Jiří Klabal
jiriklabal@seznam.cz
Jiří Klabal
Třináct etap na konec světa
„Poutníku, tvé stopy jsou cesta, již svou chůzí utváříš...“ Na lavičce před albergue, hostelem pro poutníky, ve španělském San Juan de Villapanada se setkáváme s Jordim, zarostlým dezignérem z Barcelony.
Jiří Klabal
Stezka orlích hnízd
Chujowa Górka. Tady začíná cesta. Místo, kde byla v dubnu 1944 exhumována a následně spálena těla deseti tisíců vězňů, usmrcených v koncentračním táboře Plaszow a během vyklízení krakovského ghetta.
Jiří Klabal
Člověk se základním vzděláním by měl minimálně vědět, proč padá na hubu
Nedovolím si soudit, co by se ve školách mělo nebo nemělo učit, ale co se týká Newtona, myslím si, že člověk se základním vzděláním by zkrátka měl minimálně vědět, proč padá na hubu.
Jiří Klabal
Odpojeni od zdroje
Stát v obavě před šířením smrtelného čínského viru uzavřel kompletně všechny školy. Odborníci na dětskou duši okamžitě oponovali, že se adolescenti stejně srocují v nákupních centrech a tato opatření se tudíž minou účinkem.
Jiří Klabal
A potulní ptáci vyklovávají slunečnicím oči
Kruté slunce dusilo vyprahlou zemi. Přestával jsem věřit, že ještě někdy zaprší. Vyhaslé obličeje skomírajících slunečnic tupě zíraly jedním směrem. Kamsi do prázdna.
Jiří Klabal
Život nedává nic zadarmo, ani medaile, ani jedničky
Sdružení dobrovolných sportovních nadšenců pořádalo dobrovolné běžecké závody. Trasa vedla kolem naší zahrady, přes naše pole, takže se podle všeho jednalo o přespolní běh.
Jiří Klabal
O stromech a lidech
S jarem vyšlo slunce. Mrtvý pták na balkoně signalizuje, že opeřenci už jsou z výletu doma. Potkani ve sklepě z nudy žerou noviny. Příroda se probouzí a lidé vylézají z nor.
Jiří Klabal
Neuhasitelný žár aneb Co zůstalo ukryto v mlze každodennosti
Čekal jsem, než v krbu dohasne oheň. V přehrávači ještě doznívali Pink Floyd, kteří mě kdysi učili létat. Prskavky vypálené, šampaňské dopito. Všechno spalo. Další rok odvál čas. Byl jsem sám, ale necítil se osamělý.
Jiří Klabal
Život je srozumitelnější, když není na koho svalit vinu
Toulal jsem se už několikátou hodinu podzimním lesem a pomalu se začínal dívat po místě, kde rozdělám oheň a opeču si své karcinogenní špekáčky, když v tom jsem narazil na kamennou zídku náležící ke zřícenině gotického hradu.
Jiří Klabal
Odkud přicházíme, kdo jsme, kam jdeme
Můj přítel Dragan přeplul v devadesátých letech společně se svými rodiči řeku Sávu. Na voru svázaném z dřevěných klád uprchl před válkou v bývalé Jugoslávii.
Jiří Klabal
Satelity mezi dobrem a zlem
„Můžu se na tu pohádku dívat s tebou, tati?“ překvapil mě syn ve ztemnělém obýváku. „No jo, ale budeš se bát, je to trochu strašidelná pohádka,“ nedokázal jsem odmítnout možnost strávit večer v jeho blízkosti.
Jiří Klabal
Osamělost běžce na dlouhou trať
Tak jako každé pondělí, vyrazil jsem po těžkém víkendu běhat do polí, abych z organizmu vypotil všechnu špínu světa a pozdravil se s přírodou. Dostal jsem totiž úplně nejvíc nejlepší dárek na celým světě - MP3 přehrávač.
Jiří Klabal
I Rousseau by se divil aneb Zámek hrůzy, kde delikventi nedostávají přídavky
Dříve jsem trval na tom, aby moje děti povinně snědly celý oběd. Dnes už dohlížím také na to, aby snědly i celý přídavek - a vůbec mi nevadí, že se z toho nezřídka poblijí - bojím se totiž ombudsmana.
Jiří Klabal
Konec bilancování, přichází život…
Lemmy Kilmister z Motörhead pil třicet let láhev whiskey s kolou denně. Před nedávnem dospěl k rozhodnutí, že s přibývajícím věkem by měl se svojí životosprávou už začít něco dělat, a tak přestal pít coca-colu.
Jiří Klabal
Prý je mi třicet let…
„Prý je mi třicet let, jenže jestliže jsem prožil v jedné minutě tři... není mi devadesát?“ Vždycky jsem měl pocit, že se v tomto Baudelairově aforismu zrcadlí můj vlastní život.
Jiří Klabal
Půl roku na cestě aneb Jak jsme zachraňovali lidský život
Tak jsem prý kdysi zachránil lidský život... Jednou mě pár minut před půlnocí probudil telefon, volal kamarád, jestli bych s ním nešel na pivo. Rozváděl se.
Jiří Klabal
Netvrdím, že se to událo přesně takhle, ale může si člověk vymyslet něco, co se nestalo?
Probudil jsem se brzy ráno a jako každý den vyrazil s dětmi do školy. V nezvykle šedivé atmosféře pozdně listopadového dne jsem brzy vypozoroval, že všichni, kdo nás míjejí, přecházejí raději na druhou stranu ulice.
Jiří Klabal
Když přes (vánoční) stromy není vidět les aneb Peklo jsou ti druzí…
„Peklo jsou ti druzí,“ tvrdil kdysi Jean-Paul Sartre. A měl pravdu! Na vlastní kůži jsem to pocítil, když jsem dva dny před Štědrým večerem vyrazil do nákupního centra.
Jiří Klabal
Rodinný výlet na Velehrad a stopující gymnazistky
Uprostřed babího léta - v očekávání prosluněného zářijového dne - rozhodl jsem se omluvit své dvě děti z mateřské školky a vydat se na existenciální výlet. Po zralé úvaze jsem jako cílovou destinaci zvolil Modrou u Velehradu.
Jiří Klabal
Zůstává člověk ještě člověkem, když se pořád něčeho bojí?
Vždycky jsem chtěl být plavčíkem! Sedět v létě u bazénu, pozorovat všechny krásy světa, které jsou (nevím proč) nejzřetelnější právě u vody, a ještě za to dostávat gáži.
Jiří Klabal
Může se morální autoritou stát člověk nemorální?
Využil jsem období dovolených a na celé dva týdny se hluboce ponořil do tvorby své diplomové práce. Neznám nic lepšího, než sedět v třicetistupňovém pařáku u počítače!
Jiří Klabal
Nedostatek porozumění aneb Docela obyčejný večer jedné průměrné irské rodiny
Vrátí se Bono Vox ze schůzky s papežem a jen tak mezi řečí sděluje doma při večeři manželce: „Za posledních patnáct let se nám podařilo smazat dluh zemí třetího světa v hodnotě téměř 126 miliard dolarů, 57 milionům dětí bylo
