dobré rodiny. To protože je víno jako vítr: vane-li po vonném okolí, pak voní příjemně, páchne však, když míjí zdechliny." Potom dodal: "Nepij vína, leda z rukou gazeličky, která s tebou něžně hovoří." A když to dořekl, políbil jim ruce a pil až se opil a vrávoral. Tu pokračoval: "Vše, v čem je krev, je zakázáno píti, leč hroznů krve se to netýká. Dej mně jí napít a dám za gazelí tvé oči duši svou, jmění a chceš-li, sebe sama."
Hospodyňka naplnila znovu pohár a podala jej vrátné, která jej přijala, poděkovala a napila se. A opět jej naplnila a podala dívce na lehátku a jiný pohár podala nosiči. Políbil před ní zemi, a poděkovav jí, pravil: "Probůh, přines víno rychle, hned jím naplň číše! Z nich mně jednu podej hned, neb jest víno zdrojem žití!" Nato přikročil k hostitelce a pravil: „Ó paní, já jsem tvůj sluha, otrok, služebník." A pokračoval: "U hrány domu tvého stoji pokorný otrok, tvou štědrost, přízeň ustavičně velebí. Smi vejít pani půvabu, aby uzřel krásu tvoji? Věz, že od lásky svojí na píď neustoupím! Ona však odvětila: „Buď dobré mysli a pij na štěstí a na zdraví, které nechť nás proudem zaplaví"   
I uchopila ta dívka pohár a vypila jej a přisedla k sestře. Pily pak ustavičně i s nosičem, který seděl uprostřed nich. Pak tančily, smály se, zpívaly a přednášely básně. Po nějaké chvíli počal s nimi nosič dováděti. Líbal je, kousal, hladil, dotýkal se jich, ohmatával je a štípal. Jedna mu kladla do úst lahůdky, a druhá ho hladila. Tato ho pleskala po tváři, ona jej naopak zasypávala květinami...
Načež to pokračuje až do předpokládaných konců... A to je teprve začátek prvního svazku. Ve druhém už vystupuje i sám "vládce věřících" chalífa Hárún ar-Rašíd, jemuž při pohledu na podřízeného šejka, holdujícímu vínu, zpěvu a ženám, sice naběhne "hněvem žíla na čele", vzápětí však zvítězí jeho lidská přirozenost, neboť řekne: "Chvála Bohu, jenž nám umožňuje, abychom dodržovali toliko navenek boží přikázání..." a celkem bez problémů se začne chovat normálně...
A teď mi povězte - byl vůbec Hárún ar-Rašíd muslim? A nepatří dneska Tisíc a jedna noc (ALF LAJLA WA LAJLA) mezi muslimům zakázanou literaturu? A nepatří tam vlastně i Korán, v jehož páté súře se člověk najednou dočte, že"...není hříchem pro ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, to, co pojídají, pokud jsou bohabojní,věřící a zbožné skutky konají a jsou nadále bohabojní a věřící a zůstanou bohabojnými a zbožnými..." Jako nevěřící (káfir) tomu totiž rozumím tak, že zbožný muslim může jíst a pít cokoli, pokud i potom zůstane zbožným muslimem...
Nevím. Z blogů českých konvertitek (a jedné slovenské křesťanky) jsem zatím pochopil hlavně to, že ti "jejich" muslimové jsou v jídle, pití a nemanželském sexu velmi střídmí, v manželství naopak velmi dvorní, v domácnosti víceméně nepoužitelní (pokud není jejich koníčkem vaření) a hlavně - na rozdíl od páchnoucích Čechů - božsky voní. Nu, víno, ženy a zpěv už mi moc neříkají, snad jen v tom jídle bych mohl ubrat. V kuchyni občas něco ukuchtím a koupu se často a rád. Navíc - stejně jako prorok Muhammad - mám rád koťátka, dneska už bohužel jenom ta čtyřnohá. Kdybych se nebál toho, že si budu muset pětkrát denně (v létě dokonce už kolem páté hodiny ranní) mačkat mocné břišní letokruhy při modlitbě (kvůli zavazování tkaniček nosím už dávno raději mokasíny, takže zouvání by nebyl problém), možná bych znovu celou věc uvážil. I když mám nejasné tušení, že jak pro mne, tak pro islám už je asi pozdě...