Stonavý svět

Motto "Sleduj stopy svých nohou, všechny tvé cesty ať jsou pevné. Napravo ani nalevo se neuchyluj, odvrať od zlého svou nohu." (Přísloví Šalomounova, První sbírka, Nabytí moudrosti, 4.26, 4.27)

Moc toho teď nenaspím, protože mě churavějící svět nenechá spát. Musím přemýšlet o tom, co se kolem nás děje, a proč se to děje. Vnímám vše jako zásah vyšší moci. Vysvětlení mi hodně nabízí Karel Čapek. On sice již nežije, ale napsal tak nadčasové dílo, že se k němu budou lidé neustále vracet. V dobách, kdy se ocitnou v situaci, kterou těžko chápou.  A tou je třeba dnešní doba.

Žijeme v přetechnizované době, moderní civilizaci, jsme obklopeni novými a novými výrobky, v továrnách se lidé honí, aby splnili plán, v obchodním světě se neustále zvyšují finanční plány. Je to vše na zbláznění. Uhoněný svět se vzdaluje nejcennějším hodnotám přirozeného života obyčejného člověka, pro něhož štěstím je už život sám, byť i ten nejvšednější, nejobyčejnější. O tom všem píše Karel Čapek. Dnešní politici to se svou politikou dotáhli tak "daleko", že místo toho, aby svět uklidňovali, utěšovali, podávali pomocnou ruku, toto nekonají. Honí se za svými vlastními ambicemi, svět jitří a stále více polarizují společnost. I o tom se dočteme v Čapkovi. 

Vracím se k Čapkovu doktoru Galénovi z dramatu Bílá nemoc. V ní se snaží autor otřást svědomím těch, kteří chystají novou válku, k níž mnozí přihlížejí s lhostejností. Dnešní svět sice neonemocněl válkou, ale virem, který může být člověku stejně nebezpečný jako válka. Čapkův doktor Galén léčí chudé, má lék proti morové nákaze, bílé nemoci, jež zasáhla celé lidstvo. Může vydat svůj lék bohatým a mocným, když se zřeknou války. Vzhledem ke svému humanistickému postoji k životu je jeho boj marný, jedná a zůstává sám. Postava Maršála z Bílé nemoci je prototypem dnešních politiků, z nichž mnozí si vedou tak, že zmanipulují zástupy lidí v dav, obklopují se falešnými hesly a lacinou demagogií. A zfanatizovaný dav takovému politikovi bohužel věří. Proto svět onemocněl.

Láska. Nakolik se od její hodnoty dnešní svět odklání, není třeba ani zmiňovat, přitom ji člověk tolik potřebuje, aby mohl žít plnohodnotněji. Pracovat a milovat, prožívat více radostí ze světa. O potřebě lásky Čapek také píše. V dramatu RUR. Technicky dokonalý svět, jehož vládu přejímají roboti. Ve chvíli, kdy už není na zemi lidí, probouzí se ve dvou robotech láska, která lidstvo zachrání. Poselství této hry bychom si měli neustále připomínat. Že není života bez lásky, nic ji nemůže nahradit.

Čapkova slova bychom měli stále mít na paměti. To, o čem psal, jako by se dnes naplňovalo. Berme krizi dnešní doby jako velké varování před tím, co může nastat. Zastavme se, spočiňme a přemýšlejme nejen o sobě, ale i o druhých lidech kolem nás, kteří potřebují pomoci. Zapomeňme na egoismus doby a mamon, obracejme se k přírodě a vraťme životu jeho přirozenost. A hlavně lásku...