Ze starých kuchařek (čtení pro nenáročné)

Mám slabost pro staré kuchařské knihy. Z jejich stránek dýchá dávno ztracený svět. Ohmatané a roztřepané listy ve mně vyvolávají představu kuchyně s kachlovým sporákem, na kterém se krčí bublající hrnce a kastróly. Z trouby voní pečeně a na jídelním stole je prostřeno. Damaškový ubrus s vyšitým monogramem, jemný porcelán, křehké a elegantní sklo. Polévka v terině, omáčka v omáčníku. A nad tím vším vůně likéru a jemného pečiva...

Staré kuchařské knihy mají v naší knihovně čestné místo. A přidat "nový" exemplář je pro mě radost. Svou malou "sbírku" starých kuchařských knih jsem nedávmo rozšířila o několik výtisků časopisu "Moderní kuchařství a úprava stolu". Časopis vycházel ve 20. až 30. letech 20. století a  jeho majitelkou a vydavatelkou byla paní Ema Maříková. Kromě kuchařských receptů se v něm dají nalézt i různé postřehy a úvahy týkající se, jak jinak, vaření a stolničení. A také "gastronomických" zvyků v jiných končinách světa. Pro zajímavost a možná i pobavení zde z výše jmenovaného časopisu ocituji několik pasáží. Připomeneme si zašlé časy. I když....  Ale posuďte sami.

Cituji: "...Kolik konserv se v americké kuchyni spotřebuje, je vidno z fakta, že se jen v severních amerických státech použije na konservové krabice 150.000 tun cínu. Německé odborné listy ve svých článcích na obranu dobré a pečlivé kuchyně, již moderní doba zatlačuje do pozadí, uvedly nedávno, že kdyby americké továrny na konservy zastavily výrobu, 40 procent amerických manželů umřelo by hlady, protože by jejich ženy nedovedly uvařiti nejjednodušší oběd..." (Konec citátu ze článku Zvláštnosti cizích kuchyní, uvedeném v čísle 11, ročník 1.)

Jiná část téhož článku hovoří o kuchařeké škole pro muže, založené v Berlíně. Cituji: "Dáma, která ji založila, vysvětlila zvědavým novinářům, že si kuchařskou školu pro muže vynutila moderní doba. Mnoho mužů se nemůže ženiti pro nedostatečné příjmy a ti, kteří by mohli, obdivují sice dnešní typ ženy, ale nežení se s nimi. Hostinská strava se takovým opuštěným mužům brzy znechutí a tak je velmi výhodné, dovedou-li si čas od času připraviti nějaké jídlo......Učí se dělati tříšťky, rozdělávat oheň, učí se připraviti v jedné nádobě polévku, zeleninu a maso, učí se vyjíti s jedním talířkem a kávovou lžičkou, umýti nádobí a vyčistiti vidličku a nůž.....Páni si večer snědí, co uvaří. Do jejich školy nesmí vkročit žádná žena, neboť ženy to byly, jež muže k tomuto energickému opatření donutily - ženy, jež zrazují a opouštějí kuchařské umění.." (Konec citátu)

A ještě jednou se ženy, tentokrát Angličanky, staly terčem kritiky. Cituji: "... žádná žena kulturních národů evropských a amerických není tak těžkopádná a neučenlivá v oboru kuchařském, jako žena anglická. Angličanka umí dobře připraviti ranní čaj, ani káva už nepatří k jejím lepším výkonům kuchařským. Dále pak nemá ani pojmu o různosti úpravy masa, zeleniny a ryb, jako mají ženy jiných národů..."  (Konec citátu, článek Směs, č.8, ročník 1. ) Je třeba poznamenat, že v tomto případě je v časopise citován výrok jakési anglické novinářky.

Teď něco pro otrlejší povahy. Cituji: "Na Nové Guinei žijí také ještě lidojedi ve velkých neprobádaných oblastech, kam noha bělochova dosud nevkročila. - Maso - ať je jakékoliv - má zde cenu větší než u nás zlato a drahokamy. Zvěře je zde málo.... Mužů je zde málo a  žen velmi mnoho - proto snad, že muži končí svůj život jedině v žaludku znepřátelených kmenů, kdežto ženy se zde nepojídají - jejich maso je prý hořké. Za nejvzácnější lahůdku platí zde stehno čtrnáctiletého až patnáctiletého mladíka. Vysokou cenu má zde také maso divokých vepřů, jehož získání vyžaduje dlouhé bloudění v pralese, než je nalezeno malé podsvinče, které pak musí býti velmi pečlivě vychováno. Ztráta vepře je krutější než ztráta ženy, neboť vepře mívá domorodec jen jediného a žen několik... " (Konec citátu z článku Z exotické kuchyně, č.7, ročník 1)

A abychom si zlepšili chuť, tak na závěr z výše uvedeného časopisu ocituji jeden recept. Těžko ho však někdo z nás uplatní. Přesto - dobrou chuť!

Lesní sluka s husími játry.

Očištěnou a osolenou sluku uvnitř vyplníme syrovými husími játry, protýkanými lanýžem na nudličky nakrájeným. Játra předem málo osolíme. Otvor v tělíčku zašijeme nití. Takto připravená sluka se protáhne na prsíčkách slaninou, ováže motouzem a peče na másle.

S hotové pečené sluky odstraníme nitě, vložíme ji do rendlíčku, vlastní šťavou přelijeme, pokličkou přikryjeme a tak ji podáváme na stůl. Zvlášť podáváme k ní opečené topinky bez kašoviny a různé zavařené ovoce.

Vhodné rendlíčky, zvlášť upravené pro podávání pokrmů na stůl, koupíme v každém lepším obchodě s kuchyňským nádobím.

(Recept jsem opsala v "původním znění")