Morální kocovina

Co si budeme povídat, právě konec roku je obdobím, kdy většina z nás se dostává z dosahu sklenky nějakého alkoholu. Vše to začalo firemními večírky, pracovními a školními rozlučkami, následovala a zřejmě ještě trvá (před)vánoční deprese, zapíjení rodinné „pohody“ a to není vše, konec roku na nás chystá ještě Silvestra, což je datum v kalendáři, které symbolizuje pro většinu lidí ranní bolehlav. Nebojte se, nechci tu moralizovat o tom, že alkohol našemu organismu škodí, že to není hezké pít alkohol a tak dále a tak dále. Sama jsem člověk, který bohužel či bohudík, kdo ví, který kouzlu skleničky zředěného etylalkoholu rád odolá.

V alkoholu máčím svá vítězství, utápím své prohry a chladím si jím své zlomené srdce. Je to univerzální lék téměř na vše. Naštěstí nepatřím mezi ty, kteří se ráno budí s bolestmi hlavy   
a podrážděným žaludkem. Netrpím klasickou kocovinou, bohužel mě postihuje kocovina morální. Určitě jste někdy prožili neskutečně skvělý a zábavný večer. Ráno jste se pak probudili a věděli jste, že je zle. Mně se to stává velmi často. Naneštěstí své večerní výstupy nezapomínám, tudíž již
při procitání mi dochází, že by bylo lepší jít si do sklepa pro lopatu a začít si kopat cestu direkt do Afriky.

                Během probouzení, ale zjišťuji, že to není rozumný nápad a že bude lepší se postavit svému večernímu JÁ tváří v tvář. Ten pohled nebývá velmi často lichotivý. Ráno si vždy říkám, že by bylo lepší se nápoje doličného ani netknout. Pak bych se vyhnula výčitkám svědomí z toho, že jsem předchozího večera tančila na stole, objímala zcela neznámé lidi, líbala zcela neznámé i známé lidi, vyprávěla historky, které jsem si zřejmě měla nechat pro sebe… Každá akce má ještě nějakou svou specialitu, pak se můžu soužit, kvůli tomu, že jsem si vyzkoušela teplotu vody místní říčky a své svršky sušila nad ohněm, že jsem svým křikem vzbudila asi polovinu nic netušících domů v okolí, depresí nad špinavými kalhotami, v kterých jsem včerejšího večera tančila break dance, ranním hledání částí oblečení, které nejdou jen tak jednoduše svléknout, čtením SMSek od autorů, které zřejmě neznám a podobně.

                Ano, ano morální kocovina je odporná věc. Člověka netrápí pouze den jako bolest hlavy, ale může nás pronásledovat proklatě dlouho. Sama o sobě, podle mě, způsobuje to, že vyslovujeme větu: „Už nikdy nebudu pít!“ Sama jsem právě ve stádiu tohoto statusu, tvrdím, že se už nikdy bez míry nedotknu lahve s alkoholem. Mám, ale strach, že své nové předsevzetí poslední den tohoto roku poruším, abych si do nového roku mohla předsevzít, že se nikdy nedotknu alkoholického nápoje.