Aleš Gill
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.
- Počet článků 246
- Celková karma 14,51
- Průměrná čtenost 1420x
Seznam rubrik
Oblíbené články
Oblíbené stránky
Aleš Gill
Malý "Dakar" startuje
Rally Dakar je pro fandy motorsportu jedna z událostí roku, to je bez debat. Hezky se na to dívá, ale je to něco jako Formule 1. Něco vzdáleného, něco nedostupného. Bez podpory automobilky nebo silného finančního zázemí si o účasti můžeme nechat jenom zdát. Nebo ne?
Aleš Gill
McDonald uprostřed Afriky a KFC v Kábulu
Americkým řetězcům rychlého občerstvení se obvykle vyhýbám, jak doma, tak na cestách, a dělám z tohoto pravidla výjimky jen v několika případech. Když tam chce jít posádka auta, kterým jedu. To si dávám obvykle maximálně pití, hranolky nebo zmrzlinu. Nebo je to jediná rozumná možnost v dané lokalitě, kde je vysoká pravděpodobnost wifi, klimatizace, nebo čistých toalet. Nebo jsem v USA - pak nemám moc na vybranou.
Aleš Gill
"Těch je dost, to bude nějaký peloton..."
... prohlásila jedna z přihlížejících na Václavském náměstí, jediném místě, které trochu žilo, když jsme kolem v balíku dalších asi sedmdesáti bláznů, nadšenců, prostě celoročních cyklistů dnes v šest ráno projížděli.
Aleš Gill
Předvánoční Fuerteventura aneb jak jsme nedojeli do Vídně
Je pátek ráno. Předvečer Mikuláše, za chvíli vypukne v ulicích hemžení čertů a andělů. Zítra pojedeme na vánoční trhy do Vídně, nasát atmosféru, možná si dát Sachertorte, možná si prohlídneme Hofburg anebo se projedeme v Prátru na Riesenradu. Nebo...
Aleš Gill
Írán - země zaslíbená
Jen málokterý cestovatel si občas neposteskne nad tím, do jakého stavu dovedl masový turismus některé země. Ceny se zvyšují, místní číhají na každou možnost, kdy si na vás přivydělat, při návštěvě památek potkáváte desítky autobusů turistů z celého světa a kromě prodavačů předražených suvenýrů nepotkáte místního. Tedy kromě desítek oficiálních průvodců, kteří se z vás snaží dostat poslední dolary, které vám zbyly po zaplacení tučného vstupného.
Aleš Gill
Ve víru protiíránských sankcí
Ještě jsme ani neopustili ČR, ještě jsme nedali pas z ruky, a už nám protiíránské sankce komplikují cestu. Vír tvořený kombinací těchto sankcí a íránské byrokracie je natolik odstředivý, že by mu nepřipravený cestovatel mohl podlehnout. Jsa zvyklý na vízovou byrokracii při cestování do netradičních, na první pohled možná až trochu nebezpečných zemí, jsem ale připravený na ledasco.
Aleš Gill
Proč mám čtyři pasy?
V době, kdy po téměř celé Evropě můžeme jezdit na občanský průkaz, pas již pro většinu občanů EU, zejména v jejím středu, není nutností. Přesto se my, cestovatelé, občas dostaneme do situace, kdy nám nestačí jeden pas. Shodou různých okolností jsem se dostal do situace, kdy jsem si ale potřeboval vyřídit třetí a čtvrtý. Nikoliv proto, že bych se chtěl tím chtěl vytahovat, ale prostě jsem nenašel jiné řešení.
Aleš Gill
Do Afghánistánu bez neprůstřelné vesty
Jako před každou cestou jsem se sám sebe ptal - co o navštívené zemi vím. Lovím v paměti, co v Afghánistánu bylo - v osmdesátých letech válka sovětská okupace, na přelomu století vláda Tálibánu. Vím, co v Afghánistánu je - od roku 2001 válka s terorismem, občas nějaký bombový útok v Kábulu. Přestože se v médiích slovo Afghánistán skloňuje ve všech pádech, málo kdo z nás ví něco víc. Možná si vzpomeneme na "rozvinuté zemědělství", zejména pak mák a konopí. Víme, že je tam někde provincie Lógar, kde pomáhá i naše armáda, a že problémové je zejména město Kandahár a provincie Hílmand a Wardak.
Aleš Gill
Křesťanský Disneyland a muslimské Las Vegas
Na světě rostou stavby, o kterých často ani nevíme, přitom nad nimi zůstává rozum stát. Nelze říct, že jako houby po dešti, ale rostou. Dvě spojené s křesťanstvím a jednu s islámem v tomto článku představím.
Aleš Gill
Exotické "světové" měny
Není všechno zlato, co se třpytí, a není všechno dolar, euro, libra nebo koruna. Při cestování občas narážíme na měny, nad kterými zůstává rozum stát, prostě naprosto nezapadají do schématu, na který jsme zvyklí. Pár takových mi rukama prošlo, a pár dalších bych rád v peněžence, a následně své sbírce měl.
Aleš Gill
Favoritem do Afriky?!
Expedice zoufalým autem na zoufalá místa začaly být poměrně populární. Stařičkým Citroenem "Kačenou" do Jižní Afriky "východní" cestou, starou Oktávkou ještě horší "západní" cestou, Embéčkem kolem světa, nebo Trabantem až na jeho konec - to je jenom špička ledovce. Expedice lidí, kteří uměli cestu prodat sponzorům a dostat ji díky knize nebo filmu do povědomí veřejnosti. Jsou ale i další, ještě větší blázni, o kterých se neví. Jezdí sami, ve dvojicích, na kole, na motorce, chodí pěšky na konec Evropy a zpět, jenom se o nich málo ví. Možná máte někoho takového ve svém okolí - protože my Češi jsme v cestovatelském bláznovství na špici. Já chci taky někam jet...
Aleš Gill
Právě jsem se vrátil z hradů...
Nebojte se, název dnešního článku nemá nic společného ani s Klementem Gottwaldem, ani současným obyvatelem Hradu s velkým H, Miloše s velkým Z, ba ani s žádným hradem nad Vltavou. Dovolil jsem si však parafrázovat slavný výrok prvně jmenovaného, protože cesta do Walesu by nejenže bez návštěvy hradů nebyla úplná, ona by snad ani nebyla možná. Fyzicky by se jim sice dalo vyhnout, řekněme tedy, že návštěva Walesu bez návštěvy hradů by byla jako návštěva Francie bez baget, sýrů a vína.
Aleš Gill
Anglie není jenom Londýn
Londýn je znám svým množstvím památek, levnými obchody se sportovním vybavením a oblečením, je populární víkendovou destinací turistů z celé Evropy a přilehlých východoasijských a jihoamerických zemí. Navíc je to i destinace poměrně levná - nabízí množství památek, zejména muzeí a galerií, které mají vstup zdarma. Ale Londýn není Anglie, o té toho víme poměrně málo. Málokdo se totiž z Londýna vydává dál, a když, tak do profláknutých destinací: Cambridge, Windsor, Stonehenge, Bristol+Bath, Stratford nad Avonou - takové jsou nabídky londýnských, a v podstatě i našich cestovních kanceláří.
Aleš Gill
Sběratel absurdních pokut
Stane se. Přehlídnete značku, zamyslíte se, a ustřelí vám ručička tachometru. Vjedete na dálnici s půjčeným autem bez známky. Spěcháte. A jako na potvoru, už jsou tady kluci s majáčkem, bločkama a nedej bože radarem. Když se to stane u nás, jsme naštvaní (sami na sebe, samozřejmě), když se to stane v zahraničí, nadáváme, že si zasedli na cizí espézetky. Jelikož sám auto nevlastním, jezdím obvykle s tím, co místní půjčovny mají, s místní espézetkou. A i přesto občas pokuta přijde. Mám ale štěstí, tedy spíš smůlu, na pokuty za absurdní přestupky, a protože jsem některé z následujících historek v posledních týdnech několikrát vypravoval, byla by škoda je nedat k dobru veřejně. Třeba si z mých chyb vezmete ponaučení.
Aleš Gill
Na hodinu poslancem
Už nějaký ten pátek pendluju mezi Prahou a Ostravou, na této trase budu mít najeto kolem dvou set tisíc kilometrů po zemi. Znám všechna nádraží, a s trochou nadsázky i všechny možné vagóny, poznávám průvodčí a občas i spolucestující. Na D1 znám všechny díry a objízdné trasy. Přesto jsem jednu možnost dopravy ještě nevyzkoušel. Letadlo.
Aleš Gill
V zemi spravedlivých lidí
Kam to jedeš? Do Burkiny Faso? Kde to je? Co je tam zajímavého k vidění? Nic z toho jsme při plánování cesty nevěděli. Burkinu jsme hledali na mapě, nevěděli jsme, jestli dostaneme víza, netušili jsme, co nás tam čeká. Ale to nevadilo, téměř rok dopředu jsme koupili letenky a na nějaký čas jsme na náš bláznivý nápad zapomněli. Pak ale bylo třeba začít věci řešit.
Aleš Gill
Víza - legální úplatky i jedinečný suvenýr
Víza. Magické kusy papíru nalepené v pase, případně razítka přes celou stránku. Nejdřív hrozná otrava, formuláře, potvrzení, návštěvy ambasád, neprůhledné platby na Panenské ostrovy, nakonec zajímavý suvenýr. Po Evropě už téměř nedostáváme ani razítka, ještě tak, abychom se museli zabývat vízy. Jsme přece občané EU, a máme všude dveře otevřené. Nebo ne?
Aleš Gill
A už jste byli v Africe?
Před Afrikou, jako většina Evropanů, jsme měli respekt. Ale téměř před rokem se v našich hlavách zrodil prapodivný plán. Letět do Afriky na prodloužený víkend. Je to vůbec normální?
Aleš Gill
Rychlocestovatel v Austrálii
Letět na dva dny do Austrálie je blbost. Bez debat. Ale zastavit se na dva dny v Sydney cestou na Nový Zéland? To už nám stálo za zvážení. Neuvidíte Uluru, neuvidíte australskou buš, neuvidíte doly, neuvidíte tohle, neuvidíte támhleto. V podstatě nemá ani cenu se tam zastavovat.
Aleš Gill
Kolo a já: S kolem kolem Tulumu
Doma jezdím na kole poměrně dost, ale využít kolo jako doplňkový dopravní prostředek na cestách, mě dosud nenapadlo. Až vloni, v Tulumu, na cestě po Mexiku. A to jenom náhodou. Ale to trochu předbíhám.
Aleš Gill
Severní Korea za plotem
Za posledních několik měsíců jsem měl dvakrát možnost nahlédnout "přes plot", od sousedů, do Severní Koreje. Posledního skanzenu stalinistického pojetí komunismu.
Aleš Gill
Číňani uprostřed Evropy
V minulém článku jsem psal o komplikacích s dorozuměním se v Číně. Jednu takovou čínskou, nebo chcete-li španělskou vesnici, ale máme i uprostřed Evropy. Maďarsko. Sice se tam, na rozdíl od Číny, do značné míry domluvíme anglicky nebo německy, maďarština je pro nás pořád jazyk naprosto nesrozumitelný. Nebo není?
Aleš Gill
Jak se (ne)domluvit v Číně
Před Čínou jsem měl vždy respekt. Prakticky v každé zemi, kterou jsem dosud navštívil, buďto existovala lingua franca, obvykle evropská řeč, kterou je možné se dorozumět, a kterou se dorozumívají místní etnika mezi sebou navzájem. Pokud ne, tak si národ alespoň uvědomuje, že je dost malý na to, aby se učil cizí jazyky - dnes převážně angličtinu. Pokud nefunguje ani to, obyvatelé chápou, že jim cizinci nerozumí a že se musí snažit. Čína je ale jiná. Je dost velká na to, aby si její obyvatelé vystačili bez znalostí jiných jazyků, navíc značná část Číňanů řeč, kterou my na západě označujeme jako "čínština" a Číňané jí říkají "putonghua" - obecná řeč, má jako de facto cizí jazyk, je to v podstatě jejich lingua franca jako pro Indy angličtina či hindí.
Aleš Gill
Plitvická jezera uprostřed Číny
Před cestou do Číny jsme měli jasno - chceme vidět Peking, Velkou čínskou zeď, terakotovou armádu, pak jsme přidali Pandy. Když jsme začali připravovat detailní program, zjistili jsme, že uprostřed Číny, daleko od "civilizace", v horách, kam zahraniční turisti nejezdí, je něco, o čem jsem, ač člověk v zeměpise a cestování poměrně zběhlý, nikdy neslyšel. Národní park Jiuzhaigou, neboli čínská "Plitvická jezera".
Aleš Gill
Poslední pandy v Číně aneb jak nás odřízly letní povodně
Po návštěvě u pand velkých v ZOO v mexickém hlavním městě jsme měli jasno: do plánů naší chystané cesty po Číně přidáme návštěvu oblasti, kde panda velká žije, posledních míst na světě, kde toto vysloveně roztomilé zvíře žije ve svém přirozeném prostředí. V létě 2013 jsme tedy, s pomocí ruských letadel v tradičních barvách, tj. se srpem a kladivem na trupu, přes Moskvu přistáli v Pekingu.
| předchozí | ... 4 5 6 7 8 9 10 | další |
