Nejhorší rodiče

Motto "Blaze člověku, jenž našel moudrost, člověku, jenž došel rozumnosti." (Přísloví Šalomounova, První sbírka, Moudrost a bázeň Boží, 3.13)

Mezi jedny z nejhorších rodičů lze považovat takové, kterým nikdy nedošlo, že jejich dítě dospělo, oni mají neustálou tendenci se vměšovat do života svého dospělého potomka.

Jakmile naše dítě dospěje, musíme se jako rodiče s tímto faktem vyrovnat. Když chce dítě opustit rodné hnízdo, není vůbec na místě, abychom mu v tomto jeho kroku jakkoli bránili. Většinou manželské páry, jejichž vztah je naprosto mrtvý a nemají žádné společné zájmy, orientují svou veškerou energii k dospělému dítěti. Nedokáží si představit, že by je mělo opustit, protože se stalo programem celkové prázdnoty jejich života, stalo se jejich vlastnictvím a oni přece nedělají nic špatného, když chtějí pro svého potomka to nejlepší. Jenže ono nejlepší bývá pro jejich dítě právě to nejhorší. Odrazují je od životních rozhodnutí, vměšují se do jeho života a navrtávají jeho životní plány. Protože jejich dítě tu není od toho, aby plánovalo, rodiče chtějí za něj naplánovat úplně všechno, rovněž i o všem rozhodovat.

Když přivede dospělý jedinec představit svého partnera domů, je to něco, co sobečtí a manipulující rodiče nejsou s to přijmout. V partnerovi svého dítěte spatřují potencionálního rivala a chovají se tak, aby vztah svého syna či dcery navrtali, mnohdy úplně zničili, což se jim bohužel velmi často daří. Protože odchodem z domova by tu vzniklo prázdné místo, které by jen prohloubilo vztahový kráter, jenž spolu manželé mají.

Láska není vlastnictví, láska je svoboda, platí o jakémkoli vztahu. Jestliže někdo pojme lásku jako majetek, nejde o žádnou lásku ale o egoismus nejhoršího zrna. Z takového vztahu je nutno utéci, protože je zničující. Něčeho podobného se dopouštějí rodiče, kteří nechtějí odstřihnout pomyslnou pupeční šňůru se svým dítětem. Výsledky mohou být katastrofální. Znemožní svému "milovanému" dítěti uzavřít jakýkoli vztah, vybudují v něm velkou nejistotu, nerozhodnost, někdy i zbabělost cokoli řešit, a také velkou závislost na rodičích, kteří do něj neustále vtloukají, že chtějí pro něj jen dobro. A když se nedejbože dceři narodí dítě, může se stát, že bude vyrůstat bez otce, protože prarodiče, kteří se nesmířili s představou prázdného hnízda, páchají další nepravosti. O životě svého vnoučete či vnoučat chtějí rozhodovat opět oni.

Každý rozumný rodič ví, že jakmile jeho dítě dospěje, zbývá mu už jen role jakéhosi pozorovatele. Jeho dítě, případně děti, si už žijí svým životem, do něhož nikdo z rodičů nemá jakýkoli nárok zasahovat. Pakliže některý rodič se vměšuje do života svého dospělého dítěte, jedná se o sobce, jenž nemá vůbec žádné ponětí, o čem láska je...