Jiří Klabal
jiriklabal@seznam.cz
Jiří Klabal
Hošákův mlýn
„Dobře, tak já teda pojedu vlakem!“ „Ale neurážej se pořád! Myslím to s tebou dobře. Mám o tebe prostě strach. Tak naposledy... opravdu se na tu cestu cítíš?“ zeptala se mě asi podesáté vnučka, poté co jsem jí oznámil,
Jiří Klabal
Úplné bezvětří
Andrea si nebyla jistá, jestli se rozhodla správně. Ani po tři čtvrtě hodině monotónní chůze se asfaltový chodník stále ještě nestáčel směrem k hřebeni.
Jiří Klabal
Vzkaz v lahvi
V pravé poledne předák vyhlásil pauzu na oběd. Franz usedl na okraj hluboké jámy a zakousl se do namazaného chleba. Ostatní dělníci odešli do místní hospody na teplé jídlo. On však zůstával raději sám. Nevyhledával společnost.
Jiří Klabal
Dno
S blížícím se večerem fronty u pokladen neslábly. Martě dokonce připadalo, že počet lidí v řadách je hodinu od hodiny vyšší. Byla na to zvyklá, svoji stereotypní práci dělala bez zapojení mozku už takřka automaticky.
Jiří Klabal
Misantrop
Časně ráno, zatímco celé okolí ještě blaženě spalo, jsem zatoužil po čerstvém vzduchu. V úporném bezčasí, kdy se dny táhnou jeden jako druhý a člověk jako by nežil, jsem se potřeboval nadechnout. Utéct někam daleko pryč od lidí...
Jiří Klabal
Svatá země
Stovky nervózních pasažérů pobíhaly s kufry a batohy v rukou po přeplněném nádraží. Zmateně se motaly mezi sebou, marně hledajíc správný vagon.
Jiří Klabal
Mezi poli – mezi póly
Zkřehlou zimní krajinou kráčel muž. Cestou mezi poli, ranním mrazem ztuhlou na kámen, místy prokládanou bílými oky zamrzlých louží. Oslepován vycházejícím sluncem mířil vstříc novému dni.
Jiří Klabal
Za plotem rybníka
Za plotem rybníka bylo slyšet hlasy cyklistů, které nejprve jako jemné nezřetelné zvuky pronikaly odněkud z dálky, přibližovaly se, aby u rybníka dosáhly vrcholu a postupně zase slábly a mizely v prostoru.
Jiří Klabal
Možná tenkrát jen lehce pršelo
„Táhla jsem už králem?“ „Řek bych, že ne.“ „Strašný! Už si nepamatuju, ani co bylo před chvílí.“ „Tu rošádu klidně udělejte, taky si nejsem jistý. Těšíte se na zítřek?“
Jiří Klabal
Rozprava na italské téma
Do klubu vedlo strmé pokobercované schodiště. Petrovi se tam nechtělo, raději by zůstal v hotelu, ale musel se podřídit kolektivu. Pokolikáté už!
Jiří Klabal
Cesta na konečnou
Pravá pouť by neměla mít cíl. Na pouť by měl člověk vyrazit sám. Obě tyto zásady jsem porušil, ale současně jsem zachoval princip nejvyšší - vymyslel jsem si pouť svoji vlastní...
Jiří Klabal
Tichá místa
Když morová nákaza vpadla do Evropy a plíživá smrt pozřela pětinu obyvatelstva, něco se v lidech zlomilo. Nikdo přesně nevěděl, odkud to přišlo, ale najednou to bylo všude. Lidé se začali jeden druhého štítit...
Jiří Klabal
Polární záře
V sobotu ráno se celá vesnice sešla u zámeckého rybníka pod meruňkovým sadem. Tři dny po sobě mocně mrzlo, a tak se všechny děti z blízkého okolí první den prázdnin seběhly podívat na led.
Jiří Klabal
Poutníci zběsilí urputnou věčností táhnou
Našlo se pár dnů volna. Sbalil jsem stan, zápisník, knihy a spacák a vydal se do hor. Chtěl jsem být sám. Stejný nápad měly žel bohu tisíce dalších lidí.
Jiří Klabal
Imprese
Za horizontem se cesta mírně stáčela dolů k rozcestí. Tady končila nepostihnutelná šíře polí, zde začínal les a někde v dálce se míhala civilizace. Louže ve vyjetých kolejích dávaly vzpomenout na nedávný déšť.
Jiří Klabal
Den jasnovidce
Veronika chvíli netušila, co ji teď uprostřed noci probudilo. V ložnici byla tma, manžel seděl tiše na okraji postele a prázdným, nezúčastněným pohledem zíral z okna.
Jiří Klabal
Velký příběh
K lesu to bylo ještě pěkných pár stovek metrů. Zmrzlý sníh se jim propadal pod nohama. Hodiny na zvonici právě odbíjely poledne. Na to, že byla teprve půlka února, se udělalo nádherně.
Jiří Klabal
Profesorka
Pochodovala úzkou uličkou mezi krajní řadou lavic a okenními parapety tam a zpět. Nevědouc, čím vyplnit dlouhé vteřiny inscenovaného čekání, konečky prstů stírala kapky vody z orosených skel.
Jiří Klabal
Světlonoš
Ten den nebyl ničím výjimečný. Stejně obyčejný jako všechny pozdně prosincové dny v lidském životě.
Jiří Klabal
Věci, které jsou nevratné
Seděla nahoře opřená zády o skalní masiv, z něhož čněl mohutný kovaný kříž značící vrchol hory. Shlížela dolů, odkud před pár hodinami přišla.
Jiří Klabal
Setkání pod vrcholem
Na kopci za lesem se tyčí dvouvěžatý barokní klášter. Zmatení rackové se nemohou rozhodnout, na který ze dvou vrcholů dosednout, a tak dlouhé hodiny krouží vzduchem, až se únavou zřítí k zemi a rozrazí si lebku o hřbitovní dlažbu.
Jiří Klabal
Hrdina naší doby
Uvnitř prázdného kostela klečel malý chlapec. Modlil se k Bohu a prosil ho o vysvobození. A Bůh ho vyslyšel. Na druhý den si jeho otce, který chlapce doma přivazoval k posteli a fyzicky ho týral, odvedla policie.
