U nás je oběť tradičně viníkem situace

Romové jsou u nás podrobeni důkladným systematickým rasismem. Mnozí jej nevidí, protože je neviditelný, sídlí totiž ve vyloučených lokalitách, novodobých ghettech, připomínajících situaci židů ve druhé polovině 30. let.

Bezútěšná situace Romů má svou historii. Za 1. republiky se většina českých Romů pod tlakem začlenila do české civilizace. Přesto již pomnichovská vláda je snadno hodila přes palubu a vykázala je do táborů, o kterých se donedávna nesmělo mluvit. Dnes se o nich sice mluvit smí, ale nesmějí se nazývat tak, jak se nelíbí dnešním life stylovým neonarcistům, kteří v žádném případě nejsou neonacisty, jak je známe z minulosti. Tuto již takřka začleněnou komunitu jsme si tenkrát nechali vyhladit v Osvětimi. Přišli zcela noví Romové z východu a z Balkánu. Tzv. socialistický systém se vůči Romům stal ukázkovým šlendriánem předstírání byrokratického zájmu o řešení problému. Jediným cílem bylo vždy problém zneviditelnit a zahladit, a to i za cenu úplatků a umělé výživy.

Po sametové revoluci se i Romům naskytly možnosti k osobnímu růstu. Zcela a jen pod vlivem západu u nás vznikla neziskovková kampaň pro řešení Romské situace, která se snaží nebýt založena na instrumentálně sociologické manipulaci. Sociologie přistupuje k problémům anonymně a typově, čímž udržuje v mysli lidí negativní stereotypy a ve vyloučených vrstvách prohlubuje beznaděj.

Vrcholem dnešního svobodně civilizovaného nahlížení problémů sociologicky je matný pojem, který se čím dál častěji objevuje již i na tomto serveru. Jde o: Kontrolu životního stylu. Tak se dnes odborně nazývá nepohodlná, nepřizpůsobivá, neposlušná až přebytečná problematika lidské skupiny určené k údajnému řešení. Statisíce dlužníků jsme si spoluvytvořili sami. Vyloučené lokality jsme si vytvořili sami, abychom co nejlevněji a nejpohodlněji vyřešili problémy jedné znevýhodněné komunity.

Jak by taková kontrola životního stylu mohla vypadat napovídá rétorika a konání očkovaných vůči neočkovaným. Neočkovaný je také takový Rom, který se svou situací záměrně nic nedělá. Předlužený jedinec, který nedosáhne na řešení svých problémů ani za milostivého léta je rovněž takový Rom, jeho život je třeba trvale disciplinovat. Pravice, dokud není u moci pláče, jak je trestána její podnikatelská základna daněmi a vnucovanou solidaritou. Ve volební kampani pak mluví o svobodě a férovém stylu vládnutí. Skutečnost je pak zcela jiná. Najednou se ukáže, že jejich tendence a metody se vyrovnají reálnému socialismu naruby. Už tady všude kolem přešlapuje kontrola životního stylu. Projevuje se například tím, že se nepodporují skupiny obyvatel v problémech plošně, ale na základě adres. Adresná pomoc totiž vždy přijde mnohonásobně levněji, protože se o ni vždy přihlásí především živly a vychcánkové. Obyčejný člověk zatne zuby a nehraje si na socku. Prostě vykalkulovaná špína na n-tou.

Takto rozhodně svoboda nevypadá. Je to útlak. Útlak se bude ještě zvyšovat, protože je třeba dostat lidi na kolena, aby škemrali o práci a brali ji za jakékoli platy. Mnoho skutečně pravicových myslitelů při víně přizná, že nejlepší jsou vlastně nucené práce. Samozřejmě nejde vůbec o systémovou pravici či levici. V nemorálním prostředí se totiž neodehrává politika, ale klientelistické letadlo.

Vyloučené lokality podporoval stát za pomoci dotací na bydlení, které se vyplácely a snad ještě stále vyplácí přímo pronajímatelům. Pronajímatelům, kteří nabídli byty v perfektním jedničkovém stavu? Nešlo o žádný zanedbaný bytový fond nakoupený za babku a technicky nedostačující k důstojnému žití? Navíc stát velmi dobře věděl, že taková koncentrace problémové komunity vždy eskaluje a zcela vylučuje zbavit vyloučené jejich vyloučení. Mohu všechny mudrlanty ujistit, že ve vyloučených lokalitách nelze začít chtít něco jiného a začít nějaký lepší život. Sama komunita, která je na dně vás nenechá a bude takového přičinlivého jedince neudržitelně vysávat, až to jedinec vzdá. Jediná možnost je se vyčlenit. Popřít své Romství a stát se civilizovaným, neviditelným, přizpůsobeným Čechem. Naprosto stejně vzorce se potvrzují i v problematice islamismu. Pokud dostanete vyznavače islámu daleko z dosahu tlaku jejich vlastní komunity, pak se stává islám zcela neškodným.

Tyto vzorce a skutečnosti jsou známé a měl by nám je moudře připomínat právě ombudsman pro lidská práva. My takového ombudsmana nemáme. Současné ombudsmanovy názory se vyvinuly k výsměšné krutosti. Já ho osobně pamatuji ještě jako levicového radikála na Praze 2 na počátku 90. let tam bojoval se svazem pronajímatelů. Dnes je ukázkou rigidní pravicové neonarcistické demagogie. A naše sada je dnes kompletní. Prezident republiky je přední oporou neonarcismu trvale. Nová vláda má k tomu systematický projekt nevyhnutelného šetření. Politika podfinancování bude pokračovat, je zachráněna pro skvělou budoucnost, zvanou soudržnost.

Těmto lidem je zcela jedno, že tisíce lidí odpadají. Jsou zcela zaujati sami sebou. Naši milí, momentálně zcela neomylní, neonarcisté. Nabízejí nám totalitní disciplinaci neurvalým šetřením. Tak nebude vidět, že nemají politický nápad, žádnou vizi, jen staré ideologické mantry. Opět vedou jen politiku odvety. Ale tím vyvolají jen dalšího démona odvety, čím dál horší odvety. Je to zcela proti smyslu soudržnosti.

Kdybychom mohli číst myšlenky různým vyloučeným, jistě bychom byli překvapeni, že vlastně všichni chtějí. Ale museli by začít léčením závislostí, na které nemají peníze. Stát jim je neposkytne neadresně. Ve výběrovém řízení se přihlásí jen ti všeho schopní. Určitě ne sotva zletilí teenageři. Současně kvůli těm dětem a teenagerům není možné jim nějakou pomoc zcela odmítnout. Kdyby alespoň ty neziskovky nemnožily řady nepřizpůsobivých. Považte, oni z jednoho Roma udělají tři, místo aby ze tří udělali jednoho. Neziskovky se přece snadno se svými rozpočty mohou postavit zločineckým mafiím, které ve vyloučených lokalitách parazitují. Policie jim je zdarma kdykoli neomezeně k dispozici. Pohádka jako o Popelce.

Nezbývá než vyzvat všechny naštvané na Romy, vyznavače anti islámu, nepřátele nepřizpůsobivých všeho druhu, aby se přišli někam vyzuřit. Lze tak učinit v diskusi pod mým příspěvkem. Lze tam naplivat cokoli a já slibuji, že to pečlivě přečtu a slíznu. Buďte si jisti, že žádná hrozba nepadne vedle. Budu se bát do té diskuse jít. Ale nemůžu jinak.