A muži musí bohužel opět ostrouhat

Motto "Moudrost chytrého je v tom, že rozumí své cestě, kdežto pošetilost hlupáků je v záludnosti." (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 14.8)

Být mužem v dnešním světě není o co stát. Na muže je mnohdy nahlíženo jako na nepříjemný hmyz, proto je s nimi tak i nakládáno. Nedejbože jedná-li se o otce. Jejich pozice je o poznání ještě těžší.

V pátek jsem zaslechla relaci na jedné rozhlasové stanici, zabývala se stykem dětí s otci, kteří žijí odděleně. Výsledek vyzněl naprosto katastrofálně, v neprospěch otců. Advokátka zaměřená na rodinné právo uvedla, že není v silách žádného soudu přimět matku, aby umožnila styk otce s dítětem. Že je častokrát nejlepší, aby otec ustal v boji se svou bývalou ženou či partnerkou a neusiloval nadále o styk s dítětem. 

Příliš se o tom nepíše, příliš se nepíše o tom, jak jsou dnešní muži diskriminováni, když je jim upíráno jejich základní právo vídat se pravidelně se svým dítětem. Najde se bohužel spousta matek, které neumožňují svým dětem, aby se mohly se svým otcem setkávat. Jestliže byly tyto ženy ochotné k intimnímu styku s mužem, s nímž zplodily potomka, pak je to i jejich odpovědnost, proč vztah s mužem nevyšel. Žádné dítě by nemělo rozchodem rodičů trpět, protože má právo na oba rodiče. Jenže v praxi to kolikrát vypadá roztodivně. Ženy jsou oproti mužům velké intrikánky, často v sobě nechávají narůst velkou dávku pomstychtivosti a nenávisti, když je partner či manžel opustí. A své dílo nenávisti vykonají na svém dítěti. Z jejich strany se jedná o projev nelásky, tyto matky své děti nemilují, jsou vnitřně nejisté a plné strachu, proto tak konají. Řídí se tím, že když nemohou být se svým mužem, nebude ani jejich dítě. Dá se říci, že tyto ženy jsou na život velmi hloupé, že svou výchovou velmi poznamenají budoucnost svých dětí. Mají-li dceru, pak lze očekávat, že si nebude umět vytvářet vztah k muži, že její vztah k muži bude komplikovaný. Mají-li syna, lze předpokládat, že bez otce vyroste kdosi zženštilý a změkčilý. 

Dítě v rukou manipulující matky nemá hezký osud. Bylo mu vzato jeho základní právo mít oba rodiče, kteří jsou pro jeho výchovu a vývoj důležití. Malicherný člověk si bere své dítě jako své rukojmí, jemuž odepře svobodnou vůli vytvořit si svůj vlastní názor na oba rodiče. Touto malicherností povětšinou trpí ženy, kterým feminismus zastřel mozek. Výsledkem jsou frustrované děti, které trpí neshodami rodičů. Každé dítě si přeje mít oba milující rodiče. To je však v dnešní době často nesplnitelné. Nesplnitelné proto, že je dítě odkázáno jen do péče své matky, která koná proti jeho vůli jen za cenu toho, aby se pomstila. Nedochází jí, že je její chování velmi nefér vůči jejímu potomku, bývalému muži, ale i jeho rodičům. I prarodičům by nemělo být upíráno právo vidět se s vnoučaty. Jenže vysvětlujte to ženám, které jsou plny nejistoty, strachu a nelásky. Takové nejsou schopny rozumné komunikace, často bývají hysterické, svou hysterií zakrývají svou nedostatečnou sebedůvěru. Žárlí na to, že by jejich dítě mohlo milovat svého otce. Žárlivost, strach, nejistota jsou velmi negativní emoce, které se podepíšou na každém vztahu. Jde-li o vztah k dítěti, je to o to horší. 

Je mi líto, že dnešní muži musí často ostrouhat pomyslnou mrkev, jde-li o jejich styk s vlastními dětmi. Mělo by se o tom více psát, mělo by se to více řešit a nenechávat děti na pospas jejich hloupým matkám, které je v podstatě nemají rády...