Ukvapené jednání investicím nesvědčí

Přestože Warren Buffet tvrdí cosi ve smyslu, že ekonomické rubriky čte v novinách pouze v případech, že v nich nejsou lepší vtipy, skoro pokaždé mě pobaví.

Na jeden z jeho dalších citátů jsem si vzpomněla na konci minulého týdne, kdy jsem řešila problematiku související s „neproinvestovaností“ finančních prostředků hlavního města Prahy.

Pravděpodobně nejlepší a nejúspěšnější investor v novodobé historii a velký filantrop Warren Buffett v onom citátu říká: „Investoři by si měli pamatovat, že nadšení a výdaje jsou jejich nepřátelé“. A co se načasování investic týče, věštec z Nebrasky, který proslul svou spořivostí, hovořil o nezbytnosti být vystrašený v okamžiku, kdy jsou ostatní nenasytní a nenasytnosti, kdy jsou ostatní vystrašení.

Na jedné pracovní poradě jsem z titulu své funkce, ekonomické náměstkyně pražské primátorky, komunikovala na téma „neproinvestovaných“ miliard z magistrátního rozpočtu. Poměrně obsáhle jsem se pokoušela vysvětlit, doufajíc, že srozumitelně a jasně, jaké jsou rozdíly mezi investicemi magistrátu a jednotlivých městských částí a další terminologické základy. Ne každé semínko však padá na úrodnou půdu a ne všechno lze shrnout do několika vět. Takže nabízím rekapitulaci.

V první řadě bychom si měli připomenout, že peníze, které neproinvestujeme, nejsou pro rozpočet hlavního města, tedy pro jeho obyvatele a návštěvníky, ztraceny. Tato optika by se nabízela snad jen v případě, že bychom na konci každého roku museli vracet finanční prostředky do státního rozpočtu, jako je tomu např. u jednotlivých ministerstev. „Neproinvestované“ miliardy tu v tomto případ opravdu jsou a do rozhodnutí o jejich dalším využití budou. Kromě toho, vzhledem k posilování české měny, nehrozí jejich znehodnocení, tedy alespoň prozatím….

Přestože se investice nedařilo realizovat podle schváleného rozpočtu, musím se svých kolegů radních zastat, protože to není důsledkem nerozhodnosti a o neochotě realizovat plánované investiční záměry. Doposud se nepodařilo najít recept na zásadní nedostatek, jímž je výkup pozemků. Často totiž nejsme schopni vyhovět představám prodávajících o ceně v mezích zákona, který jsme povinni respektovat. Na tempu investic také moc nepřidává stávající legislativa, a to jak stavební, tak soutěžní. Realizace projektů tak nabírá zpoždění.

Jakkoliv se na to snažím dívat optikou „investigativního“ novináře, či snad opozice, nerozumím výtkám, že se neinvestuje. Představa, že Praha bude stále investovat, jako když jsme stavěli Blanku, nebo metro do Motola, je jednoduše řečeno naivní. Rozpočet hlavního města je ve své podstatě stejný jako rodinný rozpočet každého z nás. Málokdo si totiž může každý rok postavit nový dům, koupit auto či zrekonstruovat zahradu. Každou velkou investici sleduje období zařizování, investic menších a hlavně šetření na výdaje příští, třeba novou chalupu na horách.

V následujících letech nás čeká dostavba městského okruhu – Blanka II odhadem za 40 mld. korun, Metro D za 50 mld. korun nebo třeba Radlická radiála za 15 mld. korun. Ať je to jak chce, nezbývá nám na to ušetřit, případně si alespoň vytvořit dostatečně velký „úvěrový polštář“, abychom si na to v případě potřeby mohli půjčit za přijatelných podmínek.

Tato vysvětlení však nejsou pro (ne)odbornou veřejnost dostatečně senzační a tak v některých případech bohužel nabývám dojmu, že stěžejní snahou některých z nich je sveřepé, někdy až směšné hledání hole na pomyslného psa. Racionální a obezřetné argumenty pak nestojí ani na druhé koleji.

Jak praví definice investice, jedná se o část příjmu, která je vložena do dlouhodobých statků, nepřinášejí okamžitý zisk, umožňují ale navýšení prostředků v budoucnosti. V případě investic veřejného sektoru je ale zisk těžko měřitelný, často by měl být substituován tzv. kladnými externalitami. Přesto ale tato poučka omlouvá ojedinělé prodlevy způsobené revizemi závazků z plynoucích projektů.

Je zřejmé, že za realizaci investic každá politická reprezentace získává tzv. politické body, které jsou každé čtyři roky přetaveny v hlasy voličů. V rámci jejich snadného zisku bych mohla tento blog zaplnit projekty našich magistrátních předchůdců, kteří se nedrželi Buffettova pravidla a místo racionálního uvažování, vsadili, alespoň v to doufám, na nadšení. Jak ale ukazuje dnešní realita, nejednalo se o sázku vítěznou. Proto je třeba investovat s rozmyslem…