Příroda je silnější

Motto "Prozíravost je zdrojem života těch, kdo ji mají, ale kárat pošetilce je pošetilost." (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 16.22)

Bakterie a viry žijí s člověkem od nepaměti. Imunitní systém se bezesporu nebuduje tím, že si bude člověk kolem sebe vytvářet sterilní prostředí. Naopak. Úzkostlivá čistota není žádným přínosem, ale vede spíše k oslabení organismu. Vše píšu jako laik, tak, jak to cítím, hovoří ze mě i mé životní zkušenosti.

Domnívám se, že pandemií bude přibývat. Příroda si bude vše selektovat, vítězit budou silní jedinci. Žádní umřelkové, kteří se složí při sebemenším náporu. Stačí se kolem sebe podívat. Jak jsou vychovávány současné děti, jak si vede mladá generace. Velká část z nich je fyzicky líná, v podstatě nejen fyzicky. Je líná se cokoli nového učit, k životu a "životnímu rozhledu" jim stačí jejich mobil, případně počítač. Neumí si vytvářet opravdové vztahy, virtuální přátelství mají pro ně větší cenu než lidský dotyk. Jak už jsem uvedla, jsou zlenivělí udělat více pohybu, než se od nich žádá. Být v dnešní době učitelem tělesné výchovy, musí být pro pedagoga naprosto demotivující. Přimět k nějakému, byť podprůměrnému výkonu, se stává jen nedostižným cílem. Obezita dětí, nesprávná výživa, absence jakékoli aktivity něco vlastního vytvořit, tak by se dal popsat obraz dnešní mládeže.

Zastávám názor, že generace v budoucnu bude podstatně slabší než moje. K tomu, aby se z jedince stala silná osobnost, je zapotřebí hodně fyzických aktivit v dětství. Dříve nebyl pro žádného kluka problém rychle vylézt na jakýkoli strom, poprat se s rivalem, utíkat. Jako děti jsme si velmi rádi hráli na "babu", což byla velmi dobrá příležitost, jak si pořádně zaběhat. Podívejme se na dnešní děti, kolik z nich si zahraje tuto hru? Možná tak z pohodlí svého domova někde u počítače, v obležení sladkými limonádami a pizzou, případně hamburgrem, jenž je v podstatě okopírovaný český karbanátek. Toť asi tak vše. Z peciválů u počítače, lidí závislých na sociálních sítích, neochotných se hýbat a používat svůj mozek, se rekrutují oběti nových pandemií. A  k tomu můžeme přičíst bázlivost, strach z nemocí, což rovněž vede k tomu, že tito lidé onemocní rychleji, než ten, který prožil dětství lítáním venku, aktivním vymýšlením her s kamarády někde ve volné přírodě.

Žijeme teď v době náhubkové, ještě přidat řetěz a budeme jak ten pes u boudy. Ale všeho do času. Není možné takto setrvat věčně. V přírodě platí zákon silnějšího, na tom bychom měli zapracovat. Ne na dezinfekcích a náhubcích, které mají řešit něco, co bylo zanedbáno...