Lepší svět (4)

„Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází. A kruh se uzavírá …“(Karel Čapek)

V boji proti táboru míru a socialismu se američtí imperialisté neštítili ničeho. Dokázali to i na přelomu čtyřicátých a padesátých let, kdy použili zvláště zákeřnou biologickou zbraň – mandelinku bramborovou (Leptinotarsa decemlineata). Podle zaručených zpráv tehdejšího československého tisku k nám byl tento „americký brouk“  dopraven „uměle, záměrně a hromadně pomocí mraků a větrů“ západními imperialisty a stal se natolik vážným ohrožením našeho slibně se rozvíjejícího družstevního zemědělství, že k boji proti němu musela být založena dokonce celostátní vládní komise. Přestože se do boje s nadšením zapojil celý národ, trval dlouho. Dobové prameny dosvědčují, že např. ještě v červenci 1952 musela „Krajská komise pro potírání amerického brouka“ vyhlásit další  „celokrajskou generální hledačku na největšího škůdce našeho hospodářství…“

V červenci 1952 dosáhla epochálního úspěchu naše sjednocená socialistická tělovýchova. Na letních olympijských hrách v Helsinkách si doběhl pro tři zlaté medaile štábní kapitán Československé lidové armády Emil Zátopek. O měsíc později, na lehkoatletickém mistrovství Evropy v Bruselu, Zátopek svůj triumf zopakoval v běhu na 10 kilometrů, a stal se tak naším prvním lehkoatletickým mistrem Evropy…

Dalšího úspěchu, tentokrát v oblasti světového dramatického umění, dosáhla socialistická - tedy v nejlepším slova smyslu lidová - kultura v říjnu 1952, kdy byla na divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze otevřena loutkářská katedra, první svého druhu na světě. Jejím vedoucím se stal světoznámý český loutkoherec (tvůrce Spejbla a Hurvínka) soudruh profesor Josef Skupa...

V příkrém kontrastu k tomuto masovému pojetí kultury byl naopak elitářský počin amerického hudebního skladatele jménem John Milton Gage, jenž toho roku „obohatil“ dějiny vážné hudby o klavírní skladbu s názvem „4´33´´“. Každou ze tří vět skladby tvořilo otevření a zavření víka klaviatury, aniž by přitom umělec zahrál jediný tón… A jako by toto pohrdání uměleckým cítěním obyčejného člověka nestačilo, začala jedna z mnoha amerických rozhlasových stanic vysílat hudební paskvil jménem rokenrol...

Jako tragikomické divadelní představení proběhl v listopadu 1952 další proces s protistátními živly. Tentokrát nešlo o živly ledajaké – svá „dobrovolná“ přiznání ke špionáži, velezradě, sabotážím a prozrazení vojenského tajemství recitovali bývalí prominentní straničtí funkcionáři, většinou „sionistického“ původu. Mezi nimi sám generální tajemník Komunistické strany Československa Rudolf Slánský. "Psovi psí smrt!" požadoval pro něho nejen významný český básník Ivan Skála, ale i mnoho pracovních kolektivů z dílen a družstevních lánů. Soud nemohl těmto hlasům nevyhovět. Navzdory příkladné kajícnosti zrádných soudruhů bylo jedenáct z nich (včetně Slánského) odsouzeno k trestu smrti oběšením...

Před Vánocemi 1952 přednesl (budoucí prezident) soudruh Antonín Zápotocký svůj proslulý rozhlasový projev, v němž pracujícím doporučil, aby místo klerofašistického Ježíška oslavovali raději sovětského Dědu Mráze:

„… Chtěl bych dnes ve svém předvánočním projevu promluvit k těm, kteří se o Štědrém večeru nejvíce shromaždují kolem vánočních stromků: k našim dětem a mládeži. Vy, kteří dorůstáte, nepozorujete ani, jak mnohé se u nás v poslední době změnilo a mění. Ani legendární Vánoce nezůstávají beze změny. Září sice dále vánoční stromky, čekají se dárky, ale mizí už jesličky, které dříve bývaly nezbytným doprovodem vánočních svátků, jesličky s malým Ježíškem musely být dříve o Vánocích v každé domácnosti, i když jsme je museli vystříhané z papíru zapíchat jen do mechu za okny. Malý Ježíšek, ležící ve chlévě na slámě vedle volka a oslíka, to byl symbol starých Vánoc. Proč? Měl připomínat pracujícím a bědným, že chudí patří do chléva. Když se mohl ve chlévě narodit a bydlet Ježíšek, proč byste tam nemohli bydlet vy, proč by se tam nemohly rodit vaše děti?

Tak mluvili k chudým a pracujícím bohatí a mocní. Děti pracujících se již nerodí ve chlévech Proto také v době kapitalistického panství, kdy bohatí vládli a chudí se dřeli, pracující namnoze ve chlévech bydleli a jejich děti se tam rodily. Doby se ale změnily. Nastaly mnohé převraty. I Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu. Nazí a otrhaní nechodí již dnes ani naši pracující a jejich děti.

Děda Mráz přijíždí k nám od východu a na cestu mu září také hvězdy nejen jediná betlémská. Celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách. Tyto rudé hvězdy hlásají radostně, že vaši tatínkové a maminky splnili na svých pracovištích úkoly čtvrtého roku první Gottwaldovy pětiletky. Čím více je těchto zářivých hvězdiček, tím radostnější budou naše svátky, které se stávají svátkem radostné oslavy splnění úkolu celoroční naší práce. Čím důsledněji je tato práce vykonána a úkoly splněny, s tím větší nadílkou je příjezd dědy Mráze provázen.

Do Vánoc splníme závazky Stalinovi. Proto dnes k radostnému vánočnímu svátku slibme našemu osvoboditeli, příteli a učiteli soudruhu Stalinovi, slibme našemu prezidentu soudruhu Gottwaldovi všichni my, velcí i malí, že se budeme starat každý ze všech svých sil, abychom své pracovní schopnosti ve školách, závodech i kancelářích a na každém pracovním místě rozvíjeli tak, aby úkoly vytyčené pro poslední rok Gottwaldovy pětiletky byly do příštích Vánoc na všech pracovištích splněny. Aby nad všemi závody, šachtami, státními statky, JZD, ve městech i na vesnicích se rozzářily jasné rudé hvězdy splněných závazků, aby naše krásna vlast rozkvetla novými květy splněných úkolů a plánu. Tím zkřížíme také zločinné plány a úmysly těch, kteří místo tvůrčí práce chtějí připravovat novou světovou válku, aby mohli znovu zotročit naše národy a vykořisťovat lidskou práci. Slibme si, že ubráníme mír a zachováme tak na celé zemi pokoj a klid všem lidem dobré vůle!“

Kdo by neslíbil?

(Pokračování)