Hlavně si nenazvracet do výstřihu

Motto "Nehleď na víno, jak se rdí, jak jiskří v poháru. Vklouzne hladce a nakonec uštkne jako had a štípne jako zmije". (Přísloví Šalomounova, Slova moudrých, Nevysedávej u vína, 23.31, 23.32)

A máme tu leden. Pro někoho měsíc vykotlané peněženky, protože Vánoce přece jen něco stály. Pro někoho nejchladnější měsíc v roce, pro někoho je leden zahájením plesové sezóny. A právě u plesů bych se dnes ráda zastavila.

Život píše příběhy, a že je jich nepřeberně, o tom snad ví každý. Stačí se jen kolem sebe dívat. Platí i plesech, na které většina žen i dívek přichází v nejlepším ohozu a s největšími očekáváními. Že se stanou královnou plesu. Může se stát, že jim pomyslná korunka královny plesu opravdu na hlavě přistane, jen je zapotřebí uchovat trochu toho bontonu. Jinak se ples může změnit v noční můru. 

Můj maturitní ples. Píše se sice totalita, nicméně trochu těch radovánek nám bylo od soudruhů dopřáno. Platilo i o maturitních plesích. Ty patřily mezi nejvíc navštěvované, tam si jeden mohl užít. Ale bezesporu to neplatilo o mé spolužačce. Říkejme jí třeba Marie. Ta na ples dorazila v dlouhých červených šatech s hlubokým výstřihem ve tvaru písmena vé. A aby se ujistila, že vše bude fungovat na jedničku, ještě před zahájením plesu si sedla na toaletách na židli, pořádně roztáhla nohy a z kabelky vytáhla deodorant. Což bylo zboží veskrze podpultové. V dnešní době by se jeden mohl domnívat, že Marie mohla deodorant využít jako náhradu za vibrátor, nicméně o toto tenkrát nešlo. Ona si potřebovala pořádně navonět intimní partie, kdyby přece jen k něčemu tělesnému s nějakým spolužákem došlo, aby si neudělala ostudu, že by v lokalitě mezi nohama zapáchala. To by se o ní rychle rozneslo. Drbe se dnes, drbalo se i tenkrát. 

Ples začal. Stužkování, předtančení, sólo pro profesory, sólo pro rodiče. Nutné formality za námi a vše už se ubíralo směrem, jak si kdo přál. Tenkrát se ještě mohlo na plesích kouřit, o podávání alkoholu ani nemluvě. Pro studentskou kapsu nebyl alkohol zrovna nejlevnější, proto někteří či některé to řešili tím, že vypili už něco doma. A pak dorazili jaksi rozjásanější. Platilo i o Marii. Ta bohužel nehleděla na to, co pije. Bylo jí dobře. Bublinky, panáky, do toho i nějaké to pivo. A protože nebyla zas tak uvyklá popíjet, alkohol učinil své.

Je půlnoc. Vyhlašuje se tombola, já si potřebuji odskočit. Jak říkají bratři Slováci, potřebuji na wecko. Přijdu tedy na wecko a koho tady nevidím. Marii. Opět sedí na židli, tentokrát si nestříká mezi nohy žádný deodorant, tentokrát sedí celá zelená a zvrací si do hlubokého výstřihu. Zvratky stékají po těle a vytékají zpod dlouhých šatů na zem. Při pohledu na ni se mi také zvedne žaludek, nicméně já toto ustojím. Ona chudinka ne. Z plesu nic neměla, proseděla jej na židli a společnost jí dělaly její zvratky. 

A tak, milé dámy, až vyrazíte na ples, mějte ve své mysli ponaučení, že nazvracet si do výstřihu nepatří jaksi k tomu nejlepšímu, kterým by se dal někdo okouzlit. Zvracením si do výstřihu nám žádná korunka na hlavě nepřistane...