Charta je charta, chartu zná celá parta…

Pro ty, které snad nadpis nadzvedl - tak klídek prosím. Případnou polemiku, a ne, že by nebylo o čem, na někdy jindy. Toto je asi tak o ,,slabejch“ pěta, či šestatřicet let nazpět. A není to jen nějaké bylo- nebylo. Odehrávalo se to v dobách ,,dávno predpěrestrojkových“, kdy již jistým ,,odezdikezdismem“ opět trpěti začínala doba ,,normalizační“. Těmito syndromy trpěly, vlastně i stále trpí mnohé, nevyloučeno, že všechny režimy. Jistá potřeba, ba  ,,nutnost“ vnitřního nepřítele, navíc podporovaného těmi vnějšími. Takže CHARTA. Ta u nás známá podle roku svého vzniku, čili s ,,číslem“77.

Mnoho lidí o ní ani nevědělo. Ovšem sami ,,souzi“ jí v podstatě udělali reklamu. Masovou! V rádiu, TV, tisku, zkrátka v ,,masmédiích“. A samozřejmě i na svých aktivech, ale i svolávaných schůzích ,,všech pracujících“, i dalších ,,občanů“. Téměř mobilizace. Záměrně, z důvodů již výše uvedených. A s cílem, dokázat ,,světu“, ,,lidu“ a hlavně SOBĚ, jednotu proti ,,všem rozvratným živlům a elementům“. A svou sílu. Tu hlavně! A s jedním ,,detailem“! ,,Opomněli“ zveřejnit text onoho ,,dokumentu“!! Dokonce jméno i jednoho z jejích ,,otců“. Pana Dr. Patočku, filosofa, právníka, profesora, který v podstatě na to, jak jí pomohl rozpracovat, doplatil. Absolutně.Vlastním životem. Čest jeho památce.  

 On byl totiž ten,,dokument“ jaksi zakázán. Ovšem jména tehdejších signatářů zveřejnili. Například i ,,nějakého“Havla, i celou řadu dalších ,,podvratných živlů“. No on byl ten text na tehdejší dobu poněkud ,,výbušný“, nemohli přece riskovat, aby se, nedej bože, pardon souzi,  nedej příroda, dostal k nějakým ,,politicky slabším, méně uvědomělým, či labilním jedincům“. Z dnešního pohledu absurdní, že. Ale pamětníci stále žijí. I Ti z vysoce ,,angažovaných". Ale ti nejspíše odpověděli by jako zkušení ,, latiníci“, absolventi ,,Veleslavínské Sorbony“, možná i takto: ,,Mnogo liet tomu nazad“. Pro neznalé ,, Veleslavínská Sorbona“ = Vysoká škola politicko-ekonomická Antonína Zápotockého v Praze-Veleslavíně. Mnozí z nich jezdili do ,,Sojuzu“na další studia, stáže, atp. Někteří studovali i ,,jinde". Atˇv SZ, či KS (v tehdejší kom. terminologii SZ= Socialistické země, KS = Kapitalistické státy). Mnohé z jejich absolventů máme ještě stále v politice. Např. jistý R. v EU poslancuje kdes as ještě dnes. A mnozí jiní. Mnohé partaje nevyjímaje. Až všechny. Přehršel málo, pokračovatele nevyjímaje. I diplomy příslušnými, i tituly pyšniti se mohou, ač spíš je tají. Ze skromnosti, že. Svou kovanost ovšem skrýt nemohou, možná sem tam maskovat. Třeba i pravolevě, či tak, či naopak. Tak nějak v duchu jednoho vtipu z oné doby. Byl z kategorie o zlatou mříž. Otázka u zkoušky : ,,Co se stane s kovaným kom, dostane-li se do epicentra jaderného výbuchu?“Odpověd: ,,Změní se v záření gama a škodí dál.“ Inu, i tak to chodí.

Z dob těch zážitek krásný mám. Měl jsem odpolední šichtu. Byla svolána celoprovozní schůze. Věděl jsem proč a kým.  A byl jsem na to připraven. Abych přiznal pravdu, docela jsem se nato těšil. A tak jsem v onen čas najel technologický postup, od kterého jsem se nemohl vzdálit. Rozčílený vedoucí téměř doslovně ,,přilít“ za mnou. Konverzace mezi námi probíhala asi takto: ,,Jakto, že nejsi na schůzi? Nemůžu, vidíš. Přerušit to nejde a bez dozoru by z toho byl akorát průser“. ,,Nojo, ale když se nezúčastníš, tak taky!“ ,,A co mám dělat?“,já na to.,,No tak já se pak za tebou vstavím a podepíšeš ,,prezenčku“. Já na to: ,,Tak jo, a vo co vlastně de“. ,,Ty to nevíš?! No přece TA CHARTA!“ ,,AHA“,já nato. ,,Tu klidně podepíšu, mám tady jeden výtisk ve stole. Je podepsaná i Chnˇoupkem“ (tehdejší ministr zahraničí ČSSR)". Soudruh doslovně zbledl a zmizel. Pochopitelně již nepřišel. Akorát pak na mě nasadili estébákové dalšího informátora. Z Prahy. Poslali jej na mě i s instrukcemi. Ulovili ho na to, že měl průšvih na stavbě. Velká škoda, asi údajně za melouna. Tehdy! On byl sice s rodinou na dovče v Bulharsku, ale za stavbu zodpovídal. Tak mu dali vybrat. Budˇ prokurátor a kriminál, nebo spolupráci. Vzdoroval. Dvacet čtyři hodin. Pak to podepsal. Rok měl klid, pak si ho předvolali a zaúkolovali. Byl to můj spolužák ze střední. Žádnej hajzl! Taky mi řek, jak se k tomu ,,dostal“. Všechno. S tím ovšem souzi jaksi nepočítali. Docela jsme se tomu zasmáli a zapili jsme to. Takže mě ,,vytěžil“. Neměl jsem co skrývat. Táta pilot západˇák, brácha v osmašedesátým napodzim emigroval a já na kom nadával, kudy sem chodil. Řekl jsem mu, aby jim sdělil co jsem říkal. Toto: že by žádnej diverzant nedokázal tak zasrat do výroby, trhu, ani plánování, jak to svedou soudruzi. Řekl jsem mu ,tohle na mě všechno práskni, oni to o mně stejně dobře vědí, nikdy jsem se s tím netajil. Poslali ho za mnou ještě dvakrát. A pak už nic. Dodnes nevím, jak dopadl. V Cibulkovejch seznamech sice uvedenej je, ale já vím, proč. Tím ostatní neomlouvám, ale ani neodsuzuju. Mnozí hajzlové byli, někteří z prospěchu, některé dostali na jejich zlodějničky, někteří měli prostě jenom pech. Kdybys to Igore čet, tak Tě zdravím. A k té Chartě. Opravdu jsem jí ve stole měl. Tu, co se  dala koupit ,,za bůra“v ,,Sentinelu“, tedy v SNTL ve Spálené ulici v Praze. Po předchozí vzájemné domluvě mi jí tam již dávno před uvedenou příhodou zakoupil táta. A nejen pro mne. Stejně tak učinili i další z jeho kolegů a přátel. Ovšem to byla ta Charta OSN, kterou skutečně ministr Chnˇoupek podepsal. Jen jí nikdy u nás jaksi ,,neaplikovali“. A ta ,,naše sedmasedmdesátka“ z ní vycházela, ale i z dalších skutečností.  Bylo nás víc, co jsme na to takto byli připraveni. To víte, syn ,,západˇáka", jednoho z těch skutečnejch ,,rytířů nebes“. Tak díky Táto, i všem Tvejm kamarádům a všem, co si dokázali udržet ROVNOU PÁTEŘ I ČISTÝ RUCE  i v těch dobách. Vlastně po víc, než čtyřicet let!A taky vzpomínka i  na ty, co na to opravdu, ale opravdu doplatili.

 P.S.:  Uvedenou Chartu OSN si každý může ,,vygůglovat“, včetně ,,toho"s. Chnˇoupka. A pokud by snad měl kdokoli pocit, že je tento pravdivý příběh zaměřen antikomunisticky, pak nechtˇ sám sebe se ptá, proč ten pocit má.  Forma zpracování je pak úmyslně poněkud ,,nakažena“ způsoby písemného i ústního projevu některých z našich, i jiných známých i zapomenutých mistrů slova i pera, především pak těch, kteří rozdávali radost, včetně humoru, vycházejícího často ze skutečnosti. Ti kteří znají,  třeba i s pousmáním vzpomenou, pro ostatní toliko cos, jako info. 

                                                                                                                 Zdravím J.A.J.

                                                                                                                                                                                                                                                                                            11.11.13                                                                                                 George Anthony