Aleš Gill
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.
- Počet článků 246
- Celková karma 14,51
- Průměrná čtenost 1420x
Seznam rubrik
Oblíbené články
Oblíbené stránky
Aleš Gill
Úvaha o DROZDovi
Kdo občas cestuje, pravděpodobně už narazil na DROZDa. Nemyslím tím ptáka příbuzného kosovi, ale systém dobrovolné registrace občanů ČR při cestách do zahraničí. Jak systém funguje, nebo možná spíše nefunguje, bych chtěl nastínit v následujících několika odstavcích.
Aleš Gill
Burani v pětihvězdičkovém hotelu
Moc často se zřejmě nestává, aby před pětihvězdičkovým hotelem zastavilo nejlevnější auto z půjčovny, a z něho vystoupili dva upocení chlapíci s bágly a mokrým ručníkem na zadním okně. Jednou v Dubaji se stalo.
Aleš Gill
Jak jsme se v Sýrii srazili s velbloudem
V několika článcích jsem se zmínil, že jsme měli možnost proletět za 3 dny největší turistická lákadla předválečné Sýrie a podívat se na hranice s Irákem. Nenapsal jsem ale ještě nic o Sýrii samotné - pár odstavců o zemi, kam se (dnes) nejezdí.
Aleš Gill
Cesty do Mordoru
Na hraniční přechody v EU pomalu zapomínáme. Jakmile však Unii opustíme, narážíme na hraniční překážky, které jsou dost tvrdou realitou jak pro místní, tak pro cestovatele. Nejhorší jsou pak přechody mezi zeměmi, které spolu nemají zrovna přátelské vztahy.
Aleš Gill
Fakta a mýty o Transsibiřské magistrále
"Mezi řidiči je rozšířeno mnoho polopravd, omylů a mýtů o řízení..." Takhle nějak začínají varovná videa BESIPu. Jak jsem zjistil po návratu z Ruska, mýtů a polopravd je rozšířeno nemálo i o Transsibiřské magistrále. I já jsem měl o železnici z Moskvy do Vladivostoku poměrně zkreslené představy, a to i přes fakt, že jsem se po ní chtěl vydat už skoro deset let. Letos se mi sen splnil. Protože nejsem šotouš ani vlakofil, pokusím se předat nashromážděné poznatky bez technických detailů.
Aleš Gill
Davy Čechů v Uzbekistánu
Psal se rok 2011 a nám se naskytla možnost navštívit poměrně neobvyklou destinaci - Uzbekistán. Ruská aerolinka UTAir právě otevřela novou linku z Brna do Moskvy, a buďto záměrně, nebo nějakým nedopatřením, nabízela za čtyři tisíce letenky přes Moskvu do uzbeckého Taškentu. Koupili jsme tedy letenky a čekali na den odjezdu...
Aleš Gill
Japonským turistou v Japonsku
Japonský turista - zažité klišé. Známe je všichni: skupinky Japonců, které příliš nevyhledávají kontakt s místními, nejen pro jazykovou bariéru, ale i díky obklopení se sobě rovnými ve skupině s dobře připravenoou trasou.
Aleš Gill
Půjčení auta na Jávě
Jsem motonomád, rád se po zemi, kterou poznávám, pohybuju autem. Spolucestujícím ale svůj pohled na věc přes špinavé sklo a kymácející se stěrače nenutím, je zajímavé občas vyměnit volant za vlak či autobus. Ne ve všech zemích taky dává cestování autem smysl. Občas je půjčení a provoz auta po neznámých komunikacích samo o sobě zajímavé a dobrodružné, podobně tomu bylo na Borneu, a zejména pak právě na Jávě.
Aleš Gill
Obhajoba rychlocestovatelů
V řadě článků napříč různými časopisy o cestování, i na cestovatelských webech a v různých komentářích, se setkávám s převažujícím názorem: kdo nejede do země X na minimálně Y týdnů nebo dokonce měsíců, nemůže danou zemi, její kulturu, zvyky, obyvatele, v ideálním případě mix místních etnických skupin, nejen poznat, ale ani nahlédnout pod její pokličku. Nepamatuji si, kdo byl autorem či snad autorkou, nevím už jistě, kdo ho otiskl, ale asi před půl rokem jsem z jednoho, jinak poměrně zajímavého článku, cítil neskrývanou averzi vůči rychlocestovatelům, dokonce jsem tam onen výraz "rychlocestovatel" pochytil a od té doby mi utkvěl v hlavě a často o něm přemýšlím. Navíc pořád nemůžu zapomenout na indického podnikatele, se kterým jsem před pár lety diskutoval ve vlaku z Agry do Váránasí. Ptal se nás, na jak dlouho v Indii jsme. Po pravdě jsme odpověděli, že tři týdny. "Abyste Indii poznali, museli byste tady být minimálně tři měsíce", odpověděl. To jsem ještě netušil, že třítýdenní Indie bude na dlouho mou nejdelší cestou. Ano, pochopili jste, jsem rychlocestovatel.
předchozí | ... 4 5 6 7 8 9 10 | další |