Hlavně nerušte emisní povolenky

V souvislosti s rostoucí cenou energií (což je skutečně problém a vůbec ho nepopírám) se objevují návrhy na „zrušení emisních povolenek“. Je to jedna z nejšílenějších a nejméně ekonomických myšlenek poslední doby.

Nicméně zazněla na půdě Evropského parlamentu i v českých debatách. Jde zjevně o vážně myšlený projekt. Je tedy nutné se s ním seriozně vyrovnat.

Emisní povolenky jsou v principu mechanismus určení „ceny“ znečištění vzduchu. Pusťme z hlavy klimatology, globální oteplování a všechno okolo. Podívejme se na problém jako na ekonomickou záležitost.

Z hlediska jakékoliv produkčního řetězce (myšleno z hlediska zisku, který z té produkce plyne) je nejlevnější, nejekonomičtější a nejefektivnější odpady neřešit. Dýmy vypouštět do vzduchu, pevné sloučeniny skladovat za továrnou na hromadě, tekuté odpady pouštět do řeky. To všechno je postup „bez nákladů“ z hlediska producenta.

Samozřejmě už stovky let se ví, že náklady existují a tyto náklady nese životní prostředí, v důsledku společnost. Projevují se ve zkrácené době života, otravách, nemožnosti využívat určité prostory, protože jejich kontaminace překročí hranice umožňující život.

Dějiny ochrany životního prostředí nejsou dějinami „zeleného šílenství“ a „neomarxistických bláznů“, ony jsou dějinami hledání cest, jak nacházet ekonomické páky, které přenesou náklady z devastace prostředí na producenty. Jak tedy učinit „NEznečišťování“ levnějším postupem než znečišťování.

Jde o to stejné, co popsal v eseji „Tragédie obecní pastviny“ (Tragedy of The Commons, někdy Tragédie občiny) v roce 1968 Garret Hardin. Jestliže máme obecně užívaný statek, tak bez regulace užívání dojde k jeho devastaci. A není podstatné, zda jde o společnou pastvinu, kam může svá zvířata vyhnat každý, nebo o vzduch v případě, že exhalace do něj může vypouštět každý.

Konec konců výsledky neregulovaného znečištění vzduchu známe – třeba sérii smrtících smogových situací ve Spojených státech ve třicátých letech minulého století (stovky obětí), Velký londýnský smog v roce 1952 (tisíce obětí), smogovou vlnu v Porůří na konci šedesátých a v první polovině sedmdesátých let (desítky či stovky obětí) a jmenovat by se daly případy z Nizozemska, Belgie, samozřejmě Číny… Přičemž pokud mluvíme o obětech, jde o případy přímo spojitelné s konkrétní událostí. Dopady na zkrácení průměrné délky života a další následky jsou pouze odhadovány, jsou však nesporně děsivé.

Systém povolenek v podstatě říká, že každá tuna vypuštěných exhalací (rozličných, věc je poměrně složitá a nezabíhejme do podrobností), něco stojí. Čím je vypouštění dražší, tím spíše se vyplatí producentům zavést opatření na omezení exhalací.

Když to zjednodušíme – „zrušení povolenek“, po kterém je nyní poptávka (a samozřejmě s tím spojené zrušení pokut za exhalace nad rámec povolení), znamená do jisté míry návrat k beznákladovému znečišťování. Možná by to skutečně snížilo cenu energií, určitě by to přineslo velké zisky elektrárenským společnostem, ale vyrazili bychom zpět po cestě ke smogovým situacím, které především v osmdesátých letech znaly severní Čechy a které dodnes sužují severní Moravu.

Naprosto nezpochybňuji skutečnost, že jsme uprostřed energetické cenové krize. Nepovažuji ani Evropský trh s emisními povolenkami (ETS) za ideál. Ale jednoduchá řešení složitých situací v ekonomice většinou nefungují. Návrh „tak to zrušme!“ je přesně ten případ. Zároveň určitě není dobrá doba na další přitvrzení tržních podmínek a rozšiřování oblastí, na které se povolenky vztahují. A již vůbec ne na snižování celkového počtu povolenek, tedy objemu legalizovatelných emisí.

Skutečně nemám detailní návod na okamžité řešení cenové krize. Obecně je určitě nutné podpořit produkci energií, třeba i vydáním dočasných povolenek (což podrazí ceny povolenek vyhnané nahoru spekulanty a ukončí vývoz kapitálu z EU do daňových rájů). Smiřme se s přechodným růstem podílu uhlí na energetickém mixu. Je nutné eliminovat růst cen plynu podporou diverzifikace zdrojů a celkově vyslat trhům signály, že státní autority (včetně unijních) jsou připraveny zakročit proti spekulacím v energetice a proti sázkám na dlouhodobý cenový růst.

Rozbití trhu s povolenkami by možná nějaké rychlé efekty přineslo, ale znamenalo by vypuštění džina z láhve. A jak známo, džin se lehce dostane ven, těžko se ale vrací zpátky.