Já, a potom eště nějakej Chuck Norris

Fotříkova vzpomínání na ta zlatá šedesátá. Co je půl století proti věčnosti? To je o ničem. Z hlediska délky života člověčího ovšem ,,kousek“ nikoli nepodstatný. Byly to časy bigbítu, Brouků i Valících se kamenů, R. Charlese i J. Hendrixe. A také ,,džín“, i jim předcházejích štruksáků, popř. i střižených do zvonu, lodiček na vodě i na dívčích nožkách, tranzistoráků a magnetˇáků, trampování, trochy pokroku i ,,trochy“dozoru. A hlavně mládí, toho fotříka v těch časech nevyjímaje. I kotrmelců v politice doma i ve světě. Od tenké hranice od jaderné války za ,,kubánské krize“, Chruščovova bušení jeho botou do ,,kecpultu“ v OSN, až po zavraždění J.F.K. Ale i mnohé, mnohé jiné.

Úvodem jedna konkrétní vzpomínka. Sledovali jsme doma jeden z nemnohých zahraničních přenosů tehdejší ČST . Převzaté vysílání z pohřbu J.F.K. Byl impozantní i dojemný. V gigantickém průvodu kráčely opravdové persony té doby. Pěšky. Impozantní  generál de Gaulle, nebo císař Haile Sellasie ve svém nádherném úboru. Mnozí a mnozí.  Prezidenti, vlády, zástupci královských rodin. Nezapomenutelné dojmy. A do toho prohlásil můj starší bráška Míra: ,,tý brdˇo, bejt tam nějakej magor, tak je rázem půl světa bez vedení". Až po mocmoc letech v jiných souvislostech jsem si uvědomil, o čem, ač tehdy sám netuše, se můj bratr tehdy zmínil. Skoro prorocky. A kdo měl na ,,Johnyho“ smrti zájem? Možná v té době stejně tolik lidí či ,,kruhů“, jako stejně tolik zas na jeho životě. Vždytˇse zasloužil i o ukončení rasové segregace, takže např. i KKK, ale i mnozí a mnozí další. Ale stejně tak to mohl být opravdu toliko jeden ,,magor“, atˇz vlastní vůle, ze stihomamu, či slavomamu, či zneužitý kýmkoli. Jako později jiný zabil Lenona. Bůh ví.

Tak trochu veselejšího tématu. Ze života tehdejších středoškoláků. Nikoli ve smyslu, že by chodili do školy jen ve středu. I když sem tam nějaká ta ulejvka taky byla. ,,Ofic i neofic“. Ač ne vše bývalo vždy až tak veselé. Zážitky mnohé. Rozhánění študáků při majálesu, perlustrace, hony na máničky, rozhánění davu kropicími vozy na ,,Trafu“, čili na Václaváku, útěky před ,,esembákama" přes půl Prahy, skoro předchůdci nynějších půlmarathonů. I tremping měl nemalá rizika. Prostě ta zlatá šedesátá.

Leccos jsme zažívali, od průšvihů až po skutečně ,,prču“. Z ,,fotříkovejch“ průšvihů jeden skoro ,,klasický“. Bylo mi tuším sedmnáct. Takže ve druháku tehdejší dvanáctiletky, čili nyní zas už ,,gymplu“. Na občanskou výchovu a dějepis jsme měli opravdu kovanou soudružku. Echt herdek baba. I když po letech se na to také dívám i jinak. I ona si prožila svá pekla za války. Jen se zmínila, že pracovala v Jedličkově ústavu. A že by nám nepřála ani vidět, co… A víc o tom nechtěla mluvit. Nikdy! Ovšem její vyučovací metody byly opravdu svérázné, někdy až fanatické, co se politiky týkalo. Už jen začátek hodiny. ,,Vztyk, pozor, vyrovnat". Skoukla zákryt, vrátila se na stupínek provedla úklon hlavou a nahlas pronesla: ,,ČEST PRÁCI!“ Pak zavelela sednout a začala vyučování. Jen jednou jsem neodolal a odpověděl na její pozdrav. Sice ne moc nahlas, ale přesto zřetelně. ,,Dejž to pámbu“. Reakce učitelky- vodíková puma hadr. A průůůser. Kardinální.  Ředitelka, i její řev, kázání, a pak jak již mnohokrát předtím i potom ukazované její vytetované číslo z koncentráku, kde strávila část nacistické okupace, mimo jiné i s G.Fučíkovou. Válečné peklo ani koncentráky jsme nikdy nezlehčovali, naopak. Co se genocidy občanů židovského původu týkalo, též nikdy ani náznak znevážení či neúcty, jakýmkoli způsobem. U nikoho z nás. Nikdy. Celá třída jako pěna. Když kantorky odešly, řekl mi kamarád toliko: ,,Vole, ale jinak dobrý, hodina je v pr…“ No a já? Ředitelská důtka mě neminula. Ale mé ,,renomé“ to nijak nezvýšilo ani nesnížilo. Měl jsem ,,své“, stále stejně jisté. Ze zcela jiných důvodů. ,,Kádrový flek“. Nesmytelný.

Součástí výuky byla i branná příprava v ,,terénu“. Tam nám běžně asistovali vojáci ZVS. Bývala s nimi legrace. Pokud bylo dobré počasí, byla i milá , místo vyučování. I když oblékání se do protichemického obleku, též zvaného ,,atombordel“ skutečně milé nebylo. O ,,slzáku“, čili slzném plynu ani nemluvě Obojím najednou bývávali ,,obštˇastněni“ vybraní jedinci, mezi které jsem i z výše uvedených důvodů pochopitelně patřil. Ale vše špatné k něčemu dobré, na vojně to pak pro mne byla brnkačka, včetně různých fíglů z ,,praxe“ ze školy. Součástí přípravy byly i různé přespolní běhy, orientace, mapy, atd. A také střelba. Z tzv. vojenských vzduchovek. U té pochopitelně byli také vojáci. Každý jsme si vyfasovali terč a museli si jej podepsat. Střílelo se na deset ran. Když na mě přišla řada, voják, ke kterému jsem byl přidělen mi povídá: ,,Střílíš rád?“ Pokýval jsem hlavou. Naplnil mi zásobník broky po okraj. Nevím, kolik jich bylo. Upevnil jsem si ,,svůj" terč, a začal to do něj ,,sypat“. ,,Střílíš dobře, tak si to běž spočítat“. Trefil jsem snad všemi ranami. Zásahy jsem spočítal a terč odevzdal. A víc mě to nezajímalo. Po čase ve škole: ,,Seš frajer, seš  na nástěnce, koukni“. Na nástěnce byl výstřižek z Mladé fronty. S asi takovýmto nadpisem : Naši studenti skvěle plní své úkoly při studiu i při předvojenské přípravě. Jako skvělý příklad můžeme uvést úžasný výkon studenta SVVŠ na P.6 Na dlouhém lánu. Ano tím studentem jsem byl já, skutečně jmenovitě uvedený. Včetně dosaženého výsledku. Začal jsem se svíjet smíchy. Předseda ČSM, který tam článek hrdě vyvěsil, na škole student ,,třetˇáku“, jistý A.B., se rozhořčil, cože je mi k smíchu. ,,Prominˇ Tondo, ale to musíte dementovat. Už si viděl čarostřelce, který by ze sta možných bodů nastřílel 114?“ A co na to Toník, ctižádostivý šprt a zmatkař? ,,Tyvoletyvole! Nikde to neřikej! Nikomu!“ To už se nás u nástěnky válelo smíchy snad dvacet. Já to nechal bejt a hodil to za hlavu. Nejednou jsme se tomu ještě zasmáli.

A to ostaní ? To všechno vodnééééés čas. Jen nevím, zda z toho Toník neměl celoživotní trauma. Prej si jednou sám sobě málem někde sestřelil letadlo během své bohaté celoživotní kariéry. Ale to víte, bulvár. Taky už jej není mezi námi. Třeba se tomu někde úplně jinde směje dnes i on.

A ten Chuck Norris?  Jsme prej na celým světě jen dva, co  TO dokázali, ze sta možnejch nastřílet STOČTRNÁCT. Ale ,,Čak“ až dlouho, hodně dlouho po mně. Alesponˇv něčem je až druhej.

             Hezký den. I ty další. Všechny. Všem.   Přeje nějakej Windffouss

23.11.13                                                                                     George Anthony