Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Rychlocestovatel v Austrálii

Letět na dva dny do Austrálie je blbost. Bez debat. Ale zastavit se na dva dny v Sydney cestou na Nový Zéland? To už nám stálo za zvážení. Neuvidíte Uluru, neuvidíte australskou buš, neuvidíte doly, neuvidíte tohle, neuvidíte támhleto. V podstatě nemá ani cenu se tam zastavovat.

Opera v SydneyAleš Gill

Takhle nějak mí známí, vesměs (pomalo) cestovatelé, ohrnovali nos nad mým rychlocestovatelským plánem. Co se tedy v Austrálii, nebo spíše řečeno v Sydney a okolí, za dva dny dá nebo nedá stihnout?

Můžete vidět Sydney. Obrovské město, s tisíci bloků podobných domů, se svými známými plážemi, s památkami, muzei, nočním životem. Někdo by potřeboval i pět dní, já bych Sydney zase tak nepřeceňoval - za dva dny byste měli jako turisti stihnout to hlavní. Jistě, na plné pochopení velkoměsta potřebujete měsíce i roky. Znám to na vlastní kůži - čím déle ve městě jste, tím více si uvědomujete, že pochopit jeho duši trvá dlouho. Dva měsíce jsem bydlel v Londýně, a bylo to málo. Se Sydney to bude podobné.

Náš cíl byl jiný. Sydney, město jako takové, jsme odsunuli trochu na vedlejší kolej. Vybrali jsme to nejznámější. Procházku po Harbour Bridge, k opeře po Circular Quay. Nevidět operu a most by byl nenapravitelný hřích. Jinak jsme město využili jenom jako základnu - hotel, letiště, autopůjčovna... a pryč. Chceme vidět, byť maličký, kousek Austrálie nesvázaný dálnicemi a ploty.

První den jsme proto vyrazili na jih, do Royal National Parku, krásné přírody, naprosto nepřipomínající Austrálii tak, jak ji známe z fotek. Všude zeleň, papoušci Kakadu, krásné pláže, oproti Sydney, byť park leží na jeho okraji, minimum lidí. Pikniky, opalování, koupání v moři, skokani do laguny z útesu. Všechno tohle a mnohem víc park nabízí. Vzhledem k únavě po dvou nocích strávených v letadlech mezi Prahou a Soulem, resp. Soulem a Sydney, máme ale chuť ulehnout někam do stínu a dát si dvacet. Je pod mrakem a nabízí se krásná písečná pláž, a kdo z vymrzlých Evropanů - uznávám, vymrzlých se k letošní zimě moc nehodí - by odolal v půlce února vyhřátí prokřehlých kostí.

Druhý den jsme chtěli vidět nejznámější přírodní zajímavost u města (100 km v Austrálii, podobně jako v Rusku, nic neznamená) - Modré hory. Soustava pískovcových kopců, roklí, propastí a stolových hor.

Časový posun nám šetří hodinku, možná i dvě, neboť vstáváme brzy a už se cítíme vyspaní. Víme, že nejsme, ale dospíme si to na Zélandu. Nebo v důchodu. Do hor se vydáváme ještě za tmy, a nejznámější místa - Wentworth Falls, Three Sisters, Govet's Leap si procházíme nejdříve úplně sami, následně spolu s aktivnějšími ranními ptáčaty. Když se začnou blížit sovy, my už míříme dál - za zvířaty.

Naše tajné tužby se ukázaly, nebo spíše potvrdily, jako nereálné. Vidět klokana v přírodě v okolí Sydney asi není úplně nemožné, ale rozhodně to není pravděpodobné. Značku "Pozor klokan" jsme viděli asi jenom dvakrát. A tak nezbylo, než se vydat do ZOO. Tedy ne úplně do Sydneyské ZOO. Mají tady i možná menší, nicméně velmi doporučovaný park, kde můžete vidět australskou zvířenu v kostce. A proto jsme sem jeli. Žirafy, slony a gorily si můžeme dosyta užít i doma.

Poslední hodiny do vrácení auta a odjezdu na letiště tedy trávíme ve Featherdale Wildlife Parku, nevelké, ale krásné "kontaktní" ZOO, kde zvířata mají více svobody než návštěvníci. Ano, jsou tady i klece, ale v těch jsou jenom zvířata, která by mohla být návštěvníkům nebezpečná - krokodýli, tasmánští čerti a další. Největší lákadla - několik druhů klokanů a koaly (neplést s Kaolou - kakao z Tuzexu!), mají po areálu, nebo jeho oddělených částech, svobodný pohyb. Mají svou část, kam turisti nesmí, oddělenou spíše symbolickým plůtkem, který jim nijak nebrání volně se pohybovat mezi návštěvníky. Zajímavé řešení, velmi odlišné od evropských zoo, kde je obvykle jeden výběh, obvykle kozy, ovce, poníci..., vyhrazen návštěvníkům, zejména pak dětem.

Tento přístup má své kouzlo. Jednak člověk překoná psychický strach z těchto zvířat - klokani a koaly jsou ještě milá stvoření, ale pštros má nebezpečný kukuč - a pak může, pokud technika dovolí, fotit tato nádherná a pro nás "neprotinožce" neobvyklá zvířata, naprosto bez jakýchkoliv bariér a zblízka. Samozřejmě si uvědomujeme, že potkat klokana v přírodě, nebo hůře zraněného či ztraceného v pro něj neobvyklém prostředí, může být nebezpečné, ale tady jsou zvířata opravdu krotká - můžete je, opět na rozdíl od toho, na co jsme zvyklí, i krmit. Nikoli tedy donesenými pamlsky, ale speciální stravou dostupnou v automatech za symbolický poplatek.

Odlet v devět večer nám poskytl ještě jednu možnost - poznat místní dopravní špičku. Nic až tak světoborného. Semaforů jsou stovky, aut tisíce, a na letiště je to čtyřicet kilometrů. Zip se tady taky teprve učí, a byť jsou řidiči jinak poměrně ohleduplní, sem tam se najde doslova blbec. Jeden takový, když jsme ho na zúžení dle pravidla zipu donutili přibrzdit, nám plivnul z kabiny své dodávky na střechu. Zase se učím nový manévr. Zdravím Coca-Colu!

Pobyt v Sydney a okolí, byť krátký, nám poskytl dostatek času, abychom viděli alespoň to nejdůležitější. Je jedno, jestli vás zajímá spíš Tasmánský čert nebo Harbour Bridge. V Sydney by byla škoda se nezastavit. A vlastně kdekoliv - pokud jenom trochu můžete, využijte přestup na letišti ke krátkému náhledu do země, kterou byste jinak mohli bez povšimnutí minout. Zejména bezvízové destinace - Reykjavík, Dubaj, Soul, Singapur, abych jmenoval jen některé - k návštěvě přímo vybízejí.

Autor: Aleš Gill | pátek 2.5.2014 7:47 | karma článku: 14,89 | přečteno: 915x
  • Další články autora

Aleš Gill

První roadtrip elektrickým autem

Nemám auto. Nepotřebuju ho. Ale zbožňuju roadtripy a rád si auto vypůjčím. V Praze, v Indonésii, nebo třeba USA. Obvykle s benzínovým nebo dieslovým motorem, dříve i s pohonem na zemní plyn. A teď poprvé elektrika. A rovnou Tesla.

21.5.2024 v 8:00 | Karma: 11,71 | Přečteno: 363x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě

Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.

17.4.2024 v 8:14 | Karma: 17,01 | Přečteno: 580x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma: 16,65 | Přečteno: 570x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 15: Hitlerův hrad

Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.

5.3.2024 v 8:00 | Karma: 14,09 | Přečteno: 332x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?

Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.

22.2.2024 v 7:45 | Karma: 30,12 | Přečteno: 3443x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ

11. června 2024  19:21

Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...

Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři

10. června 2024

Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...

Brusel zveřejnil 10 kroků pro přijímání migrantů, z nichž se Česko nevyzuje

12. června 2024  18:34

Evropská komise zveřejnila harmonogram, který má zajistit, aby v jednotlivých členských státech EU...

Pravda o střelbě na fakultě. Unikátní rekonstrukce, vrah přišel ve 13:23

17. června 2024

Premium Pravda o střelbě na filozofické fakultě se vynořuje postupně a některé detaily jdou proti tvrzením,...

Bude von der Leyenová ve funkci pokračovat? Lídři EU se na první schůzce neshodli

18. června 2024,  aktualizováno 

Lídři zemí Evropské unie se na neformálním summitu v Bruselu napoprvé neshodli na pokračování...

Jinudy prchat nelze. Kde je poslední otevřená brána do svobodné Ukrajiny

18. června 2024

Premium Na více než tisíc kilometrů dlouhé frontové linii mezi Ruskem a Ukrajinou se nachází poslední...

„Tak dlouho tam ta zrůda byla...“ Zjištění o střelbě na fakultě rozlítila pozůstalé

18. června 2024

Premium Univerzita Karlova i pozůstalí podali stížnosti proti policejním závěrům prosincové střelby na...

Česko vyzývá EU, aby omezilo ruské diplomaty. Špionománie, hrozí Kreml odvetou

17. června 2024  22:20

Pokud EU omezí pohyb ruských diplomatů, přijme Moskva odvetná opatření. Vyplývá to z vyjádření...

  • Počet článků 246
  • Celková karma 14,36
  • Průměrná čtenost 1423x
Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené články

Oblíbené stránky