Opáčko z dějin Ukrajiny

Někdo může usuzovat, že se opakuji, ale byl jsem požádán dvěma místními junáky, abych je dovzdělal v novějších ukrajinských dějinách. Dělám to nerad, ale jde mi o osud jejich spravedlivých a nevinných myslí.

V ČR byly v poslední době vydány mnohé poučné brožurky o dějinách Ukrajiny. Mají jeden společný znak. Vyhýbají se hlubší analýze některých otázek, které bychom mohli nazvat lapidárně: „Ruský narativ“.

Ruský narativ zdůvodňuje svoji intervenci na Ukrajině v zásadě dvěma argumenty, které se dnes popírají, umenšují nebo přímo zatajují. Prvním argumentem nesplněné bezpečnostní sliby západu a jejich obraz v protiprávním puči po demonstracích na Majdanu v Kyjevě, který vedl k faktu, že státní převrat popřel ústavní principy ukrajinské státnosti. (Tak jednoduché to není, ale řekněme, že je to základ tvrzení ruské strany.) A druhým potom je ochrana ruské menšiny na území Ukrajiny v Luhanské a Donbaské oblasti.

Určitě je dobré se podívat, co na to říká akademická příručka s názvem Dějiny Ukrajiny, která byla vydána vcelku seriózním nakladatelstvím NLN (Nakladatelství lidové noviny) 2015. Kniha je vědecky recenzována. Je kolektivním dílem několika historiků a na svět jí pomohl vědecký státní Program rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově. P12 Historie v interdisciplinární perspektivě, program Společnost a komunikace v českých dějinách. Rok vydání je podstatný, protože kniha byla vydána před událostmi roku 2022 a názorové nálepky „Ruský narativ“.

Demokraticky zvolený představitel státu byl svržen „revolucí“, jejíž ovlivnění západ vytrvale odmítá. Prý nechal jen otevřené dveře a Ukrajinci se jimi do NATO sami jen hrnuli. Kdepak, bylo potřeba vykonat vládní puč a zlomit demokracii na Ukrajině. Před rokem 2015 ještě nebyla potřeba falšovat dějiny Urajiny poukazem na „Ruský narativ“ a tak se v textu objevuje sdělení faktu: Za mezinárodního zprostředkování se podařilo přimět Janukovyče k přijetí kompromisního plánu: 21. února podepsal dohodu s opozicí, na jejímž základě byli propuštěni už zadržení demonstranti z Majdanu. Měla být sestavena přechodná vláda a opět změněna ústava podle novely z roku 2004, což znamenalo opětovné omezení prezidentských pravomocí. Dále bylo dohodnuto, že koncem roku 2014 se uskuteční předčasné prezidentské volby. Tento plán nakonec zůstal na papíře, protože hned 22. února 2014 se dali do pohybu demonstranti z Majdanu, tehdy už větší mírou ozbrojení. Nebyli s dohodou spokojeni, protože se obávali, že přispěje ke konsolidaci Janukovyčova režimu. (Str. 418 výše představené publikace.)

Takže rekapitulujme. 20. února 2014 došlo k masakru cca 200 demonstrantů na Majdanu. Druhý den se s prezidentem viníkem uzavře kompromisní dohoda, jsou propuštěni demonstranti, kteří se přes noc ozbrojí a svrhnou prezidenta, který je nucen uprchnout ze země. Následné vyšetřování tyto peripetie nijak neobjasnilo. V každém případě však byl uprchlý prezident legitimním i legálním reprezentantem lidí na východě Ukrajiny.

Pod dojmem puče a s vědomím, že jeden den podepíšete smlouvu a druhý den vás svrhnou titíž lidé s nimiž jste smlouvu učinil obsadí strategicky Rusko Krym. Rovněž lidé na východě Ukrajiny to nepřijali pokojně a odmítli poslušnost režimu nového prezidenta Porošenka. Ten se radikálně ujal moci a poslal proti „teroristům na východě“ armádu.

Představme si takovou situaci u nás. Místo jednání vyžene Československá vláda Mečiara ze Slovenska. Slováci si to nenechají líbit a ujmou se sami „svých“ institucí. Prezident Havel tam pošle armádu, která proti neposlušným spoluobčanům povede vojenské operace k udržení územní celistvosti. Od dubna do srpna, 5 měsíců dobývá východní enklávu, než přímá ruská podpora zvrátí situaci.

Poté přijde opět za mezinárodního zprostředkování napřed Minsk I. potom Minsk II. Obě smlouvy uznávají (podle Merkelové jen na oko) právo ruské menšiny na legální realizaci sebeurčení, kterou má umožnit nová ukrajinská ústava. Tak k tomu nespěje. Prezident Zelenský vyhraje nové prezidentské volby, v nichž slibuje mír na východě. Realita je ovšem jiná. Místo dodržení dohod spěchá Zelenský do otevřených vrat NATO.

Za tuto zbytečnou válku mohou neodpovědní politici, kteří nebyli schopni dodržet dohody. Není divu. Ukrajinské politické elity stejně jako ty ruské se rekrutují z komunistických řad. Výsledkem na obou stranách je oligarchický anarchokapitalismus. Pověsti o komunismu si nechme. Žádná z obou stran není lepší. Ukrajinci jednali vůči lidem na východě svévolně a Rusové provedli svévolnou intervenci, kterou pro podobný vývoj západu desetiletí slibovali. USA před intervencí sdělili, že není o čem jednat.

Následná proti Ruská hysterie, jistě v mnohém oprávněná, protože ve válečných podmínkách se hnusně porušují práva na všech stranách, ovšem ústí k pokusům o úplnou dehonestaci a izolaci Ruska. Jak se to daří všichni vidíme.

Shrnutí: Měl jsem zejména odpovědět na otázku: Proč jsou na Ukrajině ruská vojska etc.

Ačkoliv s tím protiprávním ruským jednáním nesouhlasím, jsem schopen posoudit a pochopit ruské motivy a držet se reality ohledně údajného komunistického skansenu na hliněných nohách. Přesto mne v reakcích junáci budou jistě označovat za proruského švába, kolaboranta apod. Já si naopak myslím, že kolaborace s Ruskem je spíše slepota, hluchota a tupá černobílá blbost. Tuto zbytečnou válku nemůže vyhrát ani Rusko, ani Ukrajina. Po vysílení zřejmě obou stran se vleklý konflikt zakope do amorálních zákopů studené války. Bohatnou, a ještě více zbohatnou zejména zbrojaři, pro jejichž potěšení se toto divadlo koná. Dnes lze jistě vyhrát dobře připravenou bitvu, ale trvale udržet nepřátelské území nedokáže nikdo. Dokázal to především Afghánistán.

USA nechtějí pokračovat s Ruskem v mírových dohodách o jaderných zbraních, které přinesly konec studené války a svobodu do mnoha zemí bez jediného výstřelu armád. Násilí bylo překvapivě málo, ale nyní si to chceme zlomyslně vynahradit na ukrajinské frontě? Každý odpovědný člověk to musí odmítnout.

Pro řadu jednoduchých junáků je nepochopitelné nebýt jednoznačně na straně Ukrajiny. Nejsem prostě na straně Zelenského, jemuž nyní již vypršel potichu prezidentský mandát. Neobdivuji to zbytečné hrdinství, které je neudržitelné a neprosaditelné. Nejsem na straně Putina, který se podobá více ruskému carovi než Hitlerovi. Opět by se dala ukazovat fakta, že je to zcela umělá paralela. Není žádná rasová teorie. Nejsou žádné rasové zákony. Jistě jsou zrůdné válečné excesy, nejen na Ukrajině, ale nikdo nedělá třeba z Netanjahua Hitlera, ačkoliv neexistující Palestinec je mnohem ohroženější než ukrajinský živel. Ale to je zase jiná pohádka.