Také změny psychologie je třeba

Výše uvedený titulek jsem si vypůjčila z Lidových Novin ze dne 15.5.1932. Pod tímto názvem vyšel jeden z mnoha článků, které  pro LN  v letech 1930-34 napsal Karel Engliš a které věnoval světové hospodářské krizi.

Ačkoliv doba je jiná, číst tyto články* není bez zajímavosti. Autor v nich nehovoří pouze o příčinách a následcích krize, často se zamýšlí nad celkovou atmosférou tehdejší společnosti a vývojem tehdejší politické scény. Při čtení těchto článků mě, chtě nechtě, napadly  různé asociace.

A co vlastně K. Engliš myslel tou změnou psychologie? Cituji: „Ať jsou příčiny krise jakékoli, cítíme, že se týkají podniků, jsou v osách, kolem nichž se točí hospodářská kolečka; podniky zastavují výrobu, podniky propouštějí dělníky, podniky padají a zanikají….. Podnikání, které je mezi dvěma mlýnskými kameny, mezi pokleslými cenami následkem deflace a nepružnými součástkami výrobního nákladu a které při klesajících cenách a podlomeném úvěru nemůže investovati, dostává z této psychologie, jež se mění v psychosu, také špatnou perspektivu do budoucna. Psychologie toho, kdo seje a neví pro koho, není způsobilá oživiti chuť k práci, podnikání, k investicím a k placení daní. Tato psychoza se také zračí v opatřeních státu, který rozmnožuje tlak mezi oběma mlýnskými kameny. Můžeme a musíme nalézti peníze na obživu nezaměstnaných, ale činíme-li tak příspěvkem vyměřeným podle placených mezd a platů – bez ohledu na to, je-li zde výnos -, rozmnožíme tento tlak a zastavíme řadu dalších podniků. S os, kolem nichž se točí hospodářská kolečka, bereme oleje, ačkoli už zde chybí a osa se zavařuje.“ (Konec citátu)

Co dodat? Snad jen, že psychologie toho, kdo seje a ví pro koho, také občas „není způsobilá oživiti chuť k práci, podnikání, k investicím a k placení daní“. „Psychologie“ letošního roku, poznamenaná paroubkovským odstraněním vlády v době našeho předsednictví v EU, předvolebním tyjátrem a následným odsunutím voleb, poznamenaná roztodivnými úspornými balíčky a honbou na našeho prezidenta, aby konečně podepsal LS, také příliš neoživuje „chuť k práci“. Pověstná „blbá nálada“ se změnila v otupělost a únavu jedněch a bezmocnou zlost druhých. Bylo-li toto cílem konání našich politiků, povedlo se.

V jiném svém článku (titulek zní: O železných zákonech hospodářských, jež sfouknul Lenin) K. Engliš píše: „Hledám přírodní zákon (odpovídající zákonu hospodářskému), jak u nás rostou jedle ve volném prostoru a shledávám, že přímo vzhůru; na to se mně odpovídá, že tento zákon není nezměnitelný, protože lze jedli donutit, aby rostla křivo. Tím jsme přece neohnuli zákon, že ve volném prostoru roste jedle rovno vzhůru, nýbrž jsme ohnuli jedli tím, že jsme ohnuli a změnili předpoklad volnosti.....

A podívejme se na to, co „sfoukl“ Lenin. Sfoukl snad zákony hospodářské? Nikoli, sfoukl určitý právní pořádek, budovaný na soukromém vlastnictví, volné smlouvě a volné soutěži, pořádek, kde individuum svéodpovědně pečuje o udržení a zlepšení svého života podle své spokojenosti, a kde je tedy veliké množství samostatných hospodářství žijících ve volné směně, a nahradil ho jiným právním pořádkem, ve kterém celý národ pečuje o udržení a zlepšení svého života v jediném společném hospodářství, tudíž zásadně bez směny (tento pořádek není důsledný). Sfoukl snad tím Lenin zákony hospodářské? Nikoli!….Z toho, že v Rusku není rovných jedlí, neplyne, že neplatí zákon o volném vzrůstu jedlí, nýbrž plyne z toho, že není nutno nechat jedle volně růst. Lenin tedy nesfoukl žádných „železných hospodářských zákonů“, nýbrž sfoukl jen neželezné zákony právní a musil při tom fouknouti tak prudce, že při tom odletěl nejen určitý právní pořádek, nýbrž i miliony životů.“ (Konec citátu.)

Škoda, že se nad těmito slovy schopného finančníka pořádně nezamysleli naši otcové a dědové, kteří nechali Leninovo „fouknutí“ doletět až k nám. I dnes to občas zavane. A čím dál tím víc ze směru, z kterého bychom to před dvaceti lety nejméně očekávali. I v Bruselu mají, zdá se, pocit, že jedle není třeba nechat volně růst! Ty irské už pokřivili.

• Soubor čtyřiceti článků K. Engliše vyšel knižně r. 1934 pod názvem Světová a naše hospodářská krise (vydal Fr. Borový)