Kdo (skutečně) tlačí na elektromobilitu?

Existuje v této zemi (nejen v této zemi) utkvělá představa, že hlavním hnacím motorem světové elektromobility je Evropská unie. Nu, samozřejmě zevnitř EU to tak může i vypadat. Ale úplná pravda to není.

Reálným a opravdovým lídrem elektromobility je Čína. A částečně USA, ale ve skutečnosti Čína. To platí historicky, není to nějaká úplná novinka. My jsme někteří opojeni a někteří deptáni neustálou evropskou diskusí o emisních normách, které znamenají konec spalovacích motorů, konec konců máme zde i relativně nedaleký zákaz prodeje aut se spalovacími motory, jsme pod tlakem médií, která to rozebírají s oblibou ze všech stran, především ale ze strany ztráty technologické převahy.

Ta teze zní: vyrábějme dál spalovací motory, ty umíme. Elektromobilita se buď prosadí sama a bude ji to dlouho trvat nebo zanikne. A nám bude svět rvát naše auta na benzín či naftu rovnou z linek.

Jen máloco je tak vzdáleno realitě.

Tedy kromě jednoho bodu, který je naprosto pravdivý: V produkci elektromobilů je Evropa pozadu. Nejen, že nenastoupila do ujíždějícího vlaku, ale mává mu z nástupiště ještě v době, kdy tento již mizí kdesi na obzoru v tunelu.

Je to takhle. Největší producent elektromobilů: Čína (ovšem včetně gigafaktory Tesla v Šanghaji). Největší prodeje elektromobilů: Čína. Největší exportér elektromobilů: Čína.

Pro Čínu je elektromobilita dar z nebes, na kterém roky usilovně pracovala. Ze dvou důvodů. Za prvé má pod kontrolou většinu těžby a primární produkce surovin, které jsou (v danou chvíli) pro elektromobilitu specifické (to znamená to, co je třeba pro baterie). Za druhé se ji nabídnul obrovský prostor pro využití technických a inovačních schopností čínských inženýrů a ti se chopili možnosti s příznačnou usilovností a pílí. Výsledek: Neodvratně směřujeme (jako Evropa) k závislosti, která je a bude větší než závislost na ropě a plynu.

V roce 2021 bylo v Číně vyrobeno 2,3 milionu kusů elektromobilů, což v daném roce bylo 58 procent z celkových 4 milionů (Evropa 22 procent, USA 12 procent). Čína vyvezla 500 tisíc elektromobilů, z toho 230 tisíc do Evropy, z toho 100 tisíc byla značka Tesla (jaká to ironie!). Vtipné je, že to funguje i opačně. Německo vyvezlo v onom roce 2021 do Číny auta za 16,7 miliardy eur. Z toho ale 12,6 miliardy eur představovaly hybridy a elektromobily.

U toho posledního údaje stojí za to se zastavit. Co by dělaly evropské automobilky s těmi hromadami skvělých aut na benzín či naftu, když i Čína z Německa dováží převážně hybridy a elektromobily?

Šedivé vlasy musí mít každý strategicky přemýšlející ekonom z toho, jaké jsou stávající podíly producentů toho klíčového, co je v elektromobilech (a v jistém smyslu slova i v budoucí ekonomice) – tedy baterií.

Obrázek to ostatně ukazuje vcelku pěkně. A asi není úplně špatně, že jde o produkci nejen automobilových baterií, ale obecně energetických úložišť.

Ono stojí za to se podívat i na produkci baterií přímo pro automobily podle domovské země výrobce.

A abychom se ještě chvíli mohli drásat tím, jak zaostáváme, podívejme se na suroviny a díly autobaterií podle toho, „kdo je má pod kontrolou“.

Ne a ještě jednou ne, Evropa skutečně není „na čele vývoje“ a není „hnacím motorem změny“. To se děje úplně jinde a má to úplně jinou dynamiku, než naše diskuse „chci jezdit s benzíňákem a Brusel mi to zakazuje“.

Problém Evropy je, že to asi vzala za špatný konec. Že nyní již jenom trochu zoufale dobíhá něco, co se vzdaluje rychlostí šinkansenu ve srovnání s posázavským expresem. Evropa nezačala strategicky myslet o surovinách, nezačala včas přemýšlet o výzkumu a vývoji – raději vedla svoje války mezi producenty a Evropskou komisí na téma skutečných emisí dieselových motorů. Když evropští lídři automobilového průmyslu přemýšleli, jak vyzrát na testy, jejich kolegové v Číně či v Jižní Koreji pracovali na inovacích a výzkumu o jedno, dvě či tři patra výše.

Co dělaly národní vlády evropských zemí v době, kdy v Číně probíhaly rozsáhlé průzkumy (placené centrální vládou) s úkolem objevit možnosti těžby příštích strategických surovin?

To jsou problémy Evropy. Ostatně: A jak daleko jsme s tou těžbou lithia?

Samozřejmě stojí za to se podívat, kde je nejvíce nových registrovaných elektrických osobních aut a lehkých dodávek (plus hybridů, rozdíl s údaji o světové produkci v daném roce je dán statistickou metodou a právě hybridy)...

Což není tak podstatné, protože poměry to nemění. Výsledek asi nepřekvapí.