Andrea Bakeš Hynková
A že těch problémů umí být požehnaně!
- Počet článků 103
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2507x
Seznam rubrik
Andrea Bakeš Hynková
Princ na bílym koni IV - Nepraktická žena hledá praktického prince
Nejhorší co může nezadanou ženu potkat je setkání se šťastně zadanou přítelkyní, která celou dobu žvatlá o všech přítelových úžasných vlastnostech, o všech jejich malicherných problémech a dokonalém milostném životě. A ještě horší je, když za jeden páteční večer taková setkání stihnete rovnou dvě. A možná ještě horší než tohle všechno absolvovat, je otázka, které se děsíte nejvíc: „A co ty a muži?“ To pak dojde dech i mě a to jsem většinou výřečná až moc.
Andrea Bakeš Hynková
Princ na bílym koni III
„K ránu bejvaj nebezpečný všechny romantický slečny!“ Celý den si zpívám písničku od Lucie a ani mi nedochází, že v ní je tolik pravdy. Všechny ženy jsme romantičky – teď tím nemyslím, že se všechny díváme na filmové hity odpoledne na primě, ne! Ale všechny občas chceme stát na útesu tak, aby nám perfektně padnoucí šaty vlály ve větru a chceme, abychom v dáli (i bez brýlí) viděli pohledného velkochovatele ovcí, který běží přímo k nám, sdělit, že nás miluje a nemůže už bez nás žít.
Andrea Bakeš Hynková
Princ na bílym koni II
Pamatujete si na hru „Z pohádky do pohádky“, kterou jste hráli ve školce? Na půl hodiny jste mohla být princeznou, která statečně projde peklem, Královstvím Potoků a na konec jste se vždy dostali do cíle – do Křišťálového zámku, zabije trojhlavého draka a získá obrovský poklad a doživotní štěstí?
Andrea Bakeš Hynková
Princ na bílym koni I
Už od malička nás společnost krmí neskutečnými kravinami o tom, jak se jednou vdáme, budeme mít tři krásné dětí a budeme stárnout po boku milovaného manžela. Přesně tak - už jako malé holčičky s jiskřičkách v očích a naději v duši posloucháme smyšlené příběhy o chudé Popelce, co se vdá za nejlepší partii zemi, o Sněhurce – překrásné, však týrané dívce, kterou málem zavraždí její macecha, ale zachrání ji princ na bílém bujném oři, pohádky o Růžence – princezně s alergií na šípkové keře, kterou vyléčí krásný mladík, o princeznách zavřených ve věžích, které zachrání krásní a spolehlivý muži. Pak odrosteme a díváme se na filmy o prostitutkách z LA, co nastoupí do sportovních aut a začne jízda jejich života s pohledným milionářem. Koukáme na trhlou baculku, které nadbíhají snad dva nejkrásnější princové z britských ostrovů. A i když nám matky přepínají některé scény a říkají, že jejich dcery se na tohle v deseti dívat nebudou, jednou zjistíte, že i tyto dívky žijí se svými princi šťastně až do smrti.
Andrea Bakeš Hynková
(NE)jsem normální!
Už milionkrát jsem tvrdila, že přestanu pít, ale tentokrát asi vydržím abstinovat pěkně dlouho. Znáte ty návody: Jak ztratit přítele do pěti dnů? Jak přijít o kamarády za týden? A podobně? Já včera vytvořila návod na to, jak se ztrapnit a udělat tolik průšvihů, co většina lidí neudělá za celý život!
Andrea Bakeš Hynková
Jsem normální?
Jsem normální??? To je věta, kterou si poslední dny pokládám téměř pořád. Minulou středu mi bylo dvacet a to už je nějaká příležitost k tomu rekapitulovat a hodnotit život. Vždycky jsem si myslela, že až mi bude dvacet, budu trapně zamilovaná do opravdového muže do žádného kluka, budu bydlet na koleji, jako měl Stifler v Prcičkách a budu neskutečně spokojená, budu pařit jak nezřízená a usínat vedle jednoho jediného muže a po jeho boku se i probouzet.
Andrea Bakeš Hynková
Jak jsem volala policii
Nejsem dvakrát družný typ – tedy jsem, ale občas prahnu, místo po hlučné společnosti, po klidu. Někdy chci strávit večer sama s lahví vína, oblečená do ne příliš estetického červeného froté županu s bílými puntíky, v tlustých neerotických ponožkách, s pytlíkem chipsů nebo gumových medvídků a Deníkem Brigit Jones. Pár týdnů nazpět se mi naskytla perfektní příležitost užít si páteční večer přesně podle mého přání. Rodiče odjeli ke známým, sestra vyrazila ven s kamarády a já měla pro sebe celý dům a celý dlouhý večer.
Andrea Bakeš Hynková
Žena v pokušení
Má romantická duše by řekla, že jaro je v rozpuku, ptáčci zpívají, sněženky kvetou, vše se zazelenalo, sluníčko svítí a občas deštík smáčí půdu toužící po vláze. Bohužel poslední dobou ze mě promlouvá spíše má duše pragmatická. Ráno mě budí řev ptáků, všude je bláto, všude se sice všechno zelená, jenomže já momentálně zelenám spíš z radosti, že za měsíc maturuju a za dva jdu k přijímačkám. Obden prší a já a deštníky to je kapitola sama pro sebe. Mé vyžehlené vlasy od března nejsou vyžehlené, ale krásně kudrnaté. Všichni muži kolem mě švitoří něco o jaře, jak je obklopuje, že do nich jaro vstoupilo a tak dále a tak dále.
Andrea Bakeš Hynková
Až já budu velká
Vždycky jsem si myslela, že se člověk stane dospělým, až když vyroste. Stále jsem měla dojem, že mi k dospělosti chybí nějaký ten centimetr. V téměř devatenácti letech a při mých 178 – tedy upřímně 176 a půl centimetrech, již v další růst už asi doufat nemůžu. Už to bude nějaký ten rok, co jsem se poprvé opila, mému řidičáku bude rok, mé občance už čtyři, již je to jedenáct let, co nevěřím na Ježíška, už dvanáct let vím, že děti nenosí čáp. Lišáčka Dana na mé poličce vystřídal Maupassant, Lawrenc a Páral. Dokonce tomu bude již osm, co jsem se zklamala v Albusi Brumbálovi, protože zřejmě nepoznal mé kvality a neposlal mi dopis s pozváním ke studiu v Bradavicích.
Andrea Bakeš Hynková
Morální kocovina
Co si budeme povídat, právě konec roku je obdobím, kdy většina z nás se dostává z dosahu sklenky nějakého alkoholu. Vše to začalo firemními večírky, pracovními a školními rozlučkami, následovala a zřejmě ještě trvá (před)vánoční deprese, zapíjení rodinné „pohody“ a to není vše, konec roku na nás chystá ještě Silvestra, což je datum v kalendáři, které symbolizuje pro většinu lidí ranní bolehlav. Nebojte se, nechci tu moralizovat o tom, že alkohol našemu organismu škodí, že to není hezké pít alkohol a tak dále a tak dále. Sama jsem člověk, který bohužel či bohudík, kdo ví, který kouzlu skleničky zředěného etylalkoholu rád odolá.
Andrea Bakeš Hynková
Alergie
Dnes bych se ráda k něčemu přiznala – jsem ALERGIK. Ano jsem alergická na kočky, kvetoucí traviny, ambrózii a zaručeně ještě na něco, díky bohu, nebo lépe řečeno, díky moderní farmacii, se všechny tyto alergie dají léčit. Senná rýma, alergické kýchání i jiné projevy se zmírní pastilkami, kapičkami či inhalátorem. Bohužel, ale netrpím jen léčitelnými alergiemi. Ty mají většinou jiné projevy než klasické medicínou diagnostikované alergie. Tyto alergie se vyznačují nepotlačitelným vztekem, křikem, kroucením očí, bezmocným povzdechem, raní nespavostí a jistě sami nejlépe víte, jak se takovéto alergie projeví.
Andrea Bakeš Hynková
"Dámy"
To, že ženy chodí na toalety ve dvou, jistě není žádným tajemstvím pro nikoho z vás, ale to proč to dělají, zůstává často skryto. To jak to na „dámách“ chodívá samozřejmě všechny nebo alespoň většina žen ví či tuší, ale chudáci muži, kteří tam jsou nejčastěji skloňováni, oslavováni, hodnoceni, poměřováni a pomlouváni se do této místnosti, až na pár výjimek, nikdy nepodívají. A oni samotní by význam našeho srocování nikdy zřejmě nepochopili. Z nedostatku času a mě stále chybějící trpělivosti, jsem párkrát zavítala na „chlapečky“, po procházce kolem mužů stojících u pisoárů, jsem pochopila, proč jsou světy mužů a žen tak vzdálené. Zatímco se my ženy setkáváme se rtěnkou v ruce u zrcadel, muži se vidí v úplně jiných pozicích, což je staví do zcela odlišných situací. Takže pánové o čem si tedy vypráví vaše ženy s jejich kamarádkami, když se vzdálí přepudrovat si nosy?
Andrea Bakeš Hynková
Krajky
V trafice jsem dnes ráno zahlédla obálku jednoho z velmi populárních panských časopisů. Na titulní stránce byly tři blonďaté, velmi přírodou či plastickým chirurgem na hrudi obdařené, zcela dokonalé, spoře oděné dívky, ale to není všechno. Ty dívky uklízely, první měla v rukou péřovou prachovku, druhá podpatkem zapínala vysavač a ta třetí držela v ruce nějakou věc, která, alespoň podle mě, není výrobcem doporučená k uklízení. Všechny byly oblečené do opravdu, ale opravdu krátkých sukní, zpod kterých vykukovaly i velmi titěrné krajky a jejich pravé silikony byly na nutných částech zahalené do průsvitných podprsenek.
Andrea Bakeš Hynková
Nejlepší přítel
Nejlepším kamarádem člověka je prý pes. To je zcela možné, pro ženu, což je tvor, který nelze přesně zařadit mezi ostatní živočišné druhy, to stoprocentně neplatí. Nejlepší kamarádkou ženy může být nějaká jiná žena, automatická pračka, možná i nějaký ten živočich, podprsenka, hrnek horké kávy po ránu, muž, který se alespoň vydává za gaye, i když se jí kouká do výstřihu, deka, pod kterou si celá vyčerpaná lehá, mlčící chůvička, která vysílá zvuky z pokoje spícího dítěte. Ale nejlepší kamarádkou každé ženy, ač to všechny nepřiznávají, ač to zatajují a schovávají ji do hlubokých šuplíků, skrývají ji pod hromady spodního prádla, za knihy, někam kam nemůže jejich matka, partner, manžel ani děti, někam kde ji bude mít jen pro sebe, kde jí nikdo nehledá, kde jim jí nikdo nebere, kde s ní nikdo nechce kamarádit, kde jim za její přítomnost v bytě nebude nikdo spílat.
Andrea Bakeš Hynková
Chlapeček nebo holčička?
Po prvním porodu jsem neskutečně toužila po holčičce, chtěla jsem doma mít někoho, komu budu moci plést copánky a s kým budu vařit v plastových hrncích na pískovišti. Po domě nám již jeden rošťák běhal a já toužila po něčem malém, roztomilém, klidné. Každý kdo mě znal, říkal, že je na mě vidět, že se mi narodí holčička. Byla jsem těhotná a díky hormonům asi i trochu blbá. Moje výbavička byla celá krásně růžová. Tenkrát se nikde nedalo nic sehnat, tak jsem po nocích bláznila. Napletla jsem spousty růžových svetýrků, rukaviček, dokonce i ponožtičky byly překrásně růžové. Po pletení přišel záchvat šití. Šila jsem dupačky a připravovala jsem se na svou malou holčičku.
| předchozí | 1 2 3 | další |
