Je důležité míti eurokomisaře?

Říká se, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. A co stokrát opakovaná pravda? Zevšední a unaví. Jde jedním uchem tam a druhým ven. Přesto si trochu té všední šedi v tomto článku dovolím.

Nejprve citát z Lisabonské smlouvy : "Ode dne 1. listopadu 2014 se Komise včetně předsedy a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku skládá z takového počtu členů, který odpovídá dvěma třetinám počtu členských států, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně o změně tohoto počtu. Členové Komise jsou vybíráni ze státních příslušníků členských států na základě systému naprosto rovné rotace mezi členskými státy umožňujícího odrážet demografickou a zeměpisnou různorodost všech členských států". (Konec citátu)

Vzhledem k pětiletému funkčnímu období Komise z výše citovaného vyplývá, že každý stát bude mít pouze ve dvou ze třech po sobě následujících funkčních obdobích "svého" eurokomisaře.Evropská komise je orgán, který je (nebo by měl být) nezávislý na národních vládách a parlamentech, tudíž i eurokomisař nehájí zájmy "své" země, ale hájí zájmy EU jako celku. Proto je jedno, jestli budeme nebo jestli  nebudeme mít "svého" eurokomisaře.

Co jedno není, je fakt, že vstoupí-li Lisabonská smlouva v platnost, dojde k výrazné centralizaci moci a k omezení suverenit především malých členských států. Až vstoupí LS v platnost, bude naše politická scéna ještě větší "tyjátr" než je teď, protože většina zákonů bude nadiktována z Bruselu a naši politici budou řešit pouze své osobní zájmy a spory. Nedávnou nabídku ODS a ČSSD občanům, aby si vytvořili "svůj" volební program, považuji za součást tohoto divadla. Politici mohou zcela beztrestně cokoliv naslibovat, vždy se mohou odvolat na mantinely dané naším členstvím v EU. LS zřejmě projde, tak ať má občan ještě chvíli pocit, že může ovlivňovat dění!

Když jsme si v roce 2003 v referendu odsouhlasili vstup do EU, mnozí z nás neměli představu "do čeho lezou", protože mnozí z nás si pod vstupem do EU představili pouze volné přecházení hranic a v peněžence euro místo koruny. Těch, co se zamysleli nad otázkou , na kterou v referendu odpovídali, asi mnoho nebylo. Kdo z nás četl "smlouvu o přistoupení"? Nerovné podmínky pro naše zemědělce, nadiktované před naším vstupem do EU, omezení pohybu našich občanů na evropském pracovním trhu a prosazování zájmů Německa a Francie (navzdory proklamovaným principům rovnosti) nás měly varovat. Nevarovaly. Radostně jsme se "vrátili do Evropy".

Těch několik let, co jsme členy EU nám mělo otevřít oči. Měli jsme si uvědomit, že EU sice možná zdánlivě vznikala jako mezinárodní a mezivládní "instituce", ale už od počátku bylo snahou evropské "vlády" potlačovat vliv národních vlád a parlamentů a být nadnárodní. Pro ty, kterým je tato "nadnárodnost" trnem v oku, se paradoxně právě Lisabonská smlouva stává nadějí, protože v sobě nese i možnost vystoupení z EU.

Jsem z těch, co tomu, že LS posiluje vliv národních parlamentů, nevěří (podotýkám, že LS jsem četla). V referendu o vstupu ČR do EU jsem řekla ne. Ne proto, že bych četla onu "přístupovou" smlouvu (asi bych jí zcela nerozuměla, dělá mi potíže porozumět i některým pasážím LS, což je něco, co mě děsí ještě více, než ty pasáže, kterým rozumím - omlouvám se za tu příšerně rozvitou větu) ale proto, že jsem měla pocit, že sotva jsme se zbavili "Moskvy", lezeme do "Bruselu". Náš vstup do EU jsem přijala jako jakousi "záruku", že nedojde k návratu bolševika.  Dnes mám pocit, že Evropská unie má k totalitě nakročeno možná víc, než jen tušíme. Proto opakuji to, co už bylo, tu i onde, mnohokrát řečeno. Je jedno, jestli budeme mít nebo nebudeme mít "svého" eurokomisaře.Ten by zájmy státečku v srdci Evropy stejně nemohl hájit. Byla chyba, že naše sněmovny nechaly projít Lisabonskou smlouvu.

A pokud jde o tu totalitu, ráda bych věřila, že čas ukáže, že jsem se spletla.