Křeslo

...Byl vytočenej. Omyl. Byl naštvanej. Což zaznamenalo že i jeho nádobí, které tak zuřivě myl pod jeho rukama úpělo... ,,Jsi v pořádku?“ Volala na něj ze svého trůnu. ,,No jasně, proč bych nebyl.“ ,,No, że tam mlátíš tim nádobím.“

 Seděl u stolku se svou milenkou a bavil se. Měl ji rád, cítil se s ní vždy dobře a měl s ní více sebevědomí než sám se sebou. Věděl, že ho má ráda. Stále ještě i po těch letech. U vedlejšího stolu seděla dívka. Byla tam sama. Vábila ho jako včelu pyl. Bavil se se svou společnicí, ale očkem stále pomrkával po té holce. Byla mladší než on. O kolik však nevěděl. Byla tak neobvykle oblečená, jako by právě odešla z nějakého divadla. Možná byla herečka…

Měla na sobě béžový děrovaný svetr, místo broži modrou růži a utažený v pase do uzle. Byl průsvitný, takže pod ním bylo vidět růžovo tělové tílko. Člověk si chvilkami nebyl jistý, zda je nahá, či oblečená. Podíval se pod stůl. Skládací koloběžka, že by to byla princezna koloběžka, ani nahá, ani oblečená… Každopádně zajímavá žába. Měla takovou velkou šedou sukni s obrovskýma kapsama a kožené kotníčkové boty na podpatku. Upil piva a podíval se zpět na svou společnici. Něco mu zuřivě vyprávěla. Nebyl si jistý co, ale asi si zase stěžovala na ředitele její divize, který ji nechtěl zvednout plat. 

    Co to tam vlastně dělá… Holka usrkávala bílé víno a líně otáčela stránkami u nějaké malé bílé knížky. Teď to položila na stůl. Nikon. Ona sedí v kavárně, popíjí víno a čte si návod? Zajímala ho čím dál víc. 

    ,,Na co tam furt koukáš? Jo aha. Ta mladá holka.“

    ,,Jo, chtěl jsem zjistit, co čte.“

    ,,No a co čte?“

    ,,Manuál k foťáku.“

    ,,Hmmm, to je pěkně trapný. Sama v kavárně, oblečená jako hastroš a čte si návod. Ta asi nemá moc přátel.“ Podotkla opovržlivě Eva a upila.

    ,,To teda asi nemá. Chudák holka.“ Vzdychl a upil piva též.

    ,,Ale počkej, počkej. Mě jen tak neoklameš. Tobě se ta holka líbí, co?“ Začala si z něj utahovat.

    ,,Ale ne, ty se mi líbíš.“ Spiklenecky na ni mrknul a našpulil rty.

    ,,Nedělej se, vidím jak tady neustále poposedáváš, pálí Tě zadek jako nadrženého kohouta.“

    ,,Nepřeháněj! Tak jsem se po ni párkrát otočil.“ Snažil se uhasit požár. 

    Nechtěl ji dnes vytočit. Byl unavený a chtěl k ní domu. Potřeboval klid a někoho, kdo udělá první poslední proto, aby ho uspokojil. Balit nové a nové holky bylo občas náročné hobby a odpočinout si v náručí své prověřené milenky byla pro něj dnes ta nejlepší oáza.

    ,,Mně to fakt nevadí, klidně ji oš****. No tak, chlapečku, do toho…“ Pokračovala v dorážení. 

    Tohle na ni nesnášel. Když měla chvíli pocit, že má navrh. 

    Usmál se. Dal si většího loka a otočil se k dívce o stolek dál.

    ,,Co to čtete?“

    Dívka vyjekla a nadskočila.

    ,,Promiň, tedy promiňte, nechtěl jsem Vás vylekat.“

    ,,To je v pořádku, já jsem lekavá.“ Odpověděla a tázavě si ho prohlížela s jeho společnicí. Čekala, co bude dál.

   ,,Chtěl jsem jen vědět, co čtete?“

    Aniž by mu odpověděla, zvedla příručku k fotoaparátu a dále si ho s jeho doprovodem přeměřovala.

  ,,Hmmm, ty jsi fotografka, to se hodí. Já jsem muzikant. Potřeboval bych udělat nějaké video. To bychom se mohli domluvit.“

    ,,Já nedělám videa, já fotím. Mohu Vám dát kontakt na kamaráda.“

    ,,Já nepotřebuji zase nějakého profíka, určitě bys na to stačila i ty.“

    ,,Nevím, možná…“ Jeho odpověď na ni nezabrala.

    Dívka se teď zaměřila pohledem na jeho společnici, která se v obličeji začala podobat barvě svého rudého svetru. Měl málo času. Pokud nechce ztratit ani jednu, musí teď získat kontakt.

   ,,Mohli bychom si vyměnit čísla? Abychom se domluvili na tom natáčení…“ Dodal rychle.

   ,,Nevím, myslím, že FB by stačilo. Jmenuji se Martina Cvrčková, najdete mě lehce. Hezký den.“ Usmála se a ponořila se do svého světa.

    Když odcházel s Evou, ještě tam seděla. Ani se po něm nepodívala. Nechtěl si zapisovat její jméno hned u stolku, a tak se omluvil na toaletu. Jen se za ním zabouchly dveře, hned vypisoval do vyhledavače její jméno. Měla pravdu, našel ji okamžitě. Teď jen musel vyčkat 5 dnů. Kniha doporučovala sice jen tři, ale jeho balící metoda prokázala, že 5 dnů vede k lepšímu a stabilnějšímu výsledku.

    Už to bylo 20 dnů a dívka mu stále neodepsala. Měl samozřejmě rozjednané další duše, ale tahle mu nějak nedala… Věděl, že když se občas připomene, tak třeba natrefí na čas, kdy bude holka smutná a odpoví mu. Smutné holky byla totiž jistota. Neuvažovaly do budoucna a lehčeji se daly zpracovat.

    ,,Ahoj, jaký byly Vánoce. Já jsem byl fakt busy. K videu se dostanu až v lednu. To s tím videem jsem myslel za finanční odměnu, nevím jestli jsi to pochopila správně.“ Nadechl se. Zvedl prsteníček levé ruky a uhodil s ním do klávesy Enter. Vydechl. Zpráva se odeslala. 

    Odešel do kuchyně. Otevřel lednici a vyndal z ní Riesling. Vzal vývrtku. Zabodl ji do korku a prudkým trhnutím, jako když králíkovi lámete vaz, vyrval špunt ven. Vyndal jednu z posledních skleniček na víno, které ještě měl. Nalil si až téměř po okraj a rozkročmo si stoupl před okno. Hleděl ven. Do Břevnova. Snažil se vzpomenout s kým má dneska sraz. Bude se muset podívat do mobilu. Už v tom přestával mít přehled. Cink! Trhl sebou. 

    ,,Že by?“ Pomalu se otočil a jako panter se kradmo blížil ke svítící obrazovce na počítači. 

Napsala mu.

    ,,Ty vole!“ Ulétlo mu. Tohle fakt nečekal.

    ,,Ahoj Pavle, promiň, že jsem tak dlouho nenapsala, ale jsem nemocná. Jsem na antibiotikách a mám zánět průdušek. Myslím, že v tom lednu můžeme dát víno a popovídat si o tom videu.“ 

    Na sucho polkl. Víno? Popovídat si? Byl zmatený… Myslí tím to, co si myslí on? Víno u většiny holek znamenalo sex. Takže ona mlčí dvacet dnů a hned mu navrhne sex? Hodil do sebe zbytek sklenky a snažil se rozkódovat zprávu znova a znova…

    Byla půlka ledna a ta dívka u něj konečně seděla v obýváku v křesle. Bylo ještě po majitelích. Šedivé s vzorem velkých a drobných kvítků. Jiné kytky doma neměl. Povídali si už dobrou hodinu a on ji nedokázal dostat z křesla. Odcházela a vracela se jen z návštěvy na toaletě. Byl vytočený. Odřekl dneska schůzku s jinou a tahle milostivá si tam sedí jako královna a kromě rozhovoru o něj nejeví absolutně zájem. Všechny triky postupně selhaly…

   ,,Hele, pojď se podívat k oknu, támhle na proti bydlí jeden známý herec.“

   Kývla, vyklonila se v křesle jako kočka a podívala se z okna na protější dům.“

   ,,Vážně a který?“

   ,,Trojan.“ Odpověděl nasraně a zklamaně zároveň.

   ,,Napsal jsem jednu písničku, která mi Tě připomíná.“ Došel pro kytaru a sedl si co nejdál od ní. Většina holek si po pár tónech přisedla k němu. Ona se zvedla a vyměnila si v křesle jednu nohu za druhou.

    Šel do ložnice a volal…

  ,,Prosím Tebe, mohla by ses mi podívat na povlečení? Mám v něm díru, co myslíš, jak bych to měl   zašít?“

   ,,Tak mi to sem přines, já se na to podíván tady.“ Volala z obýváku.

    Už tady byla dvě hodiny a půl a stále jen seděla v křesle. On pro ni koupil dobré víno, upekl kuře, udělal rýži, zahrál písničku, přečetl svou báseň… Každá normální holka už by po něm teď lezla. Ale tahle “princezna“ si tam jen celou dobu seděla a on už toho měl dost. Bez vysvětlení odešel do kuchyně a začal umývat nádobí. Byl vytočenej. Omyl. Byl nasr**** Což zaznamenalo že i jeho nádobí, které tak zuřivě myl pod jeho rukama úpělo.

    ,,Jsi v pořádku?“ Volala na něj ze svého trůnu.

    ,,No jasně, proč bych nebyl.“

    ,,No, że tam mlátíš tim nádobím.“

    Asi był fakt vytočenej víc, než se domníval.

    ,,Mám odejít?“ volala.

    Zastavil vodu. Sundal z horní poličky Slivovici. Nalil si panáka. Hodil ho do sebe a vrátil se za ní do obýváku. 

    Seděla dál v křesle a až teď si všiml, že je možná nervózní. Možná z něj vážně nedělá debila, ale jen ji všechno trvá déle. Dobře, dám tomu ještě nějaký čas. Usmál se na ni, sedl si to tureckého sedu na zem a protáhl se. Prostě chill. Pohoda. Klídek. Nějak to dopadne kámo…

    ,,To víno jsi vybral dobře, chutná mi.“ Pravila a usmála se na něj.

    No vida, už mává bílou vlajkou, třeba z toho přece jen něco bude. Zaradoval se.

Celý jejich vztah to křeslo nesnášel. Omyl. Nenáviděl. Když se rozešli, měl pocit, že se mu to křeslo vysmívá za ní. Bylo mu to líto. Měl ji rád a teď byla pryč. Třeba se vrátí, když bude vytrvalý. Třeba mu dá ještě šanci. Byla to střela, která když se pro něco rozhodla, šla si za tím. Třeba, když bude vytrvalý, někdo ji zraní a ona se vrátí.

    ,,Stejně jsou všechny vztahy na ho***, tak proč jí ten jejich nestačil. Až jí ty iluze přejdou, přileze sama…“ Zašeptal potichu pro sebe na půl úst a potáhl z vapolizéru. Ještě pár potáhnuti a zapomene na ni… Alespoň dnes… Alespoň teď… Alespoň…

Mc, Pod slupkou / sbírka povídek