Opravdu to je český rasismus?

Reakce na záměr zřizovatele jedné základní školy ve Valašském Meziříčí oddělit romské žáky od „bílých“, je obrovská a zajímavá. Píše se o „ zrodu evropského apartheidu v Čechách“, o „šokující míře fašizace české společnosti“, o tom, že „česká společnost je rasistická“. Je to opravdu tak?

Obvykle se v těchto souvislostech cudně hovoří a píše o problematice menšin, ale je nabíledni, že se primárně jedná o romské etnikum. Každý máme s těmito problémy nějakou osobní zkušenost. Souhlasím s tím, že většina „bílých“ občanů České republiky nemá Romy v lásce. Čím to asi je? To je totiž otázka, kterou by si ti, kteří z pozice státu mají v popisu práce se těmito věcmi zabývat, měli položit a snažit se na ní hledat odpovědi. 

Já osobně vidím problém někde jinde. Dnes se totiž začíná objevovat cosi, co má svůj původ především v naprosto chybném výkladu pojmu rasismus (což je teorie o nerovnosti ras za současného nadřazování jedné z nich nad druhou) a sekundárně i v tom, že se z romského etnika stává cosi na způsob nedotknutelné kasty, které se nesmí nic vyčítat. Pokud někdo napíše, že v dopravním prostředku mu bylo šoufl, když si vedle něj sedl špinavý a páchnoucí bezdomovec a že si musel odsednout, aby něco nechytil, pak je to celkem v pořádku. Pokud by ten bezdomovec byl nedej bože Rom, pak je to rasismus a ono odsednutí (si) by mohlo být kvalifikováno jako projev rasové segregace. Kam jsme se to, probůh, dostali? Naštěstí k takové situaci dojít nemůže, protože mezi bezdomovci žádní Romové nejsou. Je to výsada „bílých“. Konec konců i při psaní tohoto článku musím velice pečlivě zvažovat každé slovo, aby ho nebylo možno vykládat jako projev rasismu, protože vím, že každý kritický výrok, formulovaný i v dobrém úmyslu, může potrefená strana (nebo ten, komu se to momentálně hodí) vyložit mnoha způsoby. 

Každá podobná reakce, jaké jsme nyní svědky ve věci základní školy v Meziříčí, mimo to, že stejně nic nevyřeší, popudí majoritní společnost proti Romům ještě víc. To si ti, kteří jako svíčkové báby pláčou nad „utrpením menšin“ v Česku, skutečně neuvědomují, že jen a jen přilévají olej do ohně a že těm menšinám dělají pouze medvědí službu? Že jim jen škodí? Myslím ale, že si to uvědomují. Myslím dokonce, že je tady cíleně vytvářen jakýsi zástupný problém, který má pozornost naší veřejnosti odlákat od problémů skutečných a profilujících. Od těch problémů, za jejichž řešení je někdo přímo a adresně odpovědný. 

Já osobně vidím řešení především v jednom. Tato společnost musí dosáhnout toho, aby se špinavému a páchnoucímu individuu mohlo bez ohledu na barvu pleti říci, že je odporný a že musí sám se sebou něco dělat. Dosáhnout toho, aby se parazitovi, který se štítí práce mohlo, opět bez ohledu na barvu pleti a původ, dát jasně najevo, že mu to společnost nebude trpět. Dosáhnout zkrátka toho, že každý v této společnosti bude posuzován výlučně jako občan tohoto státu, ať je jeho původ jakýkoli. Ke všem stejně a nikdo na úkor druhých. To by mělo být základní krédo přístupu státu k jeho obyvatelům. Žádná „romská“ či jiná otázka totiž neexistuje. Jsou to umělé konstrukce pro odvádění pozornosti. Vše by mělo být jen a jen o občanech této republiky, o jejich právech a o jejich povinnostech. A tyto, tolik citované problémy, by se vyřešily za jednu jedinou generaci.  

Nešťastný návrh na oddělení romských dětí od „bílých“ je jen křečovitý následek těchto chybných postojů státu a následek chybného výkladu základních a profilujících pojmů.