Zdeněk Kloboučník
- Počet článků 191
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1249x
Seznam rubrik
Zdeněk Kloboučník
Samaritánky a trubci
„Tak ho kopni do zadku, k čemu je ti takovej chlap. Válí se u televize, lemtá jednoho lahváče za druhým a rypákem nedočkavě větří, co to klohníš v kuchyni. Dokud to neuděláš stejně jako já a nekopneš ho do prdele, tak budeš furt jen za pitomou “Nánu“, v rozčílení přidaly na hlasitosti do té chvíle tichého hovoru dvě, zřejmě kamarádky, sedící na terase před hospodou. Náhodou jsem jim dělal souseda u vzdálenějšího stolu. Problém, který řešily, vzbudil mojí zvědavost, neboť děvčata byla přibližně stejného věku jako já. Prostě na terase, z pohledu puberťáků, seděly dvě báby a opodál dědek se psem.
Zdeněk Kloboučník
40 tisíc na dně rybníku
„Zítra ti zavolá ňákej Michal, potřebuje od tebe službu, tak mu vyhov. „No a vo co de?“, ptám se brášky, jehož telefonát mi, spíš než prosba, zní jako rozkaz.
Zdeněk Kloboučník
Umí děti zdravit?
Už delší čas si myslím, že je to bída, že je to špatně a zdá se mi, že je to trend. My starší rádi moralizujeme, snad s přesvědčení, že s léty přichází i moudrost. Že to tak úplně není, vím. Názorový střet nás moudrých, s malou moudrostí těch mladších, přináší většinou nic neřešící konflikty. Občas mě moje žena napomene:
Zdeněk Kloboučník
„Tolko o adin chuj bolše,……
.......budět naša železnaja daroga. Tak skazal Báťuška car a tak býlo náda zdělat“, odpověděl mi Sergej na otázku, proč mají jiný rozchod kolejí než většina Evropy.
Zdeněk Kloboučník
Zase chtějí přidat pétépákům
„Pánové, tak to mi nebudete věřit“, skoro rozlíceně se přivítal důchodce se dvěma vrstevníky v hospodě. „Bejvalej pétépák, dědek jako ty nebo já, bere vo dva tácy vyšší důchod a víte proč. Protože s lopatou a krumpáčem během vojny, bojoval proti socialistický diktatuře. To čumíte, co“. Musím chvilku listovat v paměti, abych si tu dobu vybavil. Ano, s pétošema jsme se setkávali snad všichni, co jsme absolvovali vojnu.
Zdeněk Kloboučník
Jak jsem válčil v Sovětském svazu
Psal se rok 1968. Politické tání se pro nás, vojáky základní služby, projevilo snad jen tím, že mezi budovatelskými pochodovými písněmi zaznělo, do té doby, jen z hospodského popěvování známé „Masaryk nás svolává, rozkazy nám vydává.....“.
Zdeněk Kloboučník
Ilija Muromec, ruský bohatýr
„Okupace Československa v osmašedesátém byla velká chyba“, řekl Gorbačov, když Sovětskému svazu docházel kozí dech. Poučíme-li se z chyb, nestaly se marně. Nevěřím, že jsme ve své podstatě jiní než naši předkové, kteří se po staletí mydlili hlava nehlava, ale věřím, že jsme poučitelní. Evropa se mění. Maginotova linie, Atlantický val, pohraniční hvozdy s pevnostmi a já nevím co ještě, se pomalu potápí do minulosti. Ano, museli jsme si dát pořádně přes držku, abychom pochopili, že tudy cesta nevede. A ač nevěřím, že jsme lepší, chci věřit, že jsme o něco moudřejší.
Zdeněk Kloboučník
Slovensko je nuda, valíme to na Ukrajinu
-řekli jsme si s kámošem a naházeli naše batohy do firemního pick-upu a vyrazili na východ. Náš pikap byl opravdu šunka. Byl to takový firemní dělník, taková děvka pro všecko a bylo to na něm znát. Pro tuto cestu měl ale jednu zásadní výhodu, když někde v dálavách klekne, necháme ho tam a vrátíme se vlakem.
Zdeněk Kloboučník
Poklad sudetských Němců
„.........jo a když už nevěděli kam to schovat, naházeli to parchanti do studny“ zakončil svojí instruktáž místní starousedlík v zakouřené vesnické hospodě nad půllitry špatného jabloneckého piva.
Zdeněk Kloboučník
Pohřeb Brežněva
V listopadu 1982 zemřel velký přítel Československa a snad ještě větší vůdce světového proletariátu. Ubíhají roky, a ani pes neštěkne. Dovolte mi tedy krátkou vzpomínku, takové malé „haf.“
Zdeněk Kloboučník
Generál Páleník a zpěvák Karel Hála
V životě by mě nenapadlo tyto dvě postavy spojit. S úspěchem lze předpokládat, že tito dva se nikdy fyzicky nesetkali. Přesto. Tato kombinace mě napadla ve chvíli, kdy jsem si přečetl rozhovor našeho nejvyššího velitele tajné vojenské služby.
Zdeněk Kloboučník
Kouzelná pilulka
Zná to každý chlap. Někde v druhé polovině puberty přivede život mladého muže na peron, kde ho do svých útrob vsaje vlak s nepřehlédnutelným logem SEXEXPRES. Odzbrojen obrovskou silou akcelerujícího expresu si ani nevšimne, že rozum, ta nehmotná část každého z nás, zrychlení špatně snáší. Přestaneme vnímat okolí, náš svět se zcvrkne do malé kostky s nápisem TEĎ A TADY. Intenzita naší právě poznané blaženosti, téměř koresponduje se stakaty klapotu podvozků řítícího se sexexpresu.
Zdeněk Kloboučník
Nejsou koule jako koule
„Kurva, Cafi, já bych ti ty koule nejradši rozkop“, zařval jsem z plných plic, ale pouze v duchu, ležíc pod khaki dekou na palandě nad vojínem Cafourkem. Bylo po večerce. Chvíle mezi ní a usnutím byla jediná, kdy si armádní nováček mohl vytvořit miniaturní soukromí. Mohl požalovat mámě, políbit svoji holku, pustit svoje sny z uzdy a dalo se i pobrečet. Prostě vzácná a jediná chvíle pro city. Muselo se ale chvátat, protože milosrdné usínání přicházelo záhy. No a do této nanejvýš duchovní chvíle, přicházela Cafiho sexuální hygiena. Mohlo by se zdát, že jsem ho nenáviděl, ale nebylo tomu tak. Byl to mohutnej kluk z podhůří Krkonoš a mně se v jeho přítomnosti tak nějak nabíjely baterky. Zatím co většina z nás bažantů nevěřila, že tato vojenská absurdita se dá vydržet a přežít, zdálo se mi, že Cafi tento problém neřešil. Vyzařovala z něj jakási síla. Bral vše s nadhledem. Jeho sebevědomí bylo stejně mohutné jako jeho postava. Měl příjemnou povahu, řekl bych takovou bernardýnovskou. Když se usmál, určitě na těch jeho horách tál sníh, když se zamračil, tála odvaha našich mazáků buzerovat. Nováček to nemá jednoduchý. Naše sebevědomí se rozsypalo jako domeček z karet během prvního týdne. To ale pro potřeby armády bylo málo. A tak hned nato začal další brutální krok. Útok na naši důstojnost. A tam se naši velitelé začali lišit. Ti slušnější dál nešli. Bohatě je nahradili hulváti z jejich řad. Hulvát není nijak vzácný fenomén, setkáváme se s nimi celý život, jenže vojna jim dala zelenou a prostor. Nadávky, řev, urážky. Kde se to v nich vzalo, nevěřícně jsem zprvu kroutil hlavou, než jsem pochopil, že je to prostě v nich. A tak, možná proto, jsem přilnul k Cafimu, čerpaje z jeho neohroženosti.
Zdeněk Kloboučník
Kluci od vody
Fandové potápění za „totáče“ to z dnešního pohledu neměli lehké. O mořích, s křišťálovou vodou plnou vraků a žraloků, jsme si mohli nechat jenom zdát. Prostě to tak bylo a tak jsme vlezli do kdejaké ďůry zaplněné alespoň trochu čistou vodou.
Zdeněk Kloboučník
Náledí
,,Bohatýre vstávej, musíš pro dřevo.“ Přerušuje sladké důchodcovo spaní, rozvaleného v pohodlném křesle, manželčin hlas. Zvolna zvedám víčka ještě obtěžkané spánkem a tupě zírám do krbu, kde červeně bliká jen dohořívající poleno.
Zdeněk Kloboučník
Na stráži míru a socialismu
...................................... Rokycany 1966 ........................................
| předchozí | ... 2 3 4 5 6 7 8 | další |
