Princ na bílym koni I

Už od malička nás společnost krmí neskutečnými kravinami o tom, jak se jednou vdáme, budeme mít tři krásné dětí a budeme stárnout po boku milovaného manžela. Přesně tak - už jako malé holčičky s jiskřičkách v očích a naději v duši posloucháme smyšlené příběhy o chudé Popelce, co se vdá za nejlepší partii  zemi, o Sněhurce – překrásné, však týrané dívce, kterou málem zavraždí její macecha, ale zachrání ji princ na bílém bujném oři, pohádky o Růžence – princezně s alergií na šípkové keře, kterou vyléčí krásný mladík, o princeznách zavřených ve věžích, které zachrání krásní a spolehlivý muži. Pak odrosteme a díváme se na filmy o prostitutkách z LA, co nastoupí do sportovních aut a začne jízda jejich života s pohledným milionářem. Koukáme na trhlou baculku, které nadbíhají snad dva nejkrásnější princové z britských ostrovů. A i když nám matky přepínají některé scény a říkají, že jejich dcery se na tohle v deseti dívat nebudou, jednou zjistíte, že i tyto dívky žijí se svými princi šťastně až do smrti.

Jenže pak přijdete do puberty a nestanete se princeznami. Koupíte si první podprsenku velikosti A (u které některé ženy vydrží celý život), pořídíte si první tričko s výstřihem a krátkou sukni. Jenže místo princů na vás pískají muži ze stavby nebo řidiči projíždějící kolem cesty do školy. Dostanete první pusu a neseběhne se celý les ani sedm trpaslíků. Ale vy si sále říkáte, že jednou přijedete ten princ na bílém koni se svlečeným tričkem, krásně vyrýsovaným opáleným tělem, s vysokoškolským diplomem pod sedlem, s krásnými způsoby, sesedne z koně, vezme vás za ruku a vášnivě vás políbí.

Jenže pak vyrostete, z první pusy zbyde jen vzpomínka a stejně tak vzpomínky na mnohá poprvé, co jste udělaly z kompromisu, protože se vším se na prince na jakémkoli koni čekat nedá. No a pak je vám dvacet a stále nic. Žádný princ z pohádky, žádný pan Darcy, žádný Mark ani žádný padouch Daniel. Nikde nic. Princové v baru vám nabízejí lukrativní nabídku – návštěvu jejich bytu, přičemž snídaně je již v ceně.

A vy začínáte procitat. A závidět těm smyšleným přenádherným dívkám, jejichž půvabu se nikdy nevyrovnáte. S kapkou důvtipu vám dojde, že pokud vy nejste těm princeznami z pohádky, tak v reálném světě nemůžete očekávat ani tolik hledané prince.

Ale vždyť žádná z nás není, tak hloupá, aby vážně hledala svého prince a nechceme toho snad ani tolik. Tak třeba já – samozřejmě, že ta představa krásného inteligentního citlivého galantního a vášnivého muže ve mně někde přetrvává, ale ve skutečném světě chci někoho, kdo mě obejme, kdo mi nebude nabízet po prvním pozdravu snídani do postele, kdo mi občas podrží dveře a vezme tašku, kdo vydrží, že jsem děsně střelená a náladová bordelářka s pedantskými sklony a kdo mě občas stáhne z výšin na zem a ukáže mi, že život je krásný i bez křídel.

Tak jo chci toho moc. Ale na druhou stranu už sem dost slevila ;)

........