Jiří Jiroudek
- Počet článků 628
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 511x
Seznam rubrik
Jiří Jiroudek
Explosivní vyhoření
Fotříkova vzpomínání, tentokrát na normalizační ,,sedmdesátá“. Krásné údolí, kouzelná řeka, malebné městečko, mnoho chat v okolí, historická památka i nové paneláky a fabrika. Veliká fabrika s dlouholetou tradicí. Přestavěná, vybavená i novými, na tu dobu skutečně moderními technologiemi, jedna z největších investic v RVHP v té době, cca asi za miliardu. Ukázka usilovného budování socializmu. Výroba oficielně spotřebního zboží, ve skutečnosti však především výrobků nutných pro válečné hospodářství atˇ už přímo, či zprostředkovaně, coby komponenty, či specializované produkty. Pokud by snad popis někomu připomínal místa jako v ,,báječných létech pod psa“, může, ale nemusí to být podobnost čistě náhodná.
Jiří Jiroudek
EStéBé, eStéBé, s tebou, nebo bez tébé…
Lustrační zákon- ano, či JO. Či ne, nebo NE. Je přežitý, je ,,zbožím s prošlou zárukou“, měl, má či splnil, nebo nesplnil svůj smysl a účel? Lze dopátrat, co ochránil či zachránil, změnil k lepšímu, či byl ve skutečnosti toliko politickou propagandou a vhodným nástrojem politickomocenského i ekonomického ,,boje“, což ve skutečnosti v mnohém je totéž? Velmi, velmi mnoho možných výkladů i názorů. Je nesporné, že podstatná část dokladů a dokumentů byla skartována. Nelze vyloučit, že některé dál zůstávají v mnohých trezorech, atˇuž z jakýchkoli důvodů. Je poněkud nejasné za jakých okolností, kým a proč byla část, pravděpodobně ,,těch méně významných“ osob dána k dispozici, či zveřejněna. Není zcela jasné, kdo jejich zveřejnění zařídil, ergo i financoval. Snad aby ti méně významní, či ,,pěšáci" byli nabídnuti pro potenciální vyřizování účtů, či aby se prostě toliko řeklo- TO JSOU ONI. Jeho potenciální trvání či netrvání by mělo údajně řešit přijetí nového zákona o státní službě. Potenciální koaliční partneři v budoucí vládě o tomto klíčovém zákonu teprve vyjednávají. Zárovenˇmnozí tvrdí, že tento ,,problém“by měl, či mohl mnohé, čili i toto vyřešit. Zde jsou uvedeny zatím běžne přístupné iformace, okolo, kterých se to jaksi vše ,,motá“. Takže ctěný potenciální ,,konzumente“ tohoto článečku, můžeš si projít, udělat si své názory, či závěry. Každého věc, každého právo.
Jiří Jiroudek
Jsou ,,různá výročí“
Výročí ,,státní“, osobní, ,,spolková“ či klubová, radostná, ale i tragická. Pro jednotlivce i státy, rodiny i společnost, i svět. Výročí, které chci připomenout, je jedním z těch mnoha tragických, jedním z ,,dílečků“, z obrazu ,,té doby“. Patří do celkové mozaiky těch, která by neměla být zapomínána. Ne jako jednotlivost, ale jako memento. Memento celé doby, kdy se takové události odehrávaly.
Jiří Jiroudek
Já, a potom eště nějakej Chuck Norris
Fotříkova vzpomínání na ta zlatá šedesátá. Co je půl století proti věčnosti? To je o ničem. Z hlediska délky života člověčího ovšem ,,kousek“ nikoli nepodstatný. Byly to časy bigbítu, Brouků i Valících se kamenů, R. Charlese i J. Hendrixe. A také ,,džín“, i jim předcházejích štruksáků, popř. i střižených do zvonu, lodiček na vodě i na dívčích nožkách, tranzistoráků a magnetˇáků, trampování, trochy pokroku i ,,trochy“dozoru. A hlavně mládí, toho fotříka v těch časech nevyjímaje. I kotrmelců v politice doma i ve světě. Od tenké hranice od jaderné války za ,,kubánské krize“, Chruščovova bušení jeho botou do ,,kecpultu“ v OSN, až po zavraždění J.F.K. Ale i mnohé, mnohé jiné.
Jiří Jiroudek
Ve stínu pípy
Mistr Čech, ergo nadruhou, se vskutku nádherným jménem křestním sloucí, ač bez titulu, v pravdě knížecím, tedy Svatopluk, snad z hůry maličkosti mé promine, že dovolil jsem si v úpravě poněkud nerudné využít název jedné z jeho krásných sbírek (Svatopluk Čech-Ve stínu lípy). Též bratrům Slovákům se omlouvám, že občas zabrousím do jejich mateřštiny překrásné, ač mnou nepříliš zvládané. Připadá mi v mnohých souvislostech někdy i více zvukomalebnou. Proč asi takto činím, může každý pozorný čtenář článečku tohoto, vydrží-li až ku konci samému dokousati se (chce-li) snad i pochopiti (chtíti bude-li, no nebude-li, nemusí, to být přesto kdoví kde, nebudeli, že). Tákže tákto, hej :
Jiří Jiroudek
Vedˇ mě dál cesto má
Odešel. Jeden z Těch, co dával radost Všem, i budil emoce, často v té podobě nejryzejší. Jmenoval se Pavel Bobek. Ale stejně tady bude s námi všemi dál. Nejen v jeho písničkách, skvělých textech jeho přátel, kolegů a kamarádů i překladech textů jiných tvůrců. Takže díky Pavle. Nejen za mě. Jsou cesty, které odchodem nekončí. A to je dobře. S mnohými tu zůstáváš. Čest Tvé památce.
Jiří Jiroudek
Panelštˇo(u)ry
Drobet sametověpolistapodavé blběnáladové kocoviny Blog, diškus, skus, blogblok, diškus, skus,blog, diškuz, skus, BLOCK
Jiří Jiroudek
Každý svého špiona
Pod uvedeným titulem byla počátkem šedesátých let uvedená naší tehdejší ČST, na všech (jediném) kanálech tv inscenace. Byla obsazena našimi tehdy populárními herci. Děj zobrazoval velmi kriticky praktiky našich imperialistických nepřátel vůči jejich obyvatelstvu. Opravdu, odsouzeníhodné a nechutné. Otec tehdy suše poznamenal, že to je přesně tak, akorát že u nás. Nakonec i v rodině jsme měli ,,tu čest“ být i takto ,,opečováváni“. Později pak bylo natočeno obdobné dílo s dalšími oblíbeními herci, ovšem dějově v opačném gardu. Tedy o těchže praktikách, ale u nás. Stalo se z něj ,,trezorové“dílo. Ano, jde o to po ,,sametu“ mnohým známé UCHO. A tak, když se na dnešním blogu objevil článek na téma odposlechů ,,mobilů“ ve kterém autor mnohé solidně objasnˇuje i komentuje, trošku jsem se pousmál i trochu si zavzpomínal. Mám docela na co. Posudˇte sami, chcete-li. Zjednodušeně řečeno, tzv. ,,VELKÝ BRATR“ holt existuje. Takřka odjakživa. Od sousedek s vlastním ouškem na hrníčku na stěně sousedů, až po nejsofistikovanější zařízení, postupy a programy. Historicky nejspíš pak je získávaní informací všemi způsoby staré jako lidstvo samo, nejstaršího řemesla nevyjímaje. Tím nejstarším myslím samozřejmě hrnčířství, že.
Jiří Jiroudek
Listopadový písně od léta už slýchám…
Nádherná písnička jednoho z našich uznávaných bardů folku i country scény. NÁDHERNÁ. Evokuje mnohé. Odchod léta, úprk času, roků života. A vzpomínky. Kaleidoskop příběhů, osudů, událostí. Jedince i společnosti. Od střípečků, přes zlomky, až po dějiny. Každému ty ,,jeho“, přesto mnohé i z těch společných, od svých blízkých, až po celá společenství. Ta člověčí. A každému ,,co jeho jest“. I z pamětí a vzpomínek těch, co již odešli, i z paměti vlastní , z vnímání zážitků, od okamžiků až po obraz, či ,,tep doby“. Tak jak každý vnímal, pamatuje, či více méně, jak kdy a jak komu, tlumočil, či tlumočí. A to všechno pak formuje ten předkládaný ,,obraz“, či, chcete-li, sdělení.
Jiří Jiroudek
Tak Ti nevim, Kadle…
Toto rčení u našich předků poměrně zdomácnělo. Vycházelo z krásné filmové komedie ,,Karel a Já“, ve které, stejně tak jako v mnohých jiných, ,,exceloval“ svou ryzí člověčinou tehdy mnohými lidmi milovaný herec Jindřich Plachta, vlastním jménem Vlastimil Šolle. Mimochodem, 6. listopadu uběhlo 62 let od jeho odchodu z tohoto světa. V paměti mnohých, stejně tak jako na filmovém plátně, či dnes spíše na TV obrazovkách, však žije stále. A koník, který byl v uvedeném filmu jeho hlavním partnerem, se jmenoval Karel. Oba spolu rozmlouvali. Samozřejmě, že každý po svém. I tou řečnickou otázkou, či i jinými slovy ,,hrdiny“.A přesto to nebyla ze strany člověka jen samomluva. Tak vzniklo i ono rčení, pro mnohé známé minimálně z ,,výseku“ z filmu. Asi v této podobě: ,, Paní, chcete uhlí, ptá se Plachta jedné ,,babky“. Nechci, mám. Tak si .. No nic. Hyje Kadle, jedem! Tak Ti nevim, Kadle...“ A koník zařehtal, zakýval, či zavrtěl hlavou. Nebo svůj nádherný ,,čenich“vložil SVÉMU člověku do dlaní. Nebo do něho hlavou jen ,,štˇouchl“, či jej postrčil. Prostě ,,člověčina“. Je v tom i kus onoho známého: ,,Nech to konˇovi, von má větší hlavu“.
Jiří Jiroudek
Charta je charta, chartu zná celá parta…
Pro ty, které snad nadpis nadzvedl - tak klídek prosím. Případnou polemiku, a ne, že by nebylo o čem, na někdy jindy. Toto je asi tak o ,,slabejch“ pěta, či šestatřicet let nazpět. A není to jen nějaké bylo- nebylo. Odehrávalo se to v dobách ,,dávno predpěrestrojkových“, kdy již jistým ,,odezdikezdismem“ opět trpěti začínala doba ,,normalizační“. Těmito syndromy trpěly, vlastně i stále trpí mnohé, nevyloučeno, že všechny režimy. Jistá potřeba, ba ,,nutnost“ vnitřního nepřítele, navíc podporovaného těmi vnějšími. Takže CHARTA. Ta u nás známá podle roku svého vzniku, čili s ,,číslem“77.
Jiří Jiroudek
Když dochází munice, vracíme se k lyrice
A nebo i próze, podzimu, či počasí, vzpomínkám na léto, dětem, sportu, běžným denním věcem. Každý spíše k ,,tomu svému“, o co se chce podělit, i se nějak projevit. Pravda, jsou i byli i tací, kteří se dokázali povznést nad ,,rozbouřené vody“ politické scény, či mít ve všem všudy ,,větší“záběr, či rozptyl. A to je myslím dobře. Moc dobře. Ovšem ,,blogerský tajfun“ a jeho diskuze v návaznosti na politiku, to je někdy skutečně nekonečná i nekončící fantazie, až fantasmagorie. ,,Takměř špica“. Ve všem.
Jiří Jiroudek
Levá, pravá, seno, sláma, pochodem v chod oslíku
Levice - od naděje po zloděje. Pravice - od zloděje po naděje. Nebo naopak. V obou případech. Či snad zlatá cesta střední zabrání příhodě střevní? O tom posledním, tedy ,,zlaté střední“, krásně zpívali i V+W: ,,...KAŽDEJ PO NÍ KLUŠE, JE VYŠLAPANÁ...“ Ta písnička ovšem končí tragicky. Stručně – osel pošel. Po obou stranách cesty byla občas otýpka sena k mání, zmíněný osel se ovšem držel rad zkušených a z cesty neodbočil. Chcípnul. Hlady. Kdo mu radil? Strejček vůl, teta kráva, každej půl rady dává, hochu můj, pamatuj...tak jest v textu oné krásné poučné písničky. Politická satira. Nadčasová, téměř věčná. Možná by ta písenˇ byla i dobrý ,,hymnus“ pro parlament. Nebo alesponˇznělka.
Jiří Jiroudek
Postůj, ohlédni se, zavzpomínej, přemýšlej i ucti
Nastává čas ,,dušičkový“. Svátek- Památka zesnulých. Nejen kalendář člověčí, ale i přírodní jej připomíná. Přes to všechno, čím tedˇžijeme, od každodenních radostí i starostí, stejně tak, jako jsme každým okamžikem zahrnováni informacemi o tom, co je pro tyto dny důležité i ,,důležité“, máme ,,tu“ možnost k tomu, co je v nadpisu tohoto článečku. Samozřejmě tak, jak kdo chce, jak kdo to cítí a jak kdo vnímá. Atˇuž ze zvyklosti obecně, z tradice v rodině, ve společnosti, či ,,toliko“ z vlastní vůle i ,,vnitřní potřeby“. Pro někoho právo, pro jiné samozřejmost, nebo třeba i něco jako ,,povinnost“. Ale nikdy jako diktát. Prostě možnost. Pro kohokoli.
Jiří Jiroudek
Syndrom velkého šéfa obecně i v návaznosti na dění nynější
Uvedený ,,syndrom“ byl kdysi prezentován v jedné oblíbené zahraniční filmové komedii. Velkého šéfa ,,charakterizoval“ náhlým náklonem hlavy do strany v důsledku usilovné mozkové činnosti. V reálu pak vůči němu není imunní kdokoli. Projevuje se nejspíš jako důsledek napadení virem, který dostává prostor k napadení jedince i v důsledku kariérního růstu, vzestupu, či dobývání až dobití pozic. Projevuje se pak často fyzicky i na podobě, chování i gestech napadeného. Jak v detailech, tak i ,,komplexně“, tedy celkovém projevu. Slovního nevyjímaje. Navíc je tento syndrom téměř neléčitelný, neboť i sám napadený se jakékoli léčbě brání a to i především z prostého pudu sebezáchovy. Konkrétní projevy se samozřejmě kus od kusu liší, neb co kus, to originál, a mnozí z postižených si na tom přímo i zakládají. Ani náhlý náklon hlavy není podmínkou. Prostě jde toliko o klony téhož virusu. Důsledky tohoto syndromu však mohou být až fatální jak pro napadeného, tak pro jeho bližší i vzdálenější okolí. Příkladů bezpočet. Stále. To ovšem nevylučuje, že mnohým tyto charakteristiky mohou i konvenovat. Ba absolutně souznít. V mnohém. Od podržštašků, přes podrž cokoli, spojence i přívržence, až po celou ,,kamarilu“, či suitu. I oni totiž nejsou imunní, nemluvě o tom, že kterýkoli kdykoli může otočit korouhvičku či převléci kabát.
Jiří Jiroudek
Šlaufek, hustilka aj inné ,,sado-maso“, aneb ,,dozvuci“ povolební
Kolotoč i cirkus před i volební skončil. Hossana. Takměř. Začíná druhé kolo. Pro některé s obavami, jiní se těší, někteří i škodolibě. Počítání zisků i lízání si ran. Sláva vítězům, čest poraženým, neb tak velí tradice u levice i pravice. Uběhla cesta dlouhá. Od volby prezidentské, přes pokračující rozklad vládní ,,squadry“, rozpad parlamentu, až do tedˇ. Taky i kus díla mistrovského ,,Velkého Progno“, který dokázal svou vahou tak trochu k tomu dopomoci, byvše za to uctíván i proklínán. Asi tak ,,fifty/fifty“. Nakonec to i slíbil, takže i v tom zůstává konzistentní, až homogenní, ač to mnohými popíráno.Trošku mi to všechno, coby pamětníku, připomnělo pád Toníka Novotného, kterého tehdy ,,vykopali“ ,,iba Len nártom“, postupně až k důchodu, i když přirovnání je poněkud přehnané, tehdy vládla ,,jiná síla“, s mozkem cca 2 000 km směrem východním, ,,mnoga let tomu nazad“. Tedˇ jsou ta hlava, ruka i ten nárt více méně ,,naše“, zárovenˇ však zůstává i svá. A to je myslím spíš dobře.
Jiří Jiroudek
,,KáHáBorovské“ variace na ,,předpovolblbní théma“
Na bednu čumě u bedny, blednou i radují se, kalous v dutině vyčkává, třešně dál červiví se, modrásci shání mimikry, anníci ručky mnou si, a oranž značně vybledla, zelníci vlasy rvou si. Pro jiného prý svítá se, kádesky klidně sílí, bukanýr marně počítá, kam vše to vlastně pílí? Někteří huby utřeli, jiní zas ručky mnou si, třeba si je i podají, než s láskou zas se rdousí. Ve jménu vší té kracie, občas s předponou demo, budou zas vřelé projevy, i nějaké to memo. Mentorování přijde též, proslovy už se brousí, kdosi jen zase nadává, jiný tlemí pod vousy. Prognostik? Se vším počítá, analyticky myslí, A občan? Jenom čumí zas, jak zkřížili se sysli.
Jiří Jiroudek
K 28.říjnu – pár řádků i o Těch, kteří už tu s námi nejsou
Není nejdůležitější uložit tělo do země, ale jde o to, abychom jako z puklé urny sebrali všechna svědectví, jejichž opatrovníkem byl zemřelý, abychom ani zrnko neztratili. Je obtížné zachránit vše, dlouho to trvá, než jsme schopni poskytnout odkazu mrtvých u sebe přístřeší. Je třeba dlouho oplakávat, přemítat o jejich životě a vzpomínat jejich výročí. Antonie de Saint-Exupéry
Jiří Jiroudek
Když základem řádu je chaos, aneb v ,,bordelu" se dobře žije
,,Když von pořádek je pěknej a na všechno i na všechny je hned dost vidět, ale v bordelu se dobře žije“. To neříkal Švejk, ale jeden člověk, kterého jsem kdysi znal. Tuším, že časem na to i drobet ,,dojel“, tedy ve svém osobním životě, ale to byla jeho věc. Na vojně zas bylo ,,oblíbené" heslo ,,pořádek se nedělá, pořádek se udržuje!" V reálu však z toho byl pochopitelně, slušně řečeno, zas jenom ten chaos. Lze z toho vyvodit leccos. I v opačném gardu. On totiž pořádek zas může i jaksi ohrožovat. Kde co i kde koho. Pak je řešení prosté. Pod záminkou nastolení pořádku ,,tak trochu“ chaos zase ,,rozpoutat“.
Jiří Jiroudek
Odešel ,,jeden vobyčejnej“ člověk
Dnes vyšla zpráva o odchodu Tomáše Procházky, dlouholetého člena kapely Banjo Bandu Ivana Mládka, kde hrál jako bubeník.
Jiří Jiroudek
Třetina lidí jsou blbci
Tento nadpis není vyjádřením mého názoru. Takovýto titulek se vyskytl už před delším časem nad celostránkovým článkem ve známém denníku. Jeho obsahem byl rozhovor s jedním velice renomovaným lékařem-specialistou na lidské duše. Onen lékař se však tímto způsobem nevyjádřil, ač zmínil, že statisticky část populace může mít své IQ i okolo hranice, kterou lze označit za ,,jistou specifikaci“. Sám bych si takovéto vyjádření o lidech ani nedovolil. Prostě se mi to obyčejně lidsky příčí, i když se tím mohu pro někoho, kdo tento závěr uznává, stát také tím ,,jednoznačně zařaditelným“. ,,Neva“, klidně to risknu. I proto, že vím, že toliko IQ člověka člověkem nedělá. Ani v tom, zda je ve svém ,,lidství“ lepším, či horším. Ovšem titulek byl ,,správně úderný“, aby splnil účel, tedy zaujal. I mě. Ani já nejsem vůči ,,návnadám“ zcela ,,imunní“, a tak jsem si jej pročetl. Nelitoval jsem, byl v lecčem i poučný. Nejde mi však toliko o vlastní obsah zmíněného článku. Jen jsem si na něho opět, zdaleka ne poprvé vzpomněl i ,,v souvislostech současnosti“. Volby nevyjímaje. Proč ?
Jiří Jiroudek
Obchodník s deštěm, krysař i nosiči vody
Ten první je třeba podvodník a lhář, který může dávat či slibovat naději, stejně tak, jako způsobit bolest a zklamání. I to však může dát poznání až po uvědomění si i své vlastní lidské hodnoty.Ten druhý může být třeba i ,,vůdcem", schopným ,,svým kouzlem“ zbavit ostatní zla, stejně tak jako umí zlem se mstít. A ten/ti třetí jsou z těch, kteří zvládají různé role (způsoby chování) od jednotlivce až po skupinu. Je u nich možné i rozdělení do dvou ,,podskupin“, ti, kteří hledají komu pomoci a ti, kteří vytvářejí ,,blbou náladu“ a podporují intriky- tzv. traviči studní (a nejen u obou ,,podskupin“ třeba i s otázkou proč, jak kdy, jak komu a taky často co za to/z toho, od finací po uspokojení svého ega,či obojí). Samozřejmě nelze vyloučit ani kombinace všech těchto ,,profesí“v jakémkoli karierním růstu, na jakémkoli ,,postu", či,,palpostu".
Jiří Jiroudek
,,Commedia dell'(P)arte“
Commedia dell'arte znamená (přeloženo z italštiny) „komedie profesionálních herců“....je založena na pevných, ustálených charakterech postav a improvizaci. Existovaly typy postav, které se objevovaly v každém představení (s mírnými změnami). Všechny postavy měly vlastní masku, takže obecenstvo je hned poznalo. Herec hrál často celý život stejnou postavu. Měl naučené vhodné repliky a zvládal její charakter. Před vystoupením se dohodla pouze jakási osnova děje (zápletka, konec), které se všichni drželi, ale samotné dialogy byly dílem herců přímo na jevišti.(-viz.wikipedia).
Jiří Jiroudek
Pretty Woman i jiné pohádky
Pretty Woman je známá romantická filmová komedie ( i krásná písnička). V ději plném zvratů, ale i lásky, jejíž síla změní tvrdého byznysmana téměř v lidumila, se tak nese pod hlavním dějem další krásná ,,pohádka“. Zde však jde o chování hrdiny v přístupu k byznysu. Nakonec úplně stejně se takto chová a jedná v počátcích příběhu i vůči hlavní hrdince. Pak náhle se rozhodne nejen bořit, ale i tvořit. Jeho život získá nový směr, cíl, smysl. Něco jako ,,přerod“ z kanibala ve filantropa, i když i to lze vykládat různě, oba mají přece rádi lidi. Místo pro něho ,,za babku“ skupovaných padlých až bezcenných ,,subjektů“(hrdinku nevyjímaje!), které následně rozkouskuje či ,,očistí“ a zhodnotí a pak se ziskem dále prodává, náhle zázračně prozře a mění svůj dosud osvědčený postup. A tak v uslzeném finále investuje svůj kapitál do obnovy kterési rodinné firmy s velikou tradicí, zachrání jí a tím i pracovní místa mnoha jejích zaměstnanců. Ach ta láska, ta mocná čarodějka! Vše v dobré se obrací. I splněný sen ,,zhodnocené chytré popelky“, mající i ta tři správná D (ve společnosti Dáma, při práci ,,Dříč“,v privátu ,,Divoška“). A navíc ta D nemá zpřeházená! A její vysněný princ, mající ta dvě správná P (Postavení i ,,postavení“), v krásné limuzíně, s odpovídajícím kontem, včetně odhalení jeho průzračně čistého ryzího charakteru, myslící to opravdu upřímně. Splněný,,takměř emerický“ sen. Prostě,,Happyend“!
Jiří Jiroudek
Což si tak trochu he(c)knout
Hacker-v masmédiích užívaný název pro ,,jedince“,či členy volné či organizované skupiny, která neoprávněně vstupuje (proniká), kam by neměla, či přesněji, provádí to, co se nesmí. A cíle: vlastní - od toho, dokázat sám sobě, ale i ostatním, jak je ,,v tom dobrej“. A často některý skutečně i je. Jindy třeba i z,,recese“, někdy možná i zoufalství, až po zločin, popř. totéž i na ,,objednávku“, zadanou jakýmkoli způsobem. Od vydírání, přes ,,vyšší“cíle až po zisk. Nic z toho nelze nikdy zcela vyloučit. Samozřejmě, že vše pod absolutní anonymitou. Tedy, pokud to dříve či později nepraskne, či to někdo ,,nepráskne“. Dnes téměř standardní ,,fenomén“.V lecčem. Nakonec nejen na, či prostřednictvím netu.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
