Ilija Muromec, ruský bohatýr

     „Okupace Československa v osmašedesátém byla velká chyba“, řekl Gorbačov, když Sovětskému svazu docházel kozí dech. Poučíme-li se z chyb, nestaly se marně. Nevěřím, že jsme ve své podstatě jiní než naši předkové, kteří se po staletí mydlili hlava nehlava, ale věřím, že jsme poučitelní. Evropa se mění. Maginotova linie, Atlantický val, pohraniční hvozdy s pevnostmi a já nevím co ještě, se pomalu potápí do minulosti. Ano, museli jsme si dát pořádně přes držku, abychom pochopili, že tudy cesta nevede. A ač nevěřím, že jsme lepší, chci věřit, že jsme o něco moudřejší.

     Když jsem byl malý, v naší knihovně ležela i knížka ruských pohádek. Můj dětský vkus upoutal bohatýr Ilija Muromec. Mohutný chlap s mohutnou hřívou vlasů, která plynule přecházela v mohutný vous, dnes tolik oblíbený mezi bezdomovci. I jeho kůň a zbroj byla mohutná. Český pohádkový rytíř Bajaja byl proti ruskému něco jako tajtrdlík. Magutčij Savětskij sajůz - ještě nedávno zpívané v hymně. Nemyslím, že pochopení ruského vztahu k mohutnosti je vše vysvětlující, ale možná na tom něco bude.

     Vladimír Ilija  Muromec, momentálně nejvyšší ruský bohatýr, je prý velmi inteligentní. Chybějící bohatýrskou mohutnost své postavy, nahradil mohutností svých činů. Potápí se do tmavých a chladných hlubin Černého moře, s bravurou ovládá silné motorky, loví tygry v Tajze. Jeho cílená prezentace, která na Západě budí shovívavý úsměv, na Východě zřejmě funguje.  Zatím chřestí brněním a brousí šavle. To je politika. Přesto věřím, že nevystřelí a nesníží se na úroveň IQ dělové koule. To tu totiž už bylo a jaké to mělo konce.