Na kole z Itálie přes Francii do Monaka a kolem moře jinudy zpět

Letos jsme se rozrostli na 6 účastníků. Tradičně za 8 dnů asi 700 km s převýšením necelých 8000 metrů a nové objevy, nové trasy a skvělá gastronomie.

Start jsme stanovili v italském Torinu. Tedy severně u něj, u letiště. Tam jsme totiž dojeli auty a radši si zaplatit týden parkování na letišti, než se později divit, že tam třeba auta nejsou.

Začínáme průjezdem městem Torino. Na předměstí uličkami, centrem to jde po cyklostezkách, nebo pěších zónách. A již po necelých 20 kilometrech nás první déšť ve městě zazdí na prvním pivu.

A míříme směr na jih. Jeli jsme přes noc, tak si říkáme, že udělat dnes 80 km by bylo dobré. Tak se moc nezdržujeme. Šíře cyklostezky nám někdy bere dech.

Poslední fotka je z úseku cyklostezky, který vedl po bývalé železnici. Asi 20 km a to je ta nejhezčí paráda.

Nakonec jsme ujeli přes 110 km, což po noci strávené v autě nebylo špatné. Spíme ve městečku Cuneo.

Počasí se nelepší, ale aspoň neprší. Nicméně jsme počítali opravdu s italským vedrem, které se nekoná. Tady Alpy sahají až k moři a nás čeká královská horská etapa. Je nutno využít každý kohoutek s vodou a cpát to do sebe bez ohledu zda je žízeň, nebo není. Vypotíte strašně moc a ztráta tekutin je zrádná. Stratujeme 500 metrů nad mořem, vrcholový průsmyk je ve výšce 1870 m.n.m.

Stoupání začíná nabírat na dramatičnosti. A s přibývající výškou ubývá i teplota a bohužel i přibývají mraky.

Vrchol je Colle de Tenda a je to hranice mezi Itálií a Francií. Dolu se překulíme do Francie.

Ovšem sjezd dolů stojí za to. Říká se tomu silnice, ale má kyvadlový provoz a v noci je pro nebezpečnost úplně uzavřená. Sjedeme na pár kilometrech o kilometr dolů a končíme ve městě Tende asi 800 m.n.m.

A čeká nás první ochutnávka francouzské kuchyně.

Dnešní cíl? Monako! Čeká nás zprvu sice sjezd, ale pak pořád nahoru a dolu. Nakonec zase za den dáme asi 1000 výškových metrů. Poslední úsek už podél moře.

Ke konci jsme odměněni kouzelným pohledem na monacké knížectví a můžeme se ubytovat.

Ubytování kupodivu nebylo extrémně drahé, asi jako všude, tedy kolem 40 EUR na osobu a noc. Zde asi kilometr pěšky od centra a velmi kvalitní. Takže vzhůru do večerního města a kasina. Tam vás pustí i v šortkách.

Venku jsou tedy jiné dopravní prostředky, než používáme my. I ta smetánka je poněkud odlišně oděná :-).

Ráno si ještě musíme prohlédnout místa, kde se jezdí Formule 1 a pak vyrážíme na další část naší cesty. Chceme jet pořád podél moře až do Janova.

Cesta vede občas po silničkách, občas po vymezených cyklopruzích a občas zase po bývalé železnici, což je bomba, obzvláště v tunelech. V každém případě italské léto stále nenastává, ale aspoň se lépe šlape. A Ligurská riviéra stojí za to a má co nabídnout.

Vracíme se do Itálie a jdeme na to. Na tom přechodu přímo u moře se točilo moc filmů s Belmondem, Delonem ... .

San Remo. Každoročně se zde koná festival italské písně. Asi nejstarší festival kontinentu. Předchůdce a vzor dnešní soutěže Eurosongu. Zde poobědváme.

A vzhůru dál.

Nakonec nás zase asi na dvě hodiny uzemní déšť na terase jednoho rivierského hotelu. Díky počasí zde ale chcípl pes.

A když se udělá nagigační chybička, tak musíte nakonec snést kola i hodně krkolomně po skalách.

A to už jsme v Janově.

Ráno se vydáváme zpět na sever do Torina. Čekají nás poslední asi dvě stovky kilometrů. Sice žádné pobřeží, žádné Alpy, ale krásný vinařský kraj. Na kraji Janova podjíždíme dálniční most, úplně nový. Ten starý prostě před pár lety spadl. I taková je Itálie.

Jednu noc jsme strávili kdesi na venkově, v podstatě na statku. Na dotaz, zda se zde můžeme i navečeřet nám domácí jednoduše oznámí, že jasně, že večeře bude za 20 Euro a podává se ve 20 hodin. Bude typicky italská. Neprotestujeme. Tušíme kulinářský zážitek. A taky že je. 5 chodů, pečivo, voda, nápoj a kafe v ceně.

Cestou jsme asi potkali bambus. Nejsem botanik. Ale vypadá to, že jo. Už chybí jen ty pandy.

A už zpět do Torina, k autům a domů. A tady je naše celková práce.