Martina Cibulková
- Počet článků 43
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 499x
Seznam rubrik
Martina Cibulková
V rychlosti letu vran
...Pak černá vrána donesla Ti zprávu, a pravda padla na kámen. Nebylo úniku, nebylo zmaru, čas plynul v rychlosti letu vran...
Martina Cibulková
Tak zase jednou
„Mám partnerku. Je to zdravotní sestra, pracuje se mnou ve stejné nemocnici.“ „Zdravotní sestra?“ usmála se. „To je nádherné povolání. Sestry bývají skvělé partnerky. Péče jim jde od srdce.“ Přitakal a poškrábal se na zátylku.
Martina Cibulková
Pod rozložitým stromem
„Ten chlap běží, jako by ho honil celý svět.“ „Možná se honí za časem. Čas je zvláštní věc. Když jsem byl malý, připadalo mi, že ho mám nekonečno. Jako by slunce bylo na nebi věčně a my měli nekonečno času na hru. A teď?“
Martina Cibulková
Jaro bylo blízko, ač přišlo v zimě
Plamen narůstal a osvětloval věci, na které jsem dávno zapomněla. Bylo tam srdce, které jen mdle tlouklo, bez radosti, bez vášně. S každým úderem se srdce probouzelo, začalo tlouct silněji, rychleji a pak vyběhla výš...
Martina Cibulková
Jak často vidíme sami sebe v zrcadle těch, které si vybíráme?
„Je to tady super, nemyslíš?“ ptá se jí Karel a rozhlíží se kolem sebe. „Jo, je to tady naprostá pecka,“ odpovídá jeho studentka Tereza, zatímco si upravuje vlasy a dává pozor, aby se na ni každý podíval aspoň jednou.
Martina Cibulková
Na nuda pláži s babičkou
Vlnky tančily po jejím nahém těle. Cítila se jako Eva, která spokojeně kouše jablko poznání. Zaujatě pozoruje a vnímá život takový, jaký je. ‚,Babi?” Ano?” ‚‚Jsi šťastná?" Babička vykřikla a vyskočila nad vodu jako velryba. Uaaaaa
Martina Cibulková
Jahodová zmrzlina
Blížil se ke mně. Jeho velké tmavé oči. Ostré zuby. Dlouhé ruce a prsty jako drápy. Takhle vznikla pohádka o Červené Karkulce? Jaká ironie, pomyslela jsem si, když se mnou smýkal na koberec. Také mám na sobě dnes červené šatičky.
Martina Cibulková
Tajemství se ukrývá ve sklepě
,,Já to věděla!“ Pronesla jsem potichu k sobě. ,,Nikdy, nikdy a NIKDY se neptej rodiny o pomoc!!! VŽDYŤ jsi to přeci věděla, už ses několikrát spálila, tak proč teď? Dnes? Když máš tak blbej den... ,,Už nikdy nebude nic jako dřív!”
Martina Cibulková
Darujme plyšáka uvědoměle, aneb pomáháme Ukrajině
V úterý 1.3. jsem viděla na ČT ve frontě čekat na registraci rodiny s dětmi z Ukrajiny v dlouhých frontách. Napadlo mě koupit křídy a pomoci jim na chvíli ZAPOMENOUT na válku. Nechat si děti hrát. Jak můžeme darem vyjádřit víc? ...
Martina Cibulková
Volba prezidenta, aneb pomohl by nám Cimrman?
“Ač jsou někteří kandidáti kvalitní, nemám pocit, že dokážou to, co Vy a Cimrman. Nynější populistická doba potřebuje trochu nadsázky a humoru, který zahladí rozdíly a dokáže spojit lidi. Národ. “
Martina Cibulková
Proč jsem očkovaná a půjdu na třetí vakcínu
Chtěla jsem zabránit horšímu průběhu Covidu...Chtěla jsem, aby náš stát a společnost se vrátila do starých kolejí...Nechtěla jsem ohrozit ty, kterým COVID může v jejich zdraví uškodit, ohrozit a nebo připravit o živo....
Martina Cibulková
Ve vlastní rodině outsider?
Zvedl hlavu a podíval se na svůj odraz do zrcadla. Tmavé kruhy pod očima, šedivá pokožka. Byl zoufalý Udělal jsem chybu? Rozhodl jsem se špatně? Její matka se mi zdála normální! Co když ale bude stejná jako všechny ostatní? Co teď?
Martina Cibulková
Alena, neviditelná adoptivní kavárenská matka.
...Toho rána se probudila a věděla, že se musí okamžitě rozhodnout. Zítra odjíždí a už nikdy se nevrátí. Žila tu osmnáct let a stále neovládala jejich jazyk. Neplánovala se sem přestěhovat, ale zamilovala se do jednoho Čecha...
Martina Cibulková
TA VĚC
Seděla v kuchyni u stolu a upíjela víno. Teď už ho mohla. Asi tak poslední hodinu a půl. Nečekala to. Tedy tak trochu čekala, ale doufala, že to nepřijde. Přišlo. Oplakala to, ale nic jiného už s tím dělat nešlo.
Martina Cibulková
Alkohol v peřinkách II. - Rozhovory pod slupkou
..No, můj táta se vlastně choval k mamince a nám jako můj manžel...Ráno jsem vstala, vysála lahev vodky, prostě jsem už jen pila...Na začátku byla lahev vína denně, pak tři...,,To není můj problém.” Takhle to řekl mým rodičům...
Martina Cibulková
Alkohol v peřinkách
...Nikdy jsem si nevěřila, ač mě ostatní chválili. S alkoholem jsem začala na mateřské. Když jsem pila tři lahve tvrdého denně, uvědomila jsem si, že mám problém. Manžel dělal, že nic nevidí. Myslela jsem, že se upiju k smrti...
Martina Cibulková
Okno
....Škoda že včera přišel z hospody dřív. Kdyby tam to pivo dopil, neví teď VŮBEC nic. Takhle prostě, ten obraz už z hlavy nedostane. Je tam furt. V celé své kráse. Ona a ...
Martina Cibulková
Na vyhlídce
,,Takže ty potřebuješ ostatní chlapy, aby Ti došlo, že mě máš ráda?” ,,Ne, já to samozřejmě vím, jen oni mi na to pomohli si vzpomenout,chápej...” ,,A když bych to zapomněl já, tak si to mám také připomenout s těma holkama?”...
Martina Cibulková
Křeslo
...Byl vytočenej. Omyl. Byl naštvanej. Což zaznamenalo že i jeho nádobí, které tak zuřivě myl pod jeho rukama úpělo... ,,Jsi v pořádku?“ Volala na něj ze svého trůnu. ,,No jasně, proč bych nebyl.“ ,,No, że tam mlátíš tim nádobím.“
Martina Cibulková
Skok v tůň
Letěla jsem vzduchem. Palce proplé, aby voda nevystříkla a já se jen hladce zanořila pod hladinu a klesala ke dnu. Letěla jsem vzduchem a usmívala se. Konec se blížil a já už nemusela bojovat. Klid a mír přicházel. Letěla jsem ...
Martina Cibulková
Loučení
Seděla na střeše. Dívala se před sebe. Myslela na ni... Potáhla. Jak se jí asi daří... Vyfoukla. Jak se asi má... / Seděla na gauči. Dívala se do plamenů na obrazovce. Myslela na ni... Upila. Jak se jim asi daří... Polkla. Zda jsou v bezpečí
Martina Cibulková
Kufr
,,Sakra!” Kopala jsem do kamínků na cestě. ,,Do háje!” Házela jsem je do pole. ,,Do pr....!” Křičela jsem. ,,K.....!” Pochodovala jsem sem a tam.
Martina Cibulková
Svatba to změní…
„STÁT!“ „Co ti proboha je?“ řekli jako jednovaječná dvojčata. „Co tak vyvádíš?“ ptal se otec. „Chci ven!!!“ „Počkej, ale...“ chtěl ji zastavit...
Martina Cibulková
Je svatba důležitá?
,,Jsi divná a s Tebou my si hrát nebudeme.” vyháněly mě holky. ,,Tebe nezajímá svatba a koho si vezmeš až budeš velká?”,,Nevím a mělo by?”...
Martina Cibulková
Co člověk vyzařuje, to sám přitahuje.
„Mohu Vám nějak pomoci?“ „Ne, pardon. Jen jsem Vás pozorovala. Líbíte se mi.“ „Cože?“ zakuckal se a tvářil se, že se asi přeslechl. „Řekla jsem, že se mi líbíte.“ zopakovala jsem „Já Vás slyšel už prvně, ale ...” (bezstarostná povídka)
| předchozí | 1 2 | další |
