Boj o Evropu začíná.

Po krachu chiméry multikulturalizmu se Evropa konečně začíná starat o svoji budoucnost. Muslimové ale museli nejprve osobně dokázat, že to s invazí na náš kontinent myslí vážně. Francie začala být na poplach.  

Nový francouzský ministr vnitra vyzval státy EU ke společnému postupu proti imigraci z muslimských zemí severní Afriky a fakticky i k ostraze jižní evropské hranice. Francie se, bohužel, k nebezpečí islamizace postavila čelem až když se Itálie rozhodla propouštět muslimské imigranty dál do schengenského prostoru. Patrně se také, díky bezprostřednímu ohrožení Itálie a Francie, mění i názor na míru nebezpečí islamizace Evropy a všech problémů s tím spojených. Co to ale dosud stálo urážek, očerňování a obviňování z nacismu, rasismu a xenofobie. Kolik se muselo v posledních několika letech objevit nesmyslných a defétistických adorací multikulturního pojetí Evropy. Kolik publicistů si muselo vyplakat svoje srdce při obhajobě ubohých muslimů, kterým křesťanský svět ubližuje již od dob první křížové výpravy. Kolik lidí jako je Geert Wilders a řada dalších muselo vydržet všechny ty zbytečné, pošetilé, zaslepené a nenávistné útoky, kolik z nich muselo čelit i žalobám a občanské persekuci. Kolik důkazů museli evropští politici dostat, aby konečně pochopili, že evropské hodnoty a evropský styl života je nutné bránit. Nikoli ufňukanou vstřícností, ale silou, protože jedině na to ta druhá strana slyší. To vše, co se teď (možná) začíná realizovat, mohlo přijít o pět, šest let dříve. To zdržení nás bude stát více úsilí a mnohem více peněz.

Nedovedu si pochopitelně dost dobře představit, že se bude do afrických muslimů někde na pobřeží Itálie střílet, takže tak jako tak do Evropy přijdou. Co potom s nimi? Nebo to je vlastně špatná otázka? Možná, že se dříve, či později oni sami zeptají, co naopak s námi. Evropu budou pokládat za svoji zemi , kterou se musí snažit přizpůsobit k obrazu svému. Po stránce náboženské, kulturní i státoprávní.

Jak to asi bude dál? Příliv muslimů z afrických zemí se po všech událostech a změnách, kterými severní Afrika prochází, patrně zastavit nedá. Islamizace se bude v Evropě dál šířit jako velmi aktivní epidemie, která postupně zasáhne všechny evropské země. Karl Kraus kdysi řekl, že každá epocha má tu epidemii, kterou zasluhuje. Asi jsme si vysloužili právě tu islámskou. Evropa jako celek nemůže, podle mého názoru, disponovat takovými nástroji a prostředky, které by zaručily rázný a především jednotný postup proti této zákeřné chorobě. Fatální nejednotnost Evropy se projeví zejména rozdílným přístupem k řešení problémů, vznikajících se strmým nárůstem počtu imigrantů. Země, které nebudou zasaženy přímo, nebudou schopny a ochotny reagovat tak, jako země postižené naplno. Veškerá nutná opatření totiž znamenají především obrovské prostředky, které Evropě chybí. Současné armády evropských států jsou navíc povětšinou operetními spolky, hodícími se maximálně do hloupých amerických akčních filmů. Začíná boj, který Evropa nemůže vyhrát. Odpor proti islamizaci se bude atomizovat na úroveň jednotlivých regionů, skupin a jednotlivců. Tak jako za války. Historie se opakuje. Okupace totiž může mít mnoho podob, ale vždy znamená ztrátu suverenity, kulturní a náboženské identity a postupnou změnu životního stylu miliónů. Ale také mobilizaci národního ducha a vztahu k historickému území.

Pokud se Evropa skutečně rozhodne bránit jako celek, je nutné počítat mimo jiné i s tím, že každé radikálnější opatření bude znamenat bouřlivou reakci ze strany stávající muslimské menšiny. Budou tedy opět hořet auta na ulicích evropských měst, budou se opět rabovat obchody, můžeme čekat i eskalaci aktivit různých teroristických skupin. Pak bude zcela jistě nezbytně nutné posílit bezpečnostní složky a připravit se i na mediální i soudní útoky různých mezinárodních organizací, cíleně zaměřených proti těm, kteří hájí stávající pořádek, v zájmu těch, kteří chtějí co nejrychleji zaujmout jejich posty. Všechno, co se udělá v zájmu obrany evropských hodnot, bude těmito organizacemi vydáváno za perzekuci menšin a na to, bohužel, rozhodující orgány EU stále ještě slyší.

Obávám se také, že se v jednotlivých státech Unie najdou i ekonomicky profilované skupiny, které tuto rozrůstající se epidemii dokáží zahrnout do svých podnikatelských projektů a další nárůst imigrace naopak přímo, či nepřímo podpoří.

Může to totiž vypadat tak, že integrovat se nebudou muslimové do Evropy, ale my do muslimského světa. To je ta, alespoň pro mne, nejčernější perspektiva. Nebo se nakonec přece jen zmátoříme, postavíme do čela Evropy i jednotlivých států politiky, ochotné k boji, utáhneme si opasky ještě o dvě dírky, vyčleníme na obranu potřebné prostředky a muslimskou invazi zaženeme zpět do moře? Budoucnost ukáže, jak to doopravdy bude.