Nepomůžeme, chcípněte

Čínský velvyslanec požádal Českou republiku v souvislosti s epidemií koronaviru o humanitární pomoc. Ani nijak nespecifikoval jakou. Premiér Babiš odpověděl promptně: Česko nemá možnosti jak vyhovět. 

Zásoby prý potřebujeme pro vlastní občany. Já Číňany tedy moc nemusím, ale tohle je už za hranou. U nás nebyl zatím zaznamenán jediný případ. A když už se nechceme vzdát našich zásob roušek, rukavic a ochranných oděvů, tak by se snad našla aspoň nějaká ta symbolická korunka. I do podstatně bohatší Austrálie jsme pomoc poslali, i do Ameriky. 

Spíše by ale snad měl být okamžitě potřebný zdravotnický materiál z našich zásob té Číně poslán. Ostatně i to sníží pravděpodobnost většího rozšíření nemoci později i k nám. A vláda by měla vzít nějaký ten peníz a obratem zadat u výrobců výrobu materiálu náhradního. 

Takhle je to ostuda. Je to přímo hanba. Ne, to je snad dokonce hyenismus. Uvědomme si v jak zoufalé situaci musí Čína být, když ten nabubřelý komunistický režim, dokonce požádá o pomoc i takového trpaslíka jako jsme my. A snad ještě pro připomenutí - když u nás byly povodně, tak i Čína nám něco poslala. Byť to třeba s ohledem na sílu jejich hospodářství bylo symbolické. 

Nemáme se čím chlubit.

Doplněno 02.02. v 10:04. 

Premiér Babiš oznámil, že Česko poskytne finanční pomoc. Obrátka názoru o 180° tak netrvala ani 24 hodin. S tímto postojem lze už souhlasit, bohužel u našeho premiéra nebyl vyvolán snahou opravdu pomoci, ale pouze a jen bojem o voliče. Když viděl, že jeho původní rozhodnutí přineslo obrovskou kritiku, okamžitě otočil. 

Takže opakuji poslední větu blogu: V případě našeho premiéra se nemáme čím chlubit. Ale aspoň se teď už nemusíme stydět jako Česko.