Hluboký ponor

To kolínské ráno bylo hlasité. Pořád mě na něco upozorňovalo! Tahalo ze mě vzpomínky. Zvědavě a nedočkavě. Ale mně se nechtělo vzpomínat. Čekala jsem na autobus na nádraží a těšila se, až budu v Činoheráku a udělám si kafe.

Když autobus stál v ranní špičce, všimla jsem si, jako skoro každý den po osmé hodině, těch dvou. Manželé v mém věku mířili „do města“ na nákup. Občas je vidím, jak se s plnými taškami vrací domů. Co pořád kupují, napadlo mě už několikrát, ale pokaždé se napomenu. Uklidni se. Závidíš jim jejich ranní nakupování? Závidíš jim jejich soulad? Závidíš, že ona vždycky nese lehčí tašku a on táhne tašky dvě?

Jsem klidná, bráním se. Nepotřebuju se uklidňovat! A nezávidím jim! Proč bych jim měla závidět? Jenom si říkám, co pořád nakupují...

Jak už jsem napsala, to kolínské ráno bylo hlasité. Pořád mě na něco upozorňovalo! Tahalo ze mě vzpomínky. Zvědavě a nedočkavě. A vytáhlo. Z ranní špičky, z autobusu ze zadního sedadla, kam si ráda sedám, mě hlasité kolínské ráno vtáhlo do roku 1968.

Bylo léto, chodila jsem se koupat na jedno zapadlé kolínské koupaliště, kde se během dne střídali přátelé, kamarádi i známí podle toho, jak se vraceli z práce nebo naopak do práce pospíchali, všichni jsme se navzájem znali a někteří jsme měli i svá místa.

Na tohle koupaliště chodilo hodně kluků i holek, kteří byli sami a bylo zajímavé sledovat, jak se deky nebo ručníky k sobě nenápadně přibližovaly, až se z nich stala jedna deka.

Všimla jsem si dívky, která pracovala na směny, protože chodila jeden týden dopoledne a druhý týden odpoledne. Byl tam i kluk, který ji nenápadně pozoroval. Tedy, abych pravdu řekla, on pozoroval všechny holky, které tam chodily samy, i mě, ale tuhle dívku pozoroval nejvíc a pamatuju se na den, kdy se odhodlal, vkročil do její zóny a zeptal se, jestli si kousek od ní může dát svoji deku. Usmála se a přikývla.

Za týden už leželi vedle sebe na jeho velké dece a za další dva týdny měli tihle dva návštěvu. Na naše zapadlé koupaliště přišel jeho otec a s ním dva malí kluci, jeho synové a bratři toho, který se odhodlal vkročit do zóny.

Kolín je malý. Většina z nás, co ležela kolem, věděla, že v téhle rodině zemřela maminka. Čtyři „chlapi v chalupě“ potřebovali do rodiny ženu.

A podařilo se.