Než vytáhneš paty, pojisti se!

Toto platí pro všechny lidi, hlavně ty, kteří cestují do zahraničí. Dvojnásobně to však platí pro politiky cestující do zahraničí, na ty totiž číhají větší nebezpečí. Uvedu příklady.

Většina z nás si pamatuje, že koncem listopadu 1997 odjel tehdejší předseda vlády a šéf ODS Václav Klaus do Sarajeva a doma se děly věci. Ustál to, ale odtrhla se Unie svobody a měl zkrátka z toho nervy.

Bylo to myslím v r. 2009. Martin Bursík, mistr prostředního života (nebo životního prostředí, já si to pletu) odletěl někam daleko, myslím do jihovýchodní Asie a někdo doma odhalil, že něco není v pořádku s domy, které v Praze restituoval. Zdá se mi, že dlužil 1,5 milionu na daních. V tomto případě to nebylo třeba dále živit, v dalších volbách Bursík neuspěl.

A zcela nedávno dnešní předseda vlády si odletí na kus řeči za nějakým známým do USA a doma zatím začne mít opletačky jeho první sekundant Faltýnek.

Dá se proti tomu něco dělat? Samozřejmě, všechno je vymyšlené. V 70. letech minulého století k nám přijížděli různí vládcové z arabského světa a z jiných oblastí a ti mívali sebou kromě svity poradců i manželku a cca 20 dětí, všechno odrostlé chlapce. Manželka měla vlastní program, třeba návštěvu dětské nemocnice, ty děti šly s ní. To nebyly její děti, to byli nejstarší synové politiků, z jejichž strany hrozilo, že provedou politický převrat, když nejvyšší není doma. Čili byli to rukojmí. A jejich tátové věděli, že kdyby si něco dovolili, své syny by už neviděli. Jednoduché, že?