Princ na bílym koni IV - Nepraktická žena hledá praktického prince

Nejhorší co může nezadanou ženu potkat je setkání se šťastně zadanou přítelkyní, která celou dobu žvatlá o všech přítelových úžasných vlastnostech, o všech jejich malicherných problémech a dokonalém milostném životě. A ještě horší je, když za jeden páteční večer taková setkání stihnete rovnou dvě. A možná ještě horší než tohle všechno absolvovat, je otázka, které se děsíte nejvíc: „A co ty a muži?“ To pak dojde dech i mě a to jsem většinou výřečná až moc.

Většinou začínám připravenou větou o tom, že se zatím nechci vázat a být ve vztahu jen kvůli image. Což je pravda, ale občas bych si i já trošku vylepšila reputaci nějakým dlouhodobějším vztahem, alespoň delším než jeden den. Tentokrát jsem se přiznala, že jsem se pokoušela randit, ale vydrželo mi to bohužel jen týden a po čtyřech strašných schůzkách jsem si řekla, že randění není pro mě.

Nezávisle na sobě mi obě řekly, že většina jejich kamarádek se seznámila přes internet. „Měla bys to taky zkusit!“ Tak na tohle jsem už vůbec neuměla odpovědět. A když mě už téměř v sobotu ráno kamarádi vytáhli ještě ven, vtipkovala jsem na tohle téma. Říkala jsem: „Dám si inzerát: ‚Nepraktická žena hledá praktického muže pro krátké schůzky,‘“ kluci se smáli a dělali si z toho srandu společně se mnou. Ale když jsem k ránu usínala, říkala jsem si, že to není zas tak hloupý nápad.

Možná to vážně nebyl až tak špatný nápad. Když jsem si v neděli otevřela Facebook a zářila na mě reklama jedné z internetových seznamek, neodolala jsem to nezkusit. Hned se mi otevřel formulář. První otázky jsem vyplnila – pohlavím a orientací jsem si jistá určitě, za věk se stydět nemusím, za vzdělání také ne, ale pak přišli otázky zajímavější, jako je počet partnerů, moje preference v partnerském životě, počet sexuálních partnerů, preference v milostném životě. Netuším, co to bylo za seznamku, ale odmítla jsem dál vyplňovat a podívala jsem se na další otázky a hned pod otázku, která se mě ptala, jaká je má oblíbená postelová poloha, byl dotaz, který míčový sport mám nejraději a jestli mám radši italskou nebo čínskou kuchyni.

To my jako ukázka stačilo, doufám, že navždy nebo aspoň do doby, než se ze mě stane postarší divná ženská. Nechápu, jak někdo může věřit, že podle toho že se s někým shodnete na tom, že májí rádi špagety a oba měli čtyři partnery u sebe v ložnici, najdou pravou lásku. Možná ano, co já vím, ale zatím jsem dost soudná na to, svěřovat se internetu s tím kolik mužů jsem důvěrně poznala a co mám ráda nejen na poli gastronomie.

Podle mě toho nechci moc. Prostě už jsem dost dlouho poslouchala, že sem sexy a že v těch šatech mám pěkný  prsa, prostě chci jednou v  životě slyšet  jen a pouze, že mi to sluší. A vzhledem k tomu, že asi pátá otázka, byla ohledně velikosti poprsí, říkala jsem si, že bych klidně mohla nechat viset svou podprsenku s telefonním číslem na klice od pánských toalet. A to dělat zatím nehodlám.

Takže doposud zní můj inzerát asi takto: „Nepraktická žena hledá praktického prince na bílém oři pro společné chvilky.“ Dobrou noc….