Explosivní vyhoření

Fotříkova vzpomínání, tentokrát na normalizační ,,sedmdesátá“. Krásné údolí, kouzelná řeka, malebné městečko, mnoho chat v okolí, historická památka i nové paneláky a fabrika. Veliká fabrika s dlouholetou tradicí. Přestavěná, vybavená i novými, na tu dobu skutečně moderními technologiemi, jedna z největších investic v RVHP v té době, cca asi za miliardu. Ukázka usilovného budování socializmu. Výroba oficielně spotřebního zboží, ve skutečnosti však především výrobků nutných pro válečné hospodářství atˇ už přímo, či zprostředkovaně, coby komponenty, či specializované produkty. Pokud by snad popis někomu připomínal místa jako v ,,báječných létech pod psa“, může, ale nemusí to být podobnost čistě náhodná.

Končila mi noční šichta ,,dvanáctka“. Předával jsem mladšímu kolegovi pec, připravenou k ,,temperaci“ po ,,generálce“. Ač byla neděle, hned po ránu se objevil jeden z technologů a požádal mě, abych se ještě zdržel na ,,rozjezd“ pece. Sice jsem se těšil do postele, ale vyhověl jsem. Netušil jsem, že směna se mi protáhne z ,,dvanáctky“na ,,dvacítku“. V těch dobách, plných závazků a nekonečných ,,uvědomělých iniciativ a soutěží“, bylo zvykem, že za splnění závazků a zkrácení termínů bývaly ,,sladˇáky“. Čili finanční cílové premie. Ovšem tedy jak pro koho, že. Hlavně pro šéfy. Proto i onen technolog si chtěl ,,své ošéfovat“. Byl to chytrej kluk, ing. elektro, pálilo mu to, uměl jazyky a nijak nemachroval. Měl jedinou vadu. Zásadní. Velice rychle mu to myslelo, jen mu jaksi chyběla ,,zpětná vazba“, vlastnost v některých případech po čertech nebezpečná. Proto bylo záhodno dávat si prostě bacha.

Dokončili jsem s kolegou přípravu a čekali na ,,suitu“, která měla provést ,,slavnostní“ zapálení. ,,Agilní inža“ vydal mému kolegovi i mně další pokyny. Kolegovi nařídil, aby otevřel naplno(!) všechny ventily přívodu plynu do pece. Varoval jsem oba, aby to nedělali. Kolega však byl bohužel zvyklý příkazy plnit. Dostavila se suita, snad dvacet lidí. Inžové si začali strkat navzájem do rukou zapalovací hořáček a můj kolega otevřel kohout. Bývalo totiž zvykem, že kdo zapaloval, dal flašku. Myslím, že už stejně předtím souzi slavili s vidinou mastných premií. Zařval jsem na ně, že pec zaplynují. ,,Vyliž si !“, bylo mi odpovězeno. Chtěl jsem odtrhout hadičku zapalovacího hořáčku a zavřít plyn. Nestačil jsem. ,,Rychlý inža“ přiblížil hořáček k zapalovacímu otvoru. Jen jsem zahlédl, jak už kus od otvoru ,,kvete“ ohenˇ. Stačil jsem se otočit a přikrčit. Děsná ,,dahně“! Hala se otřásla mohutným výbuchem.

Z haly utíkali téměř všichni. Nebylo skoro na krok vidět od prachu, který se oklepal z konstrukcí. Všude byl povlak bílého prachu. Pod pecí pobíhal kolega s blůzou na obličeji. Zůstal jsem na plošině sám. Kolegu ještě s jedním technikem odvezli do špitálu. Stáli proti jednomu z ,,okének“ pece a fest je to ,,ošlehlo“. Lidé se pomalu vraceli do haly, jen šéfikové ne. Pak jeden přišel. ,,Jirko, prosím tě, dej všechno do pořádku a uvedˇ to do provozu. Dneska to prostě musí bejt. Pošlu ti dva ,,bílý“zedníky. Dozděte čelní vyzdívku a najedˇto“. Výbuch čelo pece, které se na volno zdilo šamotkami jen na dobu temperance, zcela vyrazil. Naštěstí. Jinak by vylétla do povětří celá pec a následky by byly nepředstavitelné. Udělal jsem, co bylo třeba a asi po půldruhé hodině od výbuchu jsem pec zapálil. Za přítomnosti jediného technologa, vedoucího směny a hasiče. Poté za mnou přišel šéf technologů, abych podepsal protokol. V něm bylo uvedeno, že vlivem netěsnosti armatury došlo k nahromadění média v prostoru pece a poté jeho následnému EXPLOSIVNÍMU VYHOŘENÍ.  Jen jsem poznamenal: ,,dobrej terminus technikus“. A protokol o ,,mimořádné události“ jsem podepsal. Jinak by to stejně ,,nebylo vo čem“. A flašku po mně samozřejmě nikdo nechtěl, ani náhodou. Pak jsem jen ,,hlídal“ temperaci a čekal, až za mě seženou na ranní zástup. Moc jsem se doma nevyspal. Od šesti odpoledne jsem nastupoval na druhou dvanáctihodinovou šichtu. Ta už byla v ,,pohodě“.

Nevím, zda si ,,souzi šéfové“ tehdy ten ,,sladáček hrábli“, určitě však ten den neslavili. A ti dva popálení? V neděli se ,,to“ stalo a ve čtvrtek pro ně ,,podnikovej“ poslal do špitálu ,,šestsettrojku“, aby je dovezla domů do domácího ošetřování. Být ve špitálu do pátku, musel by se tím tehdy zabývat prokurátor. Tak podepsali ,,revers“. Sice si ještě dost oba pomarodili, ale  pokud vím, neprodělali na tom. Nedělali ,,vlny“ a to se přece vždy cenilo. A já? Dostal jsem zaplacenej přesčas. A tehdejší šéf technologů za to tehdy ještě v uniformě vrátného na vrátnici na pár dní neskončil, ani si doma ještě nedělal rakev. To bylo až později v poněkud jiných souvislostech. Ale o tom zas třeba někdy příště. Takže, hlavně to zdraví.                          

                                                                                                                               Windffouss

 (foto- rod.archiv autora)

        27.11.13                                                                                      George Anthony