Třetí Řím

Ne každý ví, které město si v historii dalo tento název a někdy více, někdy méně se k němu hlásí. Ten prvý Řím vznikl podle legendy v roce 753 př. Kr. Roku 410 po Kr. ho dobyli Vizigóti a důkladně ho vyplenili. 

V roce 455 pak dílo dokonali Vandalové. Před nájezdy Germánů měl Řím 1,6 milionů obyvatel, po několikerém zpustošení jich zbylo jen 100 000. Říše Východořímská však nájezdy Germánů přečkala a Konstantinopol se začala nazývat Druhým Římem. Titul si užívala tisíc let, v roce 1453 však bylo město dobyto Osmanskými Turky.

Ve dvacátých letech 16. století ruský pravoslavný mnich Filofej ze Pskova vyslovil proroctví: Dva Římy padly, třetí stojí a čtvrtého již nebude. V té době vládl Vasilij III. (1479-1533), syn východořímské princezny Sofie Palaiologovny, což byla vnučka posledního Byzantského císaře. Toto byl jeden z důkazů, že někdejší prvenství Konstantinopole převzala Moskva. Toto proroctví se v Rusku po dlouhou dobu připomínalo, intenzivně se k němu hlásili v 19. století. Ostatní „důkazy“ vzbuzují spíše úsměv. Například tvrdili, že Rurik (zakladatel dynastie Rurikovců) přišel sice s Varjagy, ale byl to potomek římského císaře Augusta, za jehož vlády se narodil Ježíš. Nebo říkali, že apoštol Ondřej přišel až do Kyjeva a tam na pahorku vztyčil kříž.  Nicméně z toho vyvodili pojem svatá Rus, a toto označení bylo na Rusi všeobecně přijímáno až do VŘSR. Většinou to chápali tak, že Rusko je co do významu prvou a nejdůležitější křesťanskou zemí mezi všemi ostatními [1,2,3].

Svatá Rus byla tématem i pro autory literárních děl či pro malíře, jak ukazuje následující obrázek:

Když jsem byl mladý, žili ještě pamětníci 1. světové války. Vzpomínali na chudobné ruské vesnice a velmi málo aktivní ruské vesničany. Jeden z mých příbuzných byl jako zajatec přidělen na práci k ruskému statkářovi. Jarní povodeň odnesla dřevěný most přes místní potok. Čekal, kdy se vesničané zvednou a postaví nový most. Nedočkal se, a když sám navrhoval: „Pojďme, dáme se do toho!“, nikdo nereagoval. Brodili se přes potok po celý zbytek jeho pobytu. Všichni však byli spokojeni, říkali: „Na Rusi chorošo!“ a milovali matičku Rus včetně cara.

Když jsem tam později jezdil já, už nebyl car u moci, vlastenectví však v lidech bylo stále silné. A Rusko považovali za prvou zemi nikoliv mezi křesťanskými zeměmi, ale mezi komunistickými.  Zdá se mi, že mnohé z této národní povahy přetrvává dodnes.

Použité zdroje:

[1] Pavel Boček: Třetí Řím – Moskva, nakl. Lidové noviny 2019

[2] https://www.stoplusjednicka.cz/treti-rim-proc-se-rusti-carove-citili-pokracovateli-rimskych-tradic

[3] https://poustevnasophie.wordpress.com/2018/10/03/treti-rim-moskva/

[4] https://hive-arts.org/w/svyataya_rus#