Poznámky k atentátu na Roberta Fica

Atentáty na vůdce tady byly od nepaměti a patrně tady budou i nadále. Jsou však místa na světě, kde se vyskytují častěji. Třeba v USA jich bylo docela dost, pokud počítáme i ty nezdařené.

Mnoho jich měli i v Rusku už v carské době. Lenin prý taky zemřel na následky atentátu spolu s mozkovou mrtvicí a neléčenou syfilidou. Atentát prý spáchala jeho zhrzená milenka. Rekordmanem byl patrně Adolf Hitler, na kterého bylo spácháno mnoho nepodařených atentátů. Popisuje to například Stanislav Motl.

Většinou se zkoumá, zda atentát zorganizovala mocná skupina nepřátel, nebo zda je dílem jednotlivce či nějaké bezvýznamné skupiny. Třeba na amerického prezidenta Geralda Forda se dne 5. 9. 1975 pokusila o atentát v Sacramento jedna členka nějaké bezvýznamné skupiny a hned dne 21. 9. 1975 v San Francisco členka druhé bezvýznamné skupiny. Dne 31. 3. 1981 byl pokus o atentát na prezidenta Ronalda Reagana. Vystřelil po něm John Hinckley, který byl zamilován do herečky Jodie Fostlerové a takto se chtěl k ní přiblížit. Soudci rozhodli, že za ten výstřel nepůjde do vězení, ale do blázince (pokud chcete, pak tedy do psychiatrické léčebny, ale já dávám přednost českým výrazům).

To byly příklady akcí vyšinutých jedinců. Příkladem atentátu zorganizovaného mocnou organizací je atentát na papeže Jana Pavla II. provedeného dvěma Turky, kteří se neznali. Byli vycvičeni v Bulharsku tak, aby se nesetkali. Bydleli pak v Římě každý v jiném penzionu. Jednoho dne přišel muž a nechal na vrátnici v každém penzionu balíček, který obsahoval pistoli, náboje a vstupenku na veřejnou audienci u papeže. Jeden atentátník stál při té audienci na pravé stráně, druhý na levé. A v určitém okamžiku měli oba vystřelit. Jeden z nich jménem Ali Ağca však začal střílet dříve. Druhý atentátník pak taky vytáhl zbraň, ale lidé ho hned zpacifikovali. Organizátoři atentátu pamatovali i na případ, že by byl papež jenom raněn. V nejbližší nemocnici měli toho dne na úrazovce službu lékaři-komunisté. Jenže na audienci toho dne přijeli sanitkou i polští lékaři působící ve vzdálenější nemocnici. Tito lékaři zraněného papeže odvezli tou sanitkou do svoji nemocnice a tam ho zachránili. Pak začala kolovat následující anekdota:

Ruský vůdce Brežněv si stěžoval jednomu členovi politbyra:

„Ta časová pásma mně dělají stále problém. Jednou jsem po obědě zavolal do Pekingu Teng Siao-pchingovy, chtěl jsem s ním mluvit o urovnání našich vztahů, a on mě vynadal, že už jde spát. Jindy jsem zase dopoledne zavolal do Ameriky Jimmy Carterovi, chtěl jsem probírat to odzbrojování, a on byl nevrlý, proč ho budím tak brzy ráno. Největší trapas byl, když jsem zavolal papeži Janu Pavlovi II., abych se zeptal, jak se mu daří po atentátu, a ono bylo teprve hodinu před atentátem.“

Atentát na Fica byl dílem vyšinutého jedince. Od podobných atentátů spáchaných na americké prezidenty se lišil jen tím, že Ficova ochranka se chovala málo profesionálně. Amerického prezidenta zasáhl zpravidla jen jeden výstřel, pak ochranka stihla zasáhnout.

Samozřejmě že mnozí politici i novináři využijí tuto událost k výpadům proti svým politickým protivníkům. Bohužel může toto závažné zranění zanechat následky na zdraví Roberta Fica. Ale s tím by měl každý, kdo vstupuje do vysoké politiky počítat: Kdy ž uspěje, může mu to na jedné straně zvýšit sebevědomí a stav bankovního konta, na druhé straně to může mít i takovéto důsledky.